Pchjongjang - Až 20 tisíc vězňů „zmizelo“ ze severokorejského zajateckého tábora číslo 22. Uvádí to zpráva Výboru pro lidská práva v KLDR. Vyplývá z ní, že severokorejský režim možná nechal všechny tyto zajatce napospas nemoci a hladu. Tábor patřil mezi ty s nejhorší pověstí. Uzavřen byl na konci loňského roku. Informoval o tom server telegraph.co.uk.
Hlavním zdrojem informací jsou uprchlíci
Výbor situaci kolem trestaneckých kolonií v zemi bedlivě sleduje od chvíle, kdy se ujal vlády Kim Čong-un. Organizace se sídlem ve Washingtonu získává informace od severokorejských uprchlíků, bývalých strážců i přeživších. Zkoumá rovněž satelitní snímky táborů.
Pracovní tábory pro politické vězně existují v Severní Koreji dvakrát déle než ruské gulagy. Dva tábory byly sice loni uzavřeny, zhruba 130 tisíc zajatců ovšem zůstává v pracovních koloniích po celé zemi. Výbor ve zprávě hovoří o „rozsáhlém systému protiprávního věznění lidí, které režim izoluje a trestá pouze kvůli tomu, že vůči němu nejsou loajální“.
Podvýživa a tvrdá práce jsou v táborech každodenním chlebem
V táborech jsou vězněny ženy, muži i děti. Zajatci jsou prý dennodenně vystaveni podvýživě – jedí kupříkladu žáby nebo krysy. Musejí rovněž velmi tvrdě pracovat – třeba 16 hodin denně. Kdo se do gulagu dostane, už se z něj pravděpodobně ven nepodívá. Severní Korea navíc odmítá zpřístupnit tábory vyšetřovatelům nebo médiím, takže svět nemá mnoho informací o tom, co přesně se v táborech odehrává.
Z informací uprchlíků ale vyplývá, že se v krutém táboře č. 22 několik měsíců před jeho uzavřením dramaticky snížil počet vězňů, a to ze 30 tisíc na pouhé 3 tisíce. Zhruba 8 tisíc vězňů bylo podle svědků přemístěno do jiných táborů, co se stalo s ostatními, ale není jasné. Žádné zprávy o hromadném propouštění totiž neexistují. „Pokud je tu jen vzdálená možnost, že se v zemi odehrálo takové zvěrstvo, vyžaduje to bližší šetření,“ píše se dál ve zprávě.
Vyšetřovací komise OSN už vyslechla koncem minulého měsíce v Soulu a Tokiu zprávy o porušování lidských práv na severu KLDR. Hovoří se mimo jiné o únosech cizinců, ale i veřejných popravách a mučení. Organizace proto volá po vpuštění Mezinárodního červeného kříže do země. Pchjongjang ale veškerá obvinění popírá, komisi neuznává a odmítá s ní spolupracovat.
