Hobart - Ďábel medvědovitý neboli tasmánský čert je od vyhubení vakovlka největším žijícím dravým vačnatcem. V současné době již žije pouze v Tasmánii. Tasmánští čerti se rádi perou, což je jedna z možných příčin toho, že skoro vyhynuli. Jak zjistili vědci, může za to nakažlivá rakovina obličeje. Ta nejspíš pochází z jediného zvířete a má původ v buňkách, které izolují nervová vlákna. Tato nakažlivá forma nemoci za několik let téměř vyhubila populaci tasmánských čertů. Od roku 2008 je tasmánský čert považován za ohrožený druh a vláda začala s programy na snížení dopadu této nemoci.
První onemocnění se objevilo roku 1996 a záhy se nemoc rychle rozšířila. Onemocnění deformuje obličej zvířete a po krátké době vede k smrti. Biologové se od té doby snažili zjistit příčinu, proč jsou tito draví vačnatci k nemoci tolik náchylní. „Čím je jedinců méně, tím více se rozmnožují stále příbuznější a příbuznější jedinci, tím se ochuzuje genetická variabilita a schopnost populace vzdorovat onemocněním,“ řekl zoolog Evžen Kůs. V populaci tak dochází k degeneraci.
Objev, že původ nemoci tkví v buňkách, by mohl posunout i výzkum týkající se člověka. Tasmánští čerti jsou nesnášenliví a často se perou. „Nemoc se potom může kousnutím přenést na další zvíře,“ podotkl Kůs. Je třeba izolovat zdravá zvířata od nemocných a začít s vývojem vakcín.
Patnáct až dvacet tisíc tasmánských čertů žije ve volné přírodě. „Obývají především řídké lesíky a okraje mýtin,“ uvedl Kůs. V zoologických zahradách je ale často nenajdeme. „Jeden pár ještě vlastní zoologická zahrada v Kodani,“ dodal Kůs. Tito nesmlouvaví dravci se dožívají v zajetí i více než normálních patnácti let, což je průměrný věk ve volné přírodě.
