Fort Hunt (Virginie) - Tisíce německých válečných zajatců vyslýchali Američané v někdejším utajovaném zařízení ve Fort Hunt ve Virginii. Během druhé světové války tak zjistili klíčové informace ohledně taktiky nebo ponorek. Po válce nechala vláda objekt ve státě Virginie srovnat se zemí. Mluvit se o něm ve Spojených státech začalo teprve až před pár lety.
Na veterána, který v zařízení ve 40. letech působil, narazil před časem ranger Brandon Bies. Vyšetřovatelé tábora se tehdy zavázali mlčet. Teprve až Biesův zájem přiměl Pentagon rozvázat přeživším ústa. „Mluvil jsem s jedním veteránem po telefonu a na konci hovoru řekl: 'Až zavěsím, půjdu říct ženě, s níž jsem 70 let, co jsem za II. světové války dělal.' Nikdy jí o tom neřekl. Vzali se, když tu sloužil, a on jí to nikdy neřekl,“ říká správce Národních parků Brandon Bies.
Že tu za války sídlila armáda, se vědělo. Že to bylo jedno z nejutajovanějších zařízení v zemi už ne. Jeho název zněl jen „Poštovní schránka 1142“. Američani a židovští uprchlíci z Německa tam ale vyslýchali zajatce z Třetí říše. „Vysoce postaveným představitelům - jako německým generálům - tu dali soukromé chaty pro dvě nebo tři osoby,“ upřesňuje Bies.
Američané se k výslechům převlékali za Sověty
Do důmyslných výslechů zasáhla také pevnost z konce 19. století, která je součástí areálu. Když totiž Němci odmítli vypovídat, tak jim Američané pohrozili, že je předají Sovětům. Následně své zajatce převezli do betonových útrob oddělené baterie, kde už na výslech byli připraveni američtí vojáci v sovětských uniformách a hovořící rusky. Tento nátlak většinou fungoval a Němci pak začali mluvit.
Podle svědků se tu němečtí zajatci nemučili, tedy alespoň ne fyzicky. Psychický tlak byl ale velký. Na celu se například dávali v takovém složení, aby hrozil vzájemný konflikt. „Jeden třeba řekl: 'Potopil jsem tolik a tolik lodí.' A ten druhý na to: 'Moje ponorka se mohla potopit takhle hluboko. A moje mohla zase plout takhle rychle.' Téměř konkurence. Všechny tyhle informace se mezitím nahrávaly,“ dodává Bies.
Z tábora uprchnul jen jeden člověk: kapitán Werner Henke, německá legenda mezi veliteli ponorek. „Vylezl na jeden plot a šel mezi ním a druhým a strážce řekl: 'Zastav, zastav!' Ale on pokračoval, tak ho zastřelili,“ vzpomíná v připravovaném dokumentu s názvem PO Box 1142 bývalý vyšetřovatel William Hess.
Údaje získané v táboře pomohly spojencům vyhrát válku. Některé z Němců pak Amerika adoptovala. Nad jejich původem často přimhouřila oko. Informace totiž využila i v další válce - v té studené.
