Moskva a Minsk se podle některých zpráv mohou pokusit obnovit migrační krizi na bělorusko-unijních hranicích. Opakovala by se tak situace z roku 2021, kdy režim vůdce Alexandra Lukašenka cíleně posílal tisíce běženců k hranicím EU, což v menší míře pokračuje i nadále. Minsk popřel, že by krizi způsobil. Výpovědi bývalého běloruského pohraničníka i íránského běžence pro exilový ruský web The Insider ale ukazují opak.
V roce 2021 zaznamenala Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) přes osm tisíc nelegálních přechodů na celé východní hranici Unie, což byl oproti předchozímu roku desetinásobný nárůst.
Příčinou byla podle Frontexu právě migrační krize uměle vyvolaná Lukašenkovým režimem, který běžencům k přechodu hranic dopomáhal. Lukašenko připustil, že běloruské síly možná mohly lidem přes hranice pomáhat, popřel ale, že by Minsk běžence do země zval a snažil se tak krizi vyvolat.
Evropští představitelé i analytici však upozornili, že jde o součást hybridní války, kterou proti EU vede i prostřednictvím Minsku Moskva. Bělorusko migrantům například ve velkém vydávalo turistická víza.
„Zpočátku jsem tomu nevěřil“
The Insider mluvil s A., který sloužil u běloruské pohraniční policie rok a půl včetně roku 2021, kdy migrační krize na bělorusko-evropských hranicích začala. Po prvních dvanácti měsících služby, které podle A. proběhly relativně normálně, dostal dovolenou a odjel domů, kde si začal všímat podivných zpráv.
„Zpočátku jsem jim nevěřil. Například jsem četl, že běloruští pohraničníci na litevském úseku – kde jsem sloužil – převážejí migranty z Blízkého východu, Afghánistánu a dalších zemí do Evropy. Něco takového jsem si ani nedokázal představit – věděl jsem, že by vás to mohlo dostat do vězení.“
Pohraničníci byli totiž kromě obecných předpisů vázáni podle A. ještě samostatným souborem pokynů podepsaných (běloruským vůdcem) Alexandrem Lukašenkem. V nich mimo jiné stálo, že při zpozorování podezřelé osoby v pohraničním pásmu mají povinnost vypálit dva varovné výstřely do vzduchu a třetí přímo na podezřelého.
Po návratu do služby se proto A. zeptal kamaráda, co se to děje. „Uvidíš později,“ zněla prý odpověď.
„Dávali nám pokyny, jak máme migranty přesunout do Litvy“
Ještě tutéž noc byl vyhlášen poplach, při kterém byli povoláni všichni, navzdory tomu, že obvykle se podle A. nasazovala jen jednotka o pěti či šesti lidech. Pohraničníci dostali zbraně, spacáky a karimatky. „Tehdy jsem si uvědomil, že zpráva, kterou jsem četl na dovolené, byla pravdivá – a teď jsem to měl vidět na vlastní oči.“
Jejich velitelé je ve velkých nákladních vozech odvezli neznámo kam. Na místě určení byli podle A. vojáci z jiných oddílů, které nikdy předtím neviděl. „Všichni byli seřazeni a důstojníci začali křičet hesla o litevských nepřátelích a dávat nám pokyny, jak máme migranty přesouvat přes hranice do Litvy.“
Na migranty čekali vždy zhruba pět set až šest set metrů od hranic na místech, která se neustále měnila. Běžence tam přiváželi jak v menších vozech, tak v autobusech.
„Naložili jsme je do našeho auta, odvezli je k hraničnímu pásmu a gesty ukazovali cestu, řekli jsme pár slov jako ‚Evropa‘, ‚Německo‘, ‚Merkelová‘. Nikdo z nás pořádně neuměl anglicky a většina z nich také ne.“
A. uvedl, že někdy za jednu noc převezl dvacet až pětadvacet lidí, jiní jeho kolegové ale třeba i více, v závislosti na tom, jak rychle dorazila další skupina.
„Nejvyšší priorita státu“
Zpočátku převáželi migranty jen v noci. „Bylo pro nás důležité, aby Litevcům trvalo co nejdéle, než zjistili, odkud migranti přicházejí. Navíc jsme je nevysadili hned na hranicích, protože Litevci měli drony a termokamery a určitě by si nás všimli.“
A. si podle The Insider vzpomněl, jak jednou večer poslouchal v propagandistickém televizním pořadu vůdce Lukašenka, který křičel: Ukažte mi ty, kdo převážejí lidi přes hranice. „Seděl jsem tam a přemítal – ale to jsem já, tady sedím. V tu chvíli jsem začal vážně přemýšlet o tom, jak často můj prezident lže.“
Později už podle něj bylo běženců tolik, že je převáželi rovněž ve dne a přestali kontrolovat civilisty i vozidla. „Bylo jasné, že přeprava migrantů se stala nejvyšší prioritou státu.“
Hra na kočku a myš
Situace se změnila poté, co Vilnius posílil ostrahu hranice a migranti se začali vracet. „Na litevské straně začali dělat totéž co my – zachycovali skupiny, které jsme poslali, a tlačili je zpět. Stala se z toho složitá hra na kočku a myš: snažili jsme se zjistit, kde jsou Litevci, a oni se snažili zjistit, kde jsme my a kterým směrem posíláme lidi.“
Výsledkem byla humanitární krize, neboť na hranicích uvázlo ve stejnou dobu mnoho lidí. „Stále jsme se k hranici přibližovali a oni také. Nakonec jsme lidi mačkali na stejné místo,“ dodal A.
Na začátku podzimu 2021 se s Litevci setkali u vodního kanálu, který tvořil hranici. Ve vodě tam stály zhruba čtyři desítky lidí. „Když se migranti pokusili vylézt z vody, odtlačili jsme je zpět. To trvalo téměř celý den,“ popsal A. s tím, že běloruští pohraničníci měli na hlavách kukly, aby nebyli poznat, protože Litevci na místo pozvali novináře.
A. tvrdí, že si na dění na hranici on i jeho kolegové stěžovali nadřízeným, kteří ale odvětili, že jde o příkaz shora. Když A. svou službu končil, příslušník KGB mu důrazně doporučil, aby o migrační krizi nikomu neříkal. „Vyhrožoval, že pokud se někdy objevím na nějakých telegramových kanálech, v reportážích nebo něčem podobném, najdou mě,“ uzavřel A.
„Odtud jděte dál lesem“
V následujících dvou letech se počet nelegálních přechodů východní unijní hranice podle Frontexu snížil, v roce 2023 ale k individuálním případům docházelo téměř každý den, dodala agentura.
Přes Bělorusko se tehdy do Polska dostal mimo jiné íránský běženec M., který webu The Insider řekl, že i jemu umožnili vstup do EU běloruští pohraničníci.
M. uvedl, že u hranice nejprve strávili několik dní v táboře hned za ostnatým drátem na běloruské straně, kde nebylo téměř žádné jídlo. Předtím je obrali o cennosti. „Na jednom místě se nacházelo šedesát až sedmdesát lidí, většinou z arabských zemí, ale také z Íránu, Indie, Pákistánu, a dokonce i Jihoafrické republiky. Naprostá směsice národností.“
Po nějaké době je běloruští vojáci odvezli a vysadili někde blízko hranic. „Hranice byla rozdělena na úseky – každý měl své vlastní číslo. Odvezli nás do sektoru označeného číslem 330 a řekli nám: Odtud jděte lesem na vámi určené místo.“
„Nevracejte se, jinak vás zbijí“
M. dodal, že běženci dostali drát a kovovou tyč, aby prošli skrz plot, a také varování, aby se do Běloruska nevraceli, jinak je zbijí. „A byla to pravda – pokud někoho přistihli při návratu, byl nemilosrdně zbit,“ uvedl M.
„Několikrát jsme se pokusili překročit hranice, ale pokaždé, jakmile jsme je překročili, nás polští pohraničníci chytili, zbili a zatlačili zpět za drát,“ popsal také.
Když je polští pohraničníci znovu chytili, sebrali jim všechny věci – bundy a boty – naložili do nákladního vozu, odvezli k hranicím a hnali zpět do Běloruska. „Celou noc jsme se bosí potulovali lesem – bez bund a třásli se zimou.“ Také další pokus o přechod hranice nevyšel a Poláci je znovu zatlačili zpátky za ostnatý drát do Běloruska.
Nakonec se skupině podle M. podařilo projít skrz proříznutý plot. Na polské straně se sice ještě museli několik hodin skrývat, ale řidič, se kterým se domluvili přes internet, je pak odvezl do Německa, uzavřel M.
Využije Rusko k další krizi Libyi?
Právě v roce 2023 se krize rozšířila i na finsko-ruskou hranici, kam začala běžence ve velkém posílat Moskva. Loni sice celkový počet pokusů o nelegální vstup do EU oproti předchozímu roku výrazně klesl (o 38 procent), na východě ale naopak trojnásobně narostl, přičemž především se to týkalo hranice s Ukrajinou a právě Běloruskem.
Letos bylo zatím pokusů o nelegální překročení východní unijní hranice ve srovnání s loňskem méně, některé nedávné zprávy ale naznačují, že by se krize z roku 2021 mohla opakovat.
Evropská komise totiž podle The Telegraph zaznamenala stoupající počet letů mezi východolibyjským Benghází a Minskem, což podle představitelů Komise může ukazovat na koordinaci mezi generálem Chalífou Haftarem, který východ Libye ovládá, a Ruskem, s nímž Haftar stále úžeji spolupracuje a které v regionu posiluje svůj vliv.
„Nikde jinde na vnější hranici EU není geopolitika silnějším determinantem migrace než na hranici východní,“ shrnuje ve své letošní zprávě Frontex. „Hrozby pro bezpečnost hranice jsou tam velmi nepředvídatelné, neboť pramení z neprůhledného politického rozhodování v Rusku a Bělorusku,“ píše agentura.
„Pokračující (ruská) válka na Ukrajině a americko-ruské vyjednávání o příměří činí situaci velmi nejistou a je zdrojem velkého znepokojení z hlediska správy unijních hranic,“ uzavřel Frontex.
