Singapur v rámci kampaně proti šikaně umožní tělesné trestání na školách. Opatření se týká jen chlapců starších devíti let, kterým hrozí až tři rány rákoskou. Praxe pochází z dob britského kolonialismu. Singapur přes kritiku OSN a lidskoprávních aktivistů nadále uplatňuje i trest smrti a přísně postihuje drobné přestupky jako plivání, odhozenou žvýkačku nebo jídlo ve veřejné dopravě. Výprask v minulosti dostali i cizinci. Singapur své postupy hájí s tím, že patří mezi nejbezpečnější státy světa.
Městský stát oznámil nová opatření v polovině dubna. Vláda učinila toto rozhodnutí po několika významných případech šikany v zemi a po ročním přezkumu zaměřeném konkrétně na tyto incidenty, napsal server Indian Express.
Singapurský ministr školství Desmond Lee v květnu potvrdil, že učitelé mohou v určitých případech použít rákosku na neukázněné školáky, a to ve věku od devíti let. Nová směrnice má platit plošně od roku 2027. „Naše školy používají bití jako disciplinární opatření, pokud jsou všechna ostatní opatření vzhledem k závažnosti provinění nedostatečná,“ sdělil Lee v parlamentu. Bití podle něj musí být schváleno ředitelem a prováděno pouze oprávněnými učiteli.
Instituce budou brát v úvahu faktory, jako je vyspělost studenta a to, zda mu fyzický trest pomůže poučit se ze své chyby a pochopit závažnost toho, co udělal, uvedl dále ministr. „Školy po posouzení okolností spáchaného přestupku rozhodují o tom, zda použít bití jako disciplinární opatření, dle vlastního uvážení,“ dodal Lee podle americké stanice CNN. Podle závažnosti svého prohřešku mohou žáci dostat jednu až tři rány rákoskou, napsal web ABC.
Instituce pak bude sledovat stav a pokroky trestaného, včetně poskytování psychologického poradenství. Tělesné tresty podle ministra zabírají proti šikaně. „Tento přístup je založen na výzkumu, který ukazuje, že děti a mládež se učí dělat lepší rozhodnutí, když existují jasné hranice vynucené pevnými a smysluplnými důsledky,“ argumentoval bez uvedení dalších detailů studie Lee.
Pokyny na webu ministerstva školství podle CNN upřesňují, že rákoskou mohou být potrestáni jen žáci a studenti mužského pohlaví. Dívkám hrozí dočasné vyloučení ze školy, zhoršení známek nebo budou muset zůstat po škole.
Tělesné tresty ve světě
Trestání rákoskou bylo v Singapuru zavedeno za britské koloniální nadvlády mezi lety 1946 až 1959. Londýn tělesné tresty ve Velké Británii později zrušil.
Poslední dekády je tato praxe ve školách ve většině států světa na ústupu. K loňskému srpnu tělesné tresty doma i ve školách zakazovalo 67 zemí světa. Světová zdravotnická organizace (WHO) přesto odhaduje, že čtvrtina až polovina školáků je zažije. Regionální rozdíly jsou přitom propastné – na Západě je to „jen“ čtvrtina dětí, zatímco v Africe či ve Střední Americe sedmdesát procent. Tělesné tresty jsou nadále legální i v řadě států USA, včetně většiny soukromých škol.
WHO proto vyzývá k ukončení této praxe, která může vést k úzkostem, depresím a mít negativní dopad na kognitivní a socio emoční vývoj. „Důsledky tělesných trestů dětí mohou trvat celý život a ohrozit fyzické i duševní zdraví, vzdělání a jejich fungování ve společnosti a v zaměstnání. V současné době existují jasné vědecké důkazy o tom, že tělesné trestání dětí s sebou nese řadu rizik a nemá žádný přínos pro děti, rodiče ani společnost,“ uvedla organizace v loňské zprávě.
Oproti tvrzení Singapuru WHO varuje, že žádná studie v posledních desetiletích neprokázala, že by bití mělo pozitivní účinek. Studie provedená ve 49 zemích s nízkými a středními příjmy naopak zjistila, že u těchto dětí je o čtvrtinu vyšší pravděpodobnost, že budou zaostávat za svými vrstevníky.
„Kromě toho, že tato forma trestu způsobuje okamžitou fyzickou újmu, zvyšuje hladinu stresu u dětí, což může ve skutečnosti změnit strukturu a funkci mozku. Stručně řečeno, dopady na individuální úrovni mohou být podle zprávy celoživotní,“ upozornila organizace. Fyzicky trestané děti navíc mohou v budoucnu praktiky používat proti svým potomkům, čímž se tvoří mezigenerační cyklus násilí.
Singapur v roce 1963 formálně ukončil britskou nadvládu a připojil se k Malajsii, o dva roky později byl ale z federace vyloučen a získal tak nezávislost. Po prvotních hospodářských problémech se parlamentní republika autoritářského charakteru stala jednou z nejvyspělejších ekonomik světa.
Moderní a bohaté finanční centrum v jihovýchodní Asii ale nechvalně proslulo tvrdými postihy v celé řadě oblastí. Lidskoprávní organizace Singapur pravidelně kritizují za používání tělesných trestů, které zůstávají součástí vzdělávacího i trestního systému. Úřady je hájí jako odstrašující prostředek proti trestné činnosti a odkazují na nízkou kriminalitu v zemi.
Drakonická pravidla
I menší přestupky jako jíst nebo pít ve veřejné dopravě mohou znamenat pokutu za v přepočtu desítky tisíc korun. Stejně tak je přísně zakázáno odhazování žvýkaček na veřejnosti. Zákonnou povinností je rovněž splachování veřejných toalet a přecházení přes ulici na vyhrazených místech. Plivat na ulici se nesmí. V případě nedodržování dotyčným hrozí taktéž pokuta, popisuje pravidla indický web NDTV.
Tvrdé tresty jsou pak za lepení samolepek po ulicích nebo čmárání po zdech. Vandalismus se trestá až odnětím svobody na tři roky a osmi ranami ratanovou rákoskou na holé hýždě.
Tato speciální rákoska musí v Singapuru splňovat konkrétní parametry – je dlouhá 120 centimetrů, silná třináct milimetrů a extrémně elastická – před akcí se namáčí do vody. Osoba, která bičuje, má za úkol způsobit přivázanému trestanému co největší bolest. Rákoska při bití dosahuje rychlosti až 160 kilometrů za hodinu. K poranění kůže obvykle stačí tři údery a po vykonání trestu téměř vždy zůstane dotyčnému jizva, popisuje praxi stanice Deutsche Welle (DW).
Přísné tresty se nevyhýbají v Singapuru ani cizincům. Letos v dubnu byl francouzský teenager obviněn ze dvou trestných činů, za které by mohl dostat až dva roky vězení, poté, co údajně olízl brčko v automatu na pomerančový džus – a poté ho vrátil zpět do dávkovače, upozornila CNN.
Nejedná se o první případ, kdy se mladý cizinec dostal do křížku s přísnými singapurskými zákony. Jeden z nejznámějších případů se odehrál v roce 1993, kdy byl osmnáctiletý Američan Michael Fay zatčen kvůli krádeži a postříkání několika automobilů sprejem. Mladík byl nejprve odsouzen ke čtyřem měsícům vězení a šesti ranám rákoskou.
Po zásahu tehdejšího prezidenta USA Billa Clintona úřady trest zmírnily na čtyři rány. I přes zvýšený tlak Washingtonu k bití došlo. Singapur tehdy trval na tom, že je důležité dodržovat zákony i v případě cizinců. Případ dokonce vedl k přechodnému ochlazení vztahů mezi zeměmi.
Singapur v posledních letech počet lidí, kteří dostali výprask, nezveřejňuje. V minulosti ale čísla byla vysoká – kupříkladu v roce 2012 to byly více než dva tisíce, řada z nich byli nelegální imigranti.
V roce 2007 byl singapurský soudce potrestán za to, že omylem nařídil u vězně Dicksona Tana o tři rány více, než měl dostat. Tan, který byl shledán vinným z napomáhání nelegálnímu lichváři a odsouzen k devíti měsícům vězení, dostal celkem osm ran místo pěti. Mužova rodina pak žádala miliony dolarů jako odškodné.
Bití rákoskou se používá i v sousední Malajsii a Bruneji, poznamenala agentura AP. Časté jsou fyzické tresty rovněž v oblasti Blízkého východu. V roce 2012 byl saúdskoarabský aktivista a bloger Raíf Badáví odsouzen k desetiletému vězení a tisíci ranám bičem za údajnou urážku islámu. Případ vyvolal mezinárodní protesty.
Pokračující popravy
V Singapuru je možné dostat i trest smrti. Podle zákona o zneužívání drog z roku 1973 se ukládá mimo jiné za dovoz více než pěti set gramů marihuany. Letos v dubnu byl popraven šestačtyřicetiletý Singapurčan odsouzený za přepravu více než jednoho kilogramu, a to navzdory dřívějším odvoláním mezinárodních i místních občanských skupin a žádostem o milost ze strany mužovy rodiny. Lidskoprávní aktivisté postup úřadů odsoudili, informoval místní list The Online Citizen.
„Trest smrti je nejkrutějším, nelidským a ponižujícím trestem,“ konstatovala výzkumnice Rachel Chhoa-Howardová z organizace Amnesty International. Používání hrdelního trestu za trestné činy související s drogami „je porušením mezinárodního práva a standardů v oblasti lidských práv“, uvedla výzkumnice, podle níž se Singapur v této věci čím dál více vzdaluje zbytku světa.
Singapurský právní rámec stanoví trest smrti v případech obchodování s drogami, jejich dovozu nebo vývozu nad stanovené limity. Mezinárodní normy v oblasti lidských práv, včetně těch, které citují experti OSN, přitom uvádějí, že trest smrti by měl být vyhrazen pouze pro nejzávažnější trestné činy.
Singapur od začátku roku popravil už nejméně osm osob, všechny za trestné činy související s drogami. V roce 2025 se jednalo o patnáct poprav souvisejících s drogami – o sedm více než předloni. Úřady i přes kritiku obhájců lidských práv a OSN trvají na tom, že trest smrti je „účinným odstrašujícím prostředkem“ proti obchodníkům s drogami a zajišťuje, že městský stát je „jedním z nejbezpečnějších míst na světě“.
Omezení práva na shromažďování
Singapur používá své restriktivní zákony rovněž k potlačování občanských svobod a umlčování kritiků vlády, upozornila ve zprávě za rok 2025 organizace Human Rights Watch (HRW).
Zákon o veřejném pořádku vyžaduje policejní povolení pro jakékoli shromáždění „za účelem dosažení určitého cíle“ – a to i pro jednotlivce – pokud se koná na veřejném místě. Dává také policejnímu komisaři pravomoc zamítnout žádosti o shromáždění, pokud se ho účastní cizinec.
Začátkem letošního února byl lidskoprávní aktivista Jolovan Wham obviněn za údajnou účast na pěti pokojných pietách za vězně odsouzené k smrti, jež se odehrály bez povolení v období od března 2022 do dubna 2023. Aktivisté, kteří se v den jeho slyšení shromáždili před soudní budovou, čelí vyšetřování, píše HRW.
Všeobecná deklarace lidských práv, která je všeobecně považována za odraz mezinárodního obyčejového práva, uvádí, že „každý má právo na svobodu pokojného shromažďování“. Singapur nicméně neratifikoval Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR), jehož článek 21 toto právo na pokojné shromažďování zaručuje.
Stanovisko Výboru OSN pro lidská práva, který tento pakt vykládá, pak uvádí, že pokojná shromažďování by neměla být kriminalizována. Dále se v něm uvádí, že „právo na pokojné shromažďování…(spolu) s dalšími souvisejícími právy…tvoří samotný základ systému participativní správy založené na demokracii, lidských právech, právním státu a pluralismu“, citovala výbor HRW.
Singapurská vláda také loni i nadále využívala sporný zákon o ochraně před on-line lžemi a manipulacemi k cílení na kritiky. Tento zákon dává vládě široké diskreční pravomoci k cenzuře on-line obsahu, například vyžaduje, aby média zveřejňovala vládou stanovené „opravy“. Mezinárodní média jako Bloomberg a East Asia Forum, stejně jako místní média, včetně The Online Citizen a The Edge Singapore, obdržela oznámení o požadovaných úpravách reportáží.
