Ruský ministr kultury Vladimir Medinskij se v rozhovoru se zpravodajem České televize v Moskvě Miroslavem Karasem obsáhle vyjádřil ke sporu ohledně sochy maršála Ivana Koněva v Praze.
Kdybyste mohl vystoupit před zastupiteli Prahy 6, co byste jim řekl?
Nemluvil bych krátce. Vzpomněl bych naši společnou historii a věnoval bych se maršálu Koněvovi. Byl to mladý maršál, nebylo mu ještě padesát let a velel ukrajinské frontě. Osvobodil přibližně devadesát procent území Československa. Na samotném začátku května 1945, když v Praze vypuklo povstání, vyrazil k ní s tanky.
Podobné povstání se odehrálo i ve Varšavě. Rudá armáda se rozhodla přijít na pomoc povstalcům. Výsledkem bylo, že povstalci zvítězili, město bylo osvobozeno od hitlerovců a byly zachráněny životy desítek tisíc Čechů. Přitom šlo o těžkou bojovou operaci, během které položilo život dvanáct tisíc vojáků. Padesát tisíc utrpělo zranění. Byla to vítězná tečka ve válce s nacistickým Německem.
Koněv při osvobozování Československa zakázal v případě starých českých měst nasazení letectva a těžkého dělostřelectva. Zakázal to. Vedlo to ale k velkým ztrátám na naší straně. Připomenu, že Rudá armáda přišla při osvobozování Československa o 140 tisíc lidí. Přibližně dva, tři tisíce Čechů padly na území Československa v řadách Rudé armády. Nepočítám mezi ně ty, kteří proti Německu bojovali mimo Rudou armádu.
Česká města to zachránilo. Zachránilo to zlatou Prahu. Proto vděční obyvatelé Prahy v roce 1980 – byli mezi nimi ti, kdo si válku pamatovali osobně anebo ji prožili jejich rodiče – postavili pomník osvoboditeli Prahy, Koněvovi. Nejen osvoboditeli, ale člověku, který Prahu zachránil.
To, co vidíme dnes, je prostě hrůza. Je to v první řadě plivnutí do tváře občanům, kteří bojovali proti nacismu, těm, kteří s vděčností vybudovali pomník osvoboditeli.
Takže byste na zasedání zastupitelstva Prahy 6 řekl, ať to nechají být tak, jak to je.
Pokud si vážíte vzpomínek na své předky, kteří bojovali za svobodu Československa, pokud si vážíte vzpomínek na své otce, kteří se rozhodli pomník postavit, pak si važte i jejich paměti. Snažte se oprostit od aktuální politiky a pochopte jejich důvody. Snažte se je pochopit.
Pamatuji si Československo v roce 1989, kdy probíhala sametová revoluce. Už tehdy se objevili blázni, kteří pomníky nabarvili růžovou barvou. To začalo už v roce 1989. Ale tehdy blázni nebyli u moci. Byli někde na okraji. Přicházeli dělníci a barvu smývali. K tomu dochází v mnoha zemích, chuligáni se spreji jsou všude. V Paříži, v New Yorku i u nás.
Jenže teď v Praze došlo ke kvalitativnímu posunu. Namísto marginálních chuligánů nastoupilo vedení městské části, zvolení politici. Podle nás to není jen urážka historické paměti, je to hrubé narušení smlouvy o přátelství a spolupráci mezi Ruskem a Českou republikou z roku 1994 nebo 1996. Černé na bílém tam stojí, že obě země se navzájem zavazují uctívat kulturu a učinit všechny kroky k ochraně pomníků, které se nacházejí na daném území.
Tím, že politik podporuje chuligány, by měl pochopit, že nedodržuje smlouvu mezi oběma zeměmi. Koná v rozporu s touto smlouvou.
Jak, pane ministře, hodnotíte vystoupení některých českých politiků, kteří reagovali na vaše slova pronesená v Murmansku? Ta se v Česku setkala s velkým ohlasem. Reagovali i předsedové některých parlamentních stran. Zazněla slova o tom, že jste promarnil chvíli, kdy jste mohl mlčet. Ministr zahraničí uvedl, že situaci by mohla uklidnit vaše omluva, a někteří požadují, aby si předvolal ruského velvyslance. A to vše kvůli tomu, že není možné, abyste ve 21. století označil českého politika za nacistu.
Vysvětlím vám to. Nebudu podruhé vysvětlovat, že Koněv je ve skutečnosti pro Pražany hrdina a osvoboditel českého národa. Je to člověk, který nemá žádný vztah ke složitým událostem roku 1968 ani k ničemu jinému. Je to voják, který osvobozoval město a zemi. A přitom zachránil města.
Nebudu ani zmiňovat, že pokud by se prokázala rozporuplnost Koněvovy osobnosti, nic by to nezměnilo. Nelze bojovat s pomníky. Podívejte se na české legionáře. U nás v Rusku se po první světové válce ocitlo 250 tisíc československých zajatců. 250 tisíc! Část z nich bojovala v řadách carské armády proti Německu a Rakousko-Uhersku. Češi a Slováci patřili k nejméně spolehlivým v Rakousko-Uhersku. Přecházeli na ruskou stranu se svými pluky včetně jejich velitelů. Po revoluci bojovali na straně Bílé armády. V Rusku začala občanská válka.
Minimálně polovina země je považuje za okupanty, kteří se pletli do cizího života. Dostali zbraně i dopravní prostředky k tomu, aby se vrátili domů, a oni zasáhli do občanské války tím, že podporovali jednu stranu. To vedlo ke ztrátě desítek tisíc obětí. Rozporuplná situace minimálně pro polovinu našich občanů. Co s tím děláme? Učíme o historii českých legionářů. Ani v jedné knize, která teď v Rusku vychází, ani v jednom filmu, nikde nejsou čeští legionáři zobrazeni jako ruští nepřátelé. Jsou to lidé, kteří se ocitli ve složité situaci. A v době občanské války přijali složité rozhodnutí.
Kromě toho se v Rusku nachází dvaadvacet pomníků v místech, kde jsou hroby českých legionářů. Všechny jsou udržovány, pečuje se o ně s úctou, protože jsou to vojáci. A to i přesto, že v naší historii sehráli rozporuplnou roli. My totiž dodržujme smlouvu mezi námi a Českem, prostě nás jako kulturní lidi zavazuje.
Pokud jsem jednoho z městských politiků přirovnal ke gauleiterovi, měl jsem na mysli velmi jednoduchou věc. Kulturní lidé v Evropě si navzájem chrání pomníky i kulturu. Když fašisté napadli jinou zemi, tak v místech, kde zuřila krutá válka, v Rusku, Bělorusku, Polsku, na Ukrajině, v Československu, v Jugoslávii, začali tím, že ničili pomníky, podpalovali chrámy, podpalovali muzea. Bojovali s pamětí a kulturou. A pak ještě pálili knihy.
Pokud budeme postupovat tak, jak navrhuje onen český politik, pak samozřejmě dalším krokem bude pálení knih v ruském jazyce nebo něco podobného. Nelze bojovat s kulturou a pamětí, i kdyby někdo měl být nesympatický.
Zopakoval byste mu svá slova znovu?
Požádal jste mě, abych reagoval, a já jsem reagoval. Žádná další reakce nebude. Je to moje přesvědčení.
Slova českého ministra zahraničí Petříčka, že vaše omluva by situaci uklidnila, vás neoslovila?
Slyšel jsem je. Slyšel jsem, že požádal o omluvu. Já si myslím, že by se měl omlouvat starosta Prahy 6 občanům Prahy, svým voličům, svým rodičům, rodičům svých voličů, jejich otcům a dědům. Těm především by se měl omluvit. Udělal chybu, to se stává.
Chápu to tedy tak, že omluva z vaší strany prostě nebude?
Samozřejmě že ne.
Rozumím tedy, že na svých slovech, která jste řekl na adresu starosty Prahy 6, stále trváte.
Už jsem vám řekl, proč jsem jeho kroky přirovnal k německému gauleiterovi. Byli to konkrétně právě fašisté, kdo při okupaci cizí země začali ničením pomníků, chrámů, muzeí, divadel a potom přešli k pálení knih a končili stavěním šibenic na hlavních náměstích.
Pane ministře, chci se vás zeptat na české legionáře. Slyšel jste, že jsou problémy s pomníky v některých městech? Například v Samaře ho úřady vůbec nechtějí, v Kultuku měla socha dlouhou dobu useknutou hlavu. Jsou poničeny i jinde. Na druhou stranu například ve Vladivostoku o ně tamní lidé pečují vzorově. Nechci to dávat do souvislosti s pomníkem Koněva, ale můžete říct, proč taková situace nastává?
Podle mých informací je 22 pomníků. Je možné, že jejich stav je různý, ale nikde je neodstraňují. Pokud místní úřady nemají peníze, jsem si jistý, že jim můžu pomoct. Vyvineme úsilí, aby tyto pomníky byly v pořádku. Nabízím administrativní i organizační pomoc. Někde úřady k legionářům přistupují jako k bělogvardějcům. Je to dodnes bolestné téma. Legionáři jsou cizí vojáci, kteří se ocitli ve složité situaci, a my se snažíme k tomu přistupovat s úctou. Vyvineme veškeré úsilí, aby pomníky byly opraveny a byly v dobrém stavu.
Co čekáte, že se 12. září stane?
Upřímně se přiznám, že úplně neznám české zákony. Nevím, jestli rozhodnutí vedení Prahy 6 je konečné, anebo ho musí dál někdo schvalovat. Magistrát, parlament. Postoj prezidenta Zemana je jediný správný, s ohledem na historii snahy o odstranění odsoudil. Doufám, že převáží postoj Zemana a lidí, kteří se na historii a pomníky dívají s úctou.
