Vatikán - Nejmenší a pravděpodobně i nejstarší armáda světa je Švýcarská garda, která má na starosti nejen ochranu papeže, ale i několik stovek obyvatel Vatikánu. Její historie se oficiálně datuje od 22. ledna 1506, kdy 150 švýcarských žoldnéřů vstoupilo do Vatikánu, kde jim požehnal papež Julius II. Svatému stolci však vyhlášení vojáci z alpské země pomáhali již dříve, od dob Sixta IV., který byl hlavou katolické církve v letech 1471 až 1484. Během staletí měli gardisté hned několik příležitostí, aby prokázali svoji statečnost. V květnu 1527 zachránili život papeži Klementovi VII., když Řím rabovali lancknechti Karla V., roku 1870 bránili Vatikán před jednotkami Italského království.
Gardisté, jichž je nyní 110, vládnou halapartnou i automatickou pistolí a mají za sebou náročný výcvik. Nejde tedy o žádnou operetní armádu, i když její skutečná vojenská síla je zanedbatelná. Prvotním cílem však nepřestává být zajištění bezpečnosti papeže a dalších asi 2 000 obyvatel Vatikánu. Přesto vojáci v pestrých žluto-modro-červených uniformách čelí v nynější době spíše nájezdům fotografujících turistů a místo ostře nabité zbraně řeší konflikty domluva.
Základními podmínkami k přijetí do papežovy tělesné stráže jsou švýcarské občanství, katolická víra, bezvadná pověst, věk mezi 19 a 30 lety, výška nejméně 1,74 metru a úspěšné absolvování odborného vzdělání nebo střední školy a švýcarské prezenční služby. Mezi náročné úkoly patří i to, že se gardisté musejí dobře zorientovat ve vatikánském labyrintu chodeb, paláců, funkcí i institucí.
A jací musejí být gardisté
„Pevnost v katolické víře, přesvědčivý křesťanský život, neochvějná věrnost a hluboká láska k církvi a Kristovu vikáři (papeži), vytrvalost v malých i velkých úkolech každodenní služby, odvaha a pokora, porozumění pro bližní jsou ideály Švýcarské gardy,“ prohlásil při jedné slavnostní přísaze nováčků papež Benedikt XVI.
Nábor nováčků je ovšem v posledních letech problematický, protože základní mzda 1 049 eur měsíčně (přes 30 000 Kč) ani prestižní služba ve Vatikánu už nejsou pro mladé muže z bohatého Švýcarska tak přitažlivé jako dříve. Možná i proto tak mohl v květnu 2003 složit přísahu věrnosti první člen tmavé pleti - Švýcar indického původu Dhani Bachmann.
Kdo je jednou do gardy přijat, musí nejdřív prodělat třítýdenní výcvikovou školu: korektní zdravení, pochodování, cvičení s halapartnou i s pistolí jsou na denním pořádku. Nováček se musí také naučit orientovat ve svém okolí. Vždyť Vatikán je labyrint chodeb, sálů, dvorů a podzemních sklepení, ale také spletitá houština titulů, hierarchie a rituálů. Při službě v paláci je člen gardy uvaděč a strážce v jedné osobě.
V roce 1998 otřásl vatikánskou jednotkou skandál, který její prestižní pověst výrazně pošramotil a dodnes zůstal obestřen tajemstvím. Nově jmenovaného velitele Aloise Estermanna a jeho venezuelskou manželku zastřelil poddůstojník Cédric Tornay, jenž se pak také zastřelil. Estermann byl mediálně známý, protože jako řadový gardista v květnu 1981 vlastním tělem zaštítil papeže Jana Pavla II. při pokusu Turka Aliho Agçi o atentát.
