Půlstoletí od prvního Oscara pro československý film si připomíná východoslovenské město Sabinov. V polovině šedesátých let se tam natáčel snímek Obchod na korze, který dnes připomíná i tamější socha Oscara. Na rozdíl od filmové ceny ale místo meče drží v rukou knoflík, který ve zmiňovaném obchodě prodávali. Mimo to je ale také připomínkou místních židů, kteří nepřežili holokaust.
Natáčení filmu Obchod na korze byla v roce 1965 pro Sabinov velká událost. Před biografy se pak stejně jako ve zbytku země na promítání stály fronty. Za mezinárodní úspěchy ale snímek vděčí náhodě. V Praze ho totiž viděl filmový kritik z Londýna a prosadil ho na festival do Británie.
„Teprve tam, potom, co to zhlédla britská a americká filmová veřejnost a novináři, tak byl teprve nominován na Oscara,“ říká režisér a současně také syn jednoho z režisérů filmu Obchod na Korze Elmar Klos ml.
Místo natáčení Obchodu na korze vybírali filmaři dlouho. Sabinov se ale nakonec ukázal jako velmi dobrá volba. Na jednom z tamních domů například objevili v šedesátých letech pod rudou hvězdou dvoukříž z období Slovenského státu. Filmový štáb tak neměl příliš mnoho práce s úpravou exteriérů.
„Když přišel Juraj Herz, třetí režisér filmu, tak zjistil, že se tady na 22 let zastavil čas. A on byl vlastně tím hlavním člověkem, který rozhodl, že se tu bude točit,“ říká historik a obyvatel Sabinova Juraj Vrábel ml.
Snímek neukazuje tragédii šesti milionů židů, ale jen jednoho
Obchod na korze vypráví příběh Tóna Brtka, který za Slovenského státu dostal dekret na galanterii židovky Rozálie Lautmanové. Kvůli své povaze ale nedokázal staré ženě vysvětlit, co se děje. Snímek přinesl nový pohled na holocaust - není v něm vraždění ani koncentrační tábory.
„Neukazuje tragédii šesti milionů židů, ale tragédii jednoho. Díky tomu divák prožije hloubku toho neštěstí. V tom byla myšlenka filmu jedinečná,“ potvrzuje maďarský filmový historik Péter Gerencsér.
V místním amatérském divadle hrála roli majitelky obchodu Soňa Bázlerová. Narodila se v Sabinově pár týdnů po válce, když se její židovští rodiče vrátili domů z úkrytu. O deportacích a zabírání majetku v rodném měste později vydala knihu, nenapsala do ní ale vše.
„Já jsem všechny arizátory z knihy vyškrtla. Mám jejich seznam, ale škrtla jsem je, protože jejich děti už byly moji spolužáci, kamarádi a nechtěla jsem to celé rozbít,“ říká s odstupem času Soňa Bázlerová.
Paní Soňa viděla Obchod na korze mnohokrát. Znovu už si ho ale nepustí. Silně na ni zapůsobilo, když si všimla, že gardisté svolávající židy do transportu, volají i jméno jejího dědečka.
