V říjnu 1997 začal vypuštěním dvojsondy Cassini-Huygens americký vesmírný projekt Cassini, zaměřený na výzkum planety Saturn. Jeden z nejambicióznějších a nejdražších vesmírných projektů zaznamenal mnoho úspěchů, letos se Cassini například stala vůbec první družicí, která podnikla cestu mezi Saturnem a jeho prstenci.
Cassini ukončí dvacetiletou misi velkolepou sebevraždou
Čas úspěšné mise je nyní u konce, 15. září po 20 letech skončí řízeným pádem sondy a jejím zánikem v horních vrstvách atmosféry planety Saturnu.
Saturn je plynná planeta a je v pořadí šestá od Slunce a druhá největší ve sluneční soustavě. Její průměr činí 116 464 kilometrů. Přestože je planetou s nejnižší hustotou, váží 95,2krát více než Země. Díky svým prstencům, které běžný pozorovatel uvidí i malým dalekohledem, je Saturn označován za nejkrásnější objekt sluneční soustavy.
Cílem pozemských sond se Saturn stal poprvé v roce 1979. Tehdy kolem ní prolétl americký Pioneer 11, jenž dokonce podstoupil riskantní cestu skrz charakteristické prstence. Dalšími průzkumníky byly na počátku 80. let americké sondy Voyager 1 a Voyager 2.
V říjnu 1997 potom odstartovala z mysu Canaveral na Floridě raketa Titan 4B/Centaur, která do vesmíru vynesla dvojsondu Cassini-Huygens, jejíž části jsou pojmenovány po významných astronomech, Italovi Giovannim Cassinim a Nizozemci Christiaanu Huygensovi. Oba muži se v 17. století notně zasloužili o průzkum Saturnu.
Dvojsonda Cassini-Huygens byla technicky jedním z nejsložitějších meziplanetárních průzkumníků, jaký kdy byl do vesmíru vyslán, a její mise stála americký Národní úřad pro letectví a vesmír, Evropskou kosmickou agenturu a Italskou kosmickou agenturu celkem 3,9 miliardy dolarů.
Cestou sonda využila oběžné dráhy Venuše, Země a Jupiteru a trvalo jí sedm let, než se dostala na místo svého určení: v červenci 2004 byla úspěšně navedena na oběžnou dráhu kolem Saturnu.
O Vánocích se od sondy Cassini oddělila 318 kilogramů vážící sonda Huygens, která v polovině ledna následujícího měkce přistála na Titanu, největším měsíci Saturnu, shromáždila a předala o něm značné množství vědeckých poznatků a poté svou misi podle plánu ukončila.
A snímky to byly ohromující. Záběry zachytily oranžově zbarvený svět zahalený hustou mlhou, z níž čněly temné ledovcové skály. Sonda také zachytila „hlas“ Titanu. První ze dvou zvukových ukázek obsahoval přerušované zvuky připomínající dunění hromu, druhá se dala považovat za jakousi podivnou melodii, což podle vědců svědčí o atmosféře nabité elektrostatickou energií.
Sonda Cassini, 6,8 metru vysoká a čtyři metry široká, ve své misi pokračovala. Životnost sondy, která v době odletu do vesmíru vážila celkem 5712 kilogramů, byla dvakrát prodloužena. Cassini je vybavená mnoha přístroji a během své mise odeslala cenná data v objemu 635 GB. Saturn, který je od Země vzdálen zhruba 1,4 miliardy kilometrů, obletěla celkem 293krát. Celkově uletěla 7,8 miliardy kilometrů.
Za co vděčíme sondě Cassini
K jejím úspěchům kromě cesty mezi Saturnem a jeho prstenci patří hlavně poznatky o existenci vody na dalším měsíci Saturnu Enceladu, kde jsou podle vědců splněny takřka všechny podmínky k existenci života. Sonda v říjnu 2015 zdárně proletěla oblakem par a zmrzlých částic vody tohoto tělesa, přičemž odebrala jejich vzorek. Díky tomu se podařilo zjistit, že pocházejí z oceánu, který se nachází pod ledovým příkrovem planety.
„Tohle je zatím nejblíž k tomu, abychom identifikovali (ve vesmíru) místo s podmínkami potřebnými pro obyvatelné prostředí,“ uvedl Thomas Zurbuchen z NASA. „Tyto výsledky ukazují, že propojená povaha misí NASA nás přivádí stále blíž k odpovědi na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami.“
V květnu roku 2017 zase našla překvapivé prázdno v Saturnově prstencích: Vědci očekávali, že sonda bude prolétávat poměrně hustým prachem, místo toho však Cassini narazila na prázdno. „Oblast mezi prstenci a Saturnem můžeme označit jako Velké prázdno,“ uvedl Earl Maize z NASA.
Když Cassini prolétala prstenci, zaznamenávaly její senzory na anténě stovky kontaktů za sekundu. Tato data jsou ve zvukovém formátu – je na nich jasně slyšet, jak částečky bubnují na ochranný štít. Vědci, kteří se o tyto přístroje starají, očekávali, že podobné zvuky se budou, byť v menší míře, ozývat i v zóně mezi planetou a prstenci.
Ozývalo se však jen naprosté ticho. Podle údajů přístrojů na štít dopadlo jen několik částeček, žádná z nich však nebyla větší než ty, které tvoří dým – byly velké asi jeden mikron. Vědci budou muset data ještě více analyzovat, tyto údaje jsou pro ně však velkým překvapením – zjevně toho o Saturnu a jeho okolí ještě mnohé nevíme.
Když se blíží konec
Sonda je nyní od domova vzdálena zhruba 1,4 miliardy kilometrů. Jejím zánikem chtějí vědci vyloučit možnost šíření mikrobů zanesených ze Země. Pokud by totiž sonda narazila do některého z měsíců, mohla by kontaminace poškodit možný vývoj tamního mikrobiálního života.