Srbsko míří 17. prosince k předčasným parlamentním volbám, ve kterých se hraje o budoucí vztahy s Evropskou unií, ale i stabilitu celého regionu. Prezident Aleksandar Vučić vypsal hlasování v reakci na rozsáhlé protesty po květnových masových vraždách, důvodů měl ale podle expertů mnohem víc. Opozice volá po obnově právního státu a demokracie, podle odborníků nicméně nemá na celostátní úrovni příliš šancí uspět. Překvapit ale může v komunálních volbách v Bělehradu.
Vučičova strana míří přes drahotu, aféry i masakry k dalšímu volebnímu vítězství
Vládnoucí Srbská pokroková strana (SNS) se poprvé ujala moci v roce 2012 a od té doby vypadají předvolební období stále stejně, popisuje situaci v Srbsku v komentáři server Balkan Insight: Vučić vypíše volby, kdy se mu to hodí, lhůty pro kampaň a ověřování volebních listin jsou krátké, média jsou většinou pod kontrolou vlády a společností prostupují lži a strach, píše web.
Horizont ČT24: Srbsko na rozcestí mezi Ruskem a Evropskou unií (zdroj: ČT24)
Oproti posledním parlamentním volbám na jaře 2022 se nicméně atmosféra v zemi přece jen změnila. Popularita vládnoucí SNS, která tehdy získala 120 ze 150 křesel, postupně klesá, a opozice naopak vstupem do parlamentu posílila. I když opozici čítající ultranacionalistické strany či umírněnou koalici vedenou Marinikou Tepićovou rozděluje názor na řadu témat včetně otázky Kosova, jednotná zůstává v důrazu na základní cíl, kterým je návrat právního státu a opětovné posílení srbské demokracie.
Populární Vučić
Protivník je ale pořád dost silný, soudí experti. „Podpora SNS sice klesá, ale podpora Vučiće nikoliv. V parlamentních volbách v roce 2022 získala SNS o cca 300 tisíc hlasů míň oproti roku 2020. Nicméně, Vučić v prezidentských volbách v roce 2022 oproti předchozím v roce 2017 získal o cca 200 tisíc hlasů navíc. Průzkumy předpokládají, že k dalšímu poklesu podpory SNS dojde i v letošních volbách,“ řekla webu ČT24 Leona Kovar z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Vučić působil v 90. letech v éře Slobodana Miloševiće jako ministr informací a následně orodoval za vstup země do EU. Nyní balancuje mezi Západem a Východem, když na rozdíl od většiny evropských zemí udržuje vztahy s Moskvou. Strana SNS, v níž v květnu jako předseda skončil a které nyní vede kampaň, se prezentuje jako středopravá. Podle švýcarského politologa a profesora Daniela Bochslera z Bělehradské univerzity Vučić sází hlavně na „klientelismus a populismus, okořeněný trochou nacionalismu“. Prezident navíc dostává obrovský prostor v médiích, řekl Bochsler serveru Swiss Info.
Graffiti znázorňující ruského vládce Vladimira Putina spolu s nápisem „Bratr“ před volbami v Srbsku v roce 2022
Podle analytiků existuje hned několik příčin, které na podzim vedly Vučiče k vypsání předčasných voleb, jež se v poslední dekádě staly v zemi takřka tradicí. „Oficiálně Vučić vyhověl vládě. Ta požadovala vyhlášení předčasných voleb, které by měly zajistit ‚vyšší stupeň demokratičnosti‘ a snížení tenzí ve společnosti. Konkrétní motivy však pořád nejsou jasné. Zdá se, že se jedná o soubor vnitrostátních a zahraničněpolitických faktorů,“ myslí si Kovar.
Protesty kvůli hromadným vraždám
Srbskou společností letos v květnu značně otřásly dvě masové vraždy. První z tragédií se odehrála na bělehradské základní škole, kde jeden z žáků zabil osm svých spolužáků a člena ostrahy a zranil šest dalších dětí a jednoho učitele. O pouhý den později došlo k masakru ve dvou vesnicích u Mladenovace, kde střelec zabil osm lidí a dalších čtrnáct utrpělo zranění.
Podle opozice a kritiků z řad občanů měl oba masakry do značné míry na svědomí režim, který podle nich vytvořil ve společnosti atmosféru strachu, nenávisti a konfliktů. Občané v Bělehradě a na dalších místech poté vyšli do ulic pod heslem „Srbsko proti násilí“. Intenzita protestů v průběhu dalších měsíců sice již nedosahovala prvotních desetitisíců účastníků, nicméně demonstrace se konaly od května až do podzimního vyhlášení předčasných voleb, upozorňuje server Balkan Insight.
Vučić v důsledku hromadných vražd slíbil zpřísnění zákonů o držení zbraní a výrazné zvýšení pokut za jejich nelegální držení. V rámci snahy o celkové „odzbrojení Srbska“ pak odevzdaly do 8. června beztrestně své zbraně tisíce lidí. Země je ale podle agentury Reuters po válkách v 90. letech minulého století zaplavena statisíci nelegálně držených zbraní.
Podle opozice amnestie a tvrdší pravidla pro držení zbraní zdaleka nestačí, protože problém má hlubší kořeny. Organizátoři protestů žádali nejen personální změny, hlavně rezignaci ministra vnitra a šéfa tajné služby, ale varovali rovněž před násilnými televizními reality show. Ty se v době před masakry vysílaly na prorežimních kanálech. Násilné reality show navíc střídaly slovní výpady srbského prezidenta a vlády proti opozici.
V reality show vystupovali i odsouzení zločinci včetně vrahů a muži v nich bili ženy, píše Reuters. Petici za zrušení dvou provládních televizí propagujících podle nich agresi a násilí na jaře podepsaly statisíce Srbů. Televize Pink začátkem června ustoupila tlaku veřejnosti a oznámila, že přestane vysílat reality show, v níž vystupuje muž odsouzený za vraždu.
Omezení nezávislých médií
Opozice dlouhodobě viní srbské úřady z podněcování násilí a nenávistných projevů vůči kritikům, z šíření propagandy v hlavních médiích a zavádění autokratické vlády v institucích pod vedením Vučiče, což prezident popírá.
Podle Leony Kovar z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) je Srbsko polarizovaná země, což se projevuje i na mediální scéně. „Obecně lze rozlišovat státem vlastněná média, soukromá média závislá na státním financování, která mají blízko režimu a nezávislá soukromá média. U prvních dvou je přítomná cenzura nebo autocenzura. Média vlastněná státem nejsou až tolik prorežimně orientovaná, ale je tam spíš přítomná autocenzura a opozice do nich má velice omezený přístup. Soukromá média spjatá s vládnoucí mocí jsou naopak čistě prorežimně, respektive proti-opozičně orientovaná,“ vysvětluje expertka na Srbsko.
Nezávislá soukromá média, která jsou klíčová pro objektivní a transparentní informování společnosti, demokratizaci státu a udržení jeho proevropského směřování, jsou v zemi pravidelně terčem útoků ze strany představitelů státu a SNS, upozorňuje Kovar. „Jedná se o situace od každodenní komunikace, kdy se představitelé režimu chovají vůči novinářům těchto médií jako vůči nepřátelům státu, bez ochoty odpovídat na položené otázky. Většinou se jedná o verbální útoky a urážky, ale obecně se verbální a fyzické útoky na novináře v Srbsku stupňují od roku 2013, kdy se k moci dostala právě SNS,“ řekla odbornice.
Podle politologa Bochslera, který byl spoluvedoucím projektu Democracy Barometer, se stav demokracie v Srbsku za poslední tři roky zhoršil. Už projekt z roku 2020 přitom došel k závěru, že srbská vládnoucí strana potlačuje pluralismus v zemi. Pokud jde o média, televizní stanice nezávislé na vládě například v současnosti nemohou získat národní licenci. „Celostátní vysílací licence jdou do soukromých televizních stanic, kde je standard obzvláště nízký – zpravodajství, které vládě nejen vyhovuje, ale je opravdu nekvalitní. Přidělování vysílacích frekvenčních pásem je nejtěžší formou cenzury médií,“ konstatoval politolog.
Příznivci Srbské pokrokové strany
Aféry kolem vládnoucí SNS
Se současným režimem a vládnoucí SNS je také spojena celá řada korupčních a kriminálních kauz, které Srby v posledních letech pobouřily. „Kvůli neexistenci nezávislého soudnictví se tyto kauzy zřídka dostanou před soud. Praxí se stalo i podávání trestních oznámení ze strany lidí blízkých Vučičovi právě proti němu. Díky nedostatku důkazů tyto kauzy bývají odmítnuté. V případě změny vládnoucí moci by nemohly být znovu otevřené, neboť je v Srbsku platný zákon, který zakazuje opětovné souzení za stejné činy,“ upozorňuje Kovar.
Jako příklad uvedla kauzu, kdy tehdejší místopředseda a současný předseda SNS Miloš Vučević podal trestní oznámení na Vučiče kvůli tomu, že investigativní novináři zveřejnili, že členové jedné kriminální skupiny během slyšení uvedli, že Vučić a jeho spolupracovníci včetně tehdejšího ministra vnitra Aleksandra Vulina požádali o určité služby od této kriminální skupiny.
Se současným režimem je spojena rovněž kauza Jiovanjica, připomíná Kovar. „V roce 2019 byla odhalena jedna z největších plantáži marihuany v Evropě na prostoru, kde se oficiálně nacházela farma organických potravin. Advokátem obviněného v této kauze je významný představitel SNS Vladimir Djukanović. I v tomto případě Vučević podal trestní oznámení na Vučiče a jeho bratra, aby se zjistilo, zda jsou s kauzou spojení. Prokuratura obvinění zahodila. Tento případ je zajímavý ještě tím, že plantáž navštívil Vulin, když byl ministrem práce a že „farma organických potravin“ dostávala úroky od státní Agentury pro financování exportu,“ popisuje kauzu expertka.
Srbský prezident Aleksandar Vučić
Eskalace napětí kolem Kosova
Za klesající oblibou vládnoucí SNS je podle expertů také nedostatečně pevná podpora Srbů v Kosovu. Například když srbská volební komise v listopadu oznámila, že Srbové žijící v Kosovu nebudou moci volit v předčasných volbách přímo v Kosovu a budou se muset dostavit do srbských obcí Vranje, Kursumlija, Raska a Tutin. Srbské úřady to vysvětlují tím, že není možné v Kosovu zavést volební proceduru, která by byla v souladu s právními předpisy.
Kosovský premiér Albin Kurti prohlásil, že pro uspořádání srbských voleb na území Kosova „je nezbytná mezistátní dohoda a žádost o takovou dohodu musí přijít ze Srbska jako zúčastněné strany“. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) k tomu uvedla, že „by byl potřeba konsensus všech stran“, aby se hlasování uskutečnilo v Kosovu. „Také by to potřebovalo podporu od kosovských institucí a v zásadě také zajištění bezpečnosti od kosovské policie... Tyto podmínky nejsou splněny,“ komentuje záležitost OBSE.
Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku v roce 2008 a bylo uznáno mnoha zeměmi světa. Bělehrad ho však dál považuje za svou „jižní provincii“ a nedílnou součást Srbska. Jednou z příčin vypsání předčasných voleb může být podle Kovar také snaha o upoutání pozornosti od incidentu v kosovské obci Banjska, ke kterému došlo na konci září, a který podle expertky výrazně oslabil pozici Bělehradu v dialogu vedeném EU.
Při ozbrojeném střetu ze 24. září u kláštera Banjska na severu Kosova zabili ozbrojenci policistu z řad kosovských Albánců. Policie následně usmrtila tři útočníky, kosovské Srby. Incident, jakož i následné posilování srbské armády k hranici s Kosovem, vyvolal obavy z eskalace konfliktu a jeho rozšíření do dalších oblastí západního Balkánu. NATO v reakci vyslalo do Kosova posily.
Kosovští činitelé tvrdí, že útok naplánoval a podpořil Bělehrad s cílem anektovat severní Kosovo. Vučić to odmítl, a naopak viní Prištinu z podněcování konfliktu a útlaku kosovských Srbů. Jeden ze strůjců útoku, politický vůdce kosovských Srbů a Vučičův spolupracovník Milan Radoičić, po incidentu uprchl do Srbska, kde jej na svobodě vyšetřuje policie.
Podle šéfa NATO Jense Stoltenberga je jediným řešením zřízení samosprávného územního celku, který budou tvořit většinově srbské okresy v Kosovu. Bělehrad vznikem sdružení srbských okresů podmiňuje dohodu o normalizaci vztahů s Kosovem. Priština naopak trvá na tom, že Srbsko musí nejprve v rámci všezahrnující dohody fakticky uznat nezávislost Kosova. Obává se také, že Srbsko bude moci prostřednictvím autonomního celku zasahovat do vnitřních věcí Kosova.
Právě tlak na dialog s Kosovem může být podle Kovar jednou z příčin vypsání nového celostátního hlasování na prosinec. Zástupci Srbska a Kosova letos v únoru podepsali Ochridskou dohodu, kterou zprostředkovala Unie a jež má vést k normalizaci vztahů. Ujednání sice výslovně nevyžaduje, aby Srbsko uznalo nezávislost Kosova, nicméně Bělehrad nadále nesmí bránit v tom, aby se Kosovo připojilo k mezinárodním organizacím a navíc vyžaduje, aby Bělehrad uznal pasy, diplomy, registrační značky i národní symboly Kosova, které na oplátku musí zajistit odpovídající úroveň samosprávy pro svou etnickou srbskou komunitu.
„Parlamentní volby, jejich tradiční opakování v různých místech z důvodu nepravidelností, a následující ,těžké‘ a dlouhé sestavování budoucí vlády, umožní odkládání implementace Ochridské dohody aspoň do jara příštího roku. Když vezmeme v potaz, že se v červnu 2024 budou konat volby do Evropského parlamentu, ze kterých bude vznikat nová Komise, lze říct, že si Vučić vymyslel dobrý způsob, jak se vyhnout tlakům současných představitelů EU a koupit si čas,“ míní Kovar.
Mimořádný nárůst cen
Další důvody lze podle ní hledat ve špatné ekonomické situaci. Loni dosahovala inflace až 16 procent, jídlo podražilo skoro o třetinu. „Srbsko, stejně jako celý svět, čelí inflaci, nárůstu cen bydlení, pohonných hmot a potravin. Situace se zhoršila s ruskou agresí na Ukrajině, kvůli které do Srbska utekli především Rusové, ale i Ukrajinci, což vedlo k rapidnímu nárůstu cen nájemného. V poslední době tyto ceny klesají, ale jsou pořád vyšší, než byly před agresí,“ upozornila expertka AMO.
„Vzhledem k tomu, že nelze očekávat významnější zlepšení ekonomické situace státu, jeden z potenciálních důvodů pro vyhlášení voleb v prosinci, těsně před svátky lze hledat právě tady. Po svátcích média blízká k Vučičovi jenom obtížně budou moct říct, jak se lidé mají dobře, a jak hodně peněz mají v peněženkách,“ domnívá se Kovar.
Vládnoucí SNS také přislíbila jednorázovou výplatu v přepočtu 4150 korun každému důchodci a dva tisíce korun každému příjemci sociálních dávek. Platby přijdou populisticky těsně před volbami, všímá si server Balkan Insight. Vláda také oznámila, že do roku 2027 bude průměrný měsíční plat v Srbsku činit 1400 eur (34 tisíc korun) a průměrný důchod 650 eur (15 800 korun).
Mizivé šance opozice
Volby v Srbsku jsou důležité nejen pro budoucnost země, ale také pro zachování míru a stability v regionu. Analytici varují, že Srbsko vstupuje do závěrečné fáze destabilizace, která se vyznačuje potenciálem volební manipulace, očekáváním rozsáhlých protestů a odmítáním uznat výsledky voleb. Znepokojivý je podle serveru Eurasia Review také fakt, že v Srbsku působí více než sto pracovníků zahraničních tajných služeb.
Srbská opoziční politička Marinika Tepićová
Scénář, že prosincové volby přinesou balkánské zemi výraznou změnu a ukončí politickou krizi, není podle odborníků příliš pravděpodobný. Změny se podle nich dají očekávat maximálně na místní úrovni. Kromě parlamentních voleb se totiž ve stejný den budou volit také čelní představitelé 65 obcí a měst. Pozice SNS je nejvíce ohrožena v Bělehradě. Ve městě je zanedbaná infrastruktura, často se tvoří dopravní zácpy a znečistění patří v zimních měsících k nejhorším na světě, píše Balkan Insight s tím, že opozice tak má v hlavním městě šanci zvítězit.
„Z hlediska zahraničněpolitického směřování země nelze očekávat žádnou významnější změnu, neboť proevropská opozice v parlamentních volbách nemá šanci získat dostatečný počet hlasů, aby vytvořila většinu. Tu pravděpodobně nezíská ani SNS samotná, nýbrž vytvoří koaliční vládu nejspíš s dosavadním partnerem – Srbskou socialistickou stranou a případně s dalšími menšími stranami, čímž dojde k potvrzení statu quo,“ míní Kovar.
Podle Bochslera je otázkou, jak dlouho je ještě SNS schopná přežít. „Vládní strana žije z toho, že může ovládat stát a byrokracii. S výjimkou komunit s albánskou většinou ovládá celou zemi. Nejsou (politici SNS) ale voleni z ideologických důvodů. Strana počítá mezi své příznivce státní zaměstnance. Tito lidé jsou pod velkým tlakem a čelí hrozbě ztráty zaměstnání a musí mobilizovat své klany, aby přežili. Pokud strana ztratí moc, ztratí svůj raison d’être a dříve nebo později by se sama zničila,“ míní politolog.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová během návštěvy Srbska v říjnu 2023
Nedá se očekávat, že by Srbsko v blízké budoucnosti mělo šanci stát se součástí Evropské unie. „Srbsko sice formálně usiluje o členství v EU, ale v reálné politice se tomuto uskupení spíš vzdaluje. Podstatnými překážkami pro vstup Srbska do EU jsou nevyřešená otázka Kosova, neochota státu provádět nutné reformy, vztahy s Ruskem a Čínou, ale i vágní postoj EU vůči rozšíření,“ vysvětluje expertka.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová během nedávné návštěvy Bělehradu konkrétně uvedla, že pokud chtějí Srbsko a Kosovo vstoupit do EU, musí zintenzivnit úsilí o normalizaci vzájemných vztahů. Srbsko se podle ní také musí připojit k západním sankcím proti Rusku kvůli invazi na Ukrajinu, vymýtit korupci a organizovaný zločin, reformovat ekonomiku, zlepšit soudnictví, podnikatelské prostředí a dodržování lidských práv.