Londýn - Rypoš lysý je podivuhodný africký hlodavec. Spojuje v sobě rysy krtka a krysy, je nahý, a především: má velmi zvláštní sociální návyky. Žije totiž eusociálním způsobem, tedy vysoce společensky, jako například včely nebo mravenci. Rypošovo chování nyní zkoumají londýnští vědci. Chtějí zjistit, jak mozek rypoše lysého ovlivňuje hormon oxytocin. Rypoši mají zajímavé zvyky. Třeba královna-matka se zásadně páří jen se dvěma nebo třemi samci. U zbytku komunity se rozmnožovací schopnost nikdy nerozvine. Královna si udržuje autoritu tím způsobem, že ostatní jedince šikanuje. „Podzemními chodbami kráčí většinou tak, že prostě šlape na své podřízené,“ popisuje královnu-matku profesor evoluční ekologie Chris Faulkes.
Ostatní rypoši, bezpohlavní plebejci, pracují pro blaho královny a společenosti. Starají se o mláďata a shánějí potravu. Dělníci se v dospělosti proměňují a přebírají obrannou roli, tedy odrážejí útoky predátorů. Skupiny žijí ve velkých norách, které hloubí pomocí dvou dlouhých předních zubů. Volně žijící smečky v Keni, Etiopii a Somálsku mívají zhruba stovku členů. Laboratorní kolonie profesora Faulkese čítá na 250 zvířat.
Při posledním výzkumu se ale jedná o jejich chování. Vědci se snaží v mozkových spojích hlodavců najít vysvětlení pro výjimečnou schopnost navzájem spolupracovat. „Hlavně nás zajímá, jak se takové dispozice vyvinuly. Proč právě tahle zvířata mají sociální chování na tak vysoké úrovni. Hledáme, jaká fyziologická a neurobiologická výbava jim to umožňuje,“ vysvětluje profesor Faulkes.
Výzkum srovnává chování rypošů lysých s jiným africkým druhem, rypošem kapským. Ten je naopak velmi agresivní, žije samotářsky a chová se promiskuitně. Už starší pokusy s hraboši ukázaly, že sociální chování významně ovlivňuje způsob, jakým v mozku účinkují dva hormony, oxytocin a vasopressin. Díky nim jsou hlodavci monogamní.
Muži inhalující oxytocin získávají schopnost empatie
„Skutečně jsme našli rozdíly v tom, jak oxytocin působí v mozku agresivního rypoše kapského a našeho domáckého rypoše lysého. Teď se pokusíme zjistit, jaká genetická výbava tohle určuje. Ve věku zkoumání genomů bychom to měli být schopni konkrétně ukázat,“ komentuje to Chris Faulkes.
A nejen to: čerstvé pokusy s lidmi přinesly důkaz, že muži inhalující oxytocin postupně získávají jednu typicky ženskou vlastnost, schopnost empatie.
Oxytocin se zdá být opravdu zázračný, však si také vysloužil přezdívku „molekula lásky“. Podle některých studií se do těla vyplavuje jako reakce na dotyk. Pokud při něm nepřekáží ochlupení, jde to samozřejmě lépe. „Klíčové je, že zvířata, která zkoumáme, žijí skutečně společně. Tvoří velké skupiny a jsou navzájem neustále v tělesném kontaktu. Souvislost s oxytocinem se proto nabízí,“ připomíná profesor neurologie Clive Coen.
Výzkum by mohl pomoci při pochopení mechanismu autistických poruch u člověka. Anebo při pátrání po tajemství dlouhého života. Společenští hlodavci se totiž v míru a nahotě dožívají až třiceti let. Pro většinu savců je to věk velmi úctyhodný. Zajímavé je i to, že rypoši jsou méně náchylní k rakovinným onemocněním než ostatní savci.
