Bělehrad - Ratko Mladić (69) – deset let unikal a nyní je v rukou srbské policie. Někdejší vrchní velitel bosenskosrbské armády je považován za jednoho z hlavních aktérů krvavých etnických čistek, jež v 90. letech provázely rozpad Jugoslávie. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii Madiče viní z toho, že na nesrbském obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny spáchal řadu válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, je obviňován mimo jiné za genocidu, porušení válečných pravidel a zločiny proti lidskosti.
Celých 16 let se nedařilo dostat Mladiče za mříže, naopak se zjistilo, že armáda mu až do listopadu 2005 vyplácela důchod a určitou dobu ho i ukrývala. Neváhal použít vojáky OSN jako živé štíty či nařídit střelbu na civilní cíle. Usiloval o vytvoření velkého Srbska a pověstná byla jeho nenávist vůči Chorvatům a Muslimům. Mladičova dcera dokonce kvůli zprávám o otcových zločinech spáchala sebevraždu. Přesto jej část Srbů nevidí jako zločince a „bosenského řezníka“, ale jako vlastence a národního hrdinu.
Už v červenci 1995 bylo v Haagu proti Mladičovi oficiálně vzneseno obvinění. Od podzimu 2001, kdy byl ICTY vydán srbský exprezident Slobodan Milošević, se Mladić skrýval. V roce 2001 byl podle telefonického rozhovoru lokalizován v oblasti Valjeva nedaleko hranic s Bosnou. Ale od roku 2002 už jeho stopu nikdo nezachytil a jakoby se po něm slehla zem. Letos v dubnu Mladičova manželka Bosiljka u soudu v Bělehradu naznačovala, že její muž je zřejmě mrtev. Během skrývání před policií podle ní přežil tři infarkty a nemohl už bez lékařské pomoci zůstat naživu.
Vrchním velitelem nově vzniklé bosenskosrbské armády byl Mladić jmenován v květnu 1993. Pro bosenské Srby byl vzorem vlastence, jeho vojáci jej zbožňovali. Během tažení získal renomé člověka, jenž se ve jménu ideje Velkého Srbska nezastaví před ničím, nevyjímaje etnické čistky, ostřelování civilních obydlí, znásilňování či zřizování koncentračních táborů. Jím vedená armáda dokázala obsadit téměř tři čtvrtiny bosenského území. Svého cíle, tedy dobytí celé Bosny, však nakonec nedosáhl. V listopadu 1995 válku ukončila daytonská mírová dohoda a o rok později byl Mladić z čela armády odvolán.
S Mladičovým působením v čele bosenskosrbské armády je spojen největší masakr civilistů od konce druhé světové války, který se stal v polovině července 1995 v takzvané bezpečné zóně OSN ve Srebrenici. Mladičovy jednotky oblast chráněnou nedostatečně vyzbrojenými vojáky OSN dobyly a přítomné muže - pod záminkou, že hledají válečné zločince - odvezly na několik míst, kde je v následujících dnech popravily. Počet muslimských obětí se odhaduje na 8 000.
v Božinovići na jihovýchodě Bosny. Na konci druhé světové války zabili jeho otce příslušníci jednotek chorvatských fašistů (ustašovců). Možná právě tento zážitek přispěl k tomu, že Mladić později projevoval vůči obyvatelům nesrbské národnosti fanatickou nenávist, která vedla až ke spekulacím o jeho duševním zdraví.
Po absolvování střední vojenské školy a bělehradské vojenské akademie nastoupil Mladić v polovině šedesátých let jako četař u tankové jednotky dislokované v Makedonii. Jako důstojník působil delší dobu také v jihosrbském Kosovu.
Na počátku 90. let v sobě někdejší horlivý stoupenec Titovy komunistické Jugoslávie objevil pravověrného Srba a zapáleného propagátora myšlenky sjednocení všech Srbů v jednom státě. Názorový obrat mu spolu s pověstí schopného velitele pomohl k rychlé vojenské kariéře. V roce 1990 byl Mladić převelen z Kosova do chorvatského Kninu, kde se stal velitelem armádního sboru Jugoslávské lidové armády (JNA). V květnu 1992 přišlo jmenování velitelem JNA na území Bosny a Hercegoviny. Vzápětí však byly federální jednotky z Bosny oficiálně staženy a Mladić se ujal velení ozbrojených sil bosenských Srbů.
BILJANA PLAVŠIČOVÁ (narozena 1930) - Bývalá prezidentka bosenských Srbů, přezdívaná „císařovna Biljana“ nebo „železná lady“, byla v první polovině 90. let jedním z významných aktérů války v Bosně. Když na jaře 1992 vyhlásili bosenští Srbové vlastní stát, stala se jeho druhým nejvyšším představitelem po prezidentovi Radovanu Karadžičovi. V následující válce si získala pověst stoupenkyně tvrdé linie, a když se Karadžič v roce 1996 stáhl z veřejných funkcí, stanula v čele Republiky srbské. Coby prezidentka překvapivě vystupovala proti radikálním Karadžičovými přívržencům, čímž si získala podporu mezinárodního společenství. V čele země se Plavšičová udržela do podzimu 1998. V lednu 2001 se dobrovolně přihlásila ICTY, který ji v únoru 2003 uložil trest 11 let vězení. Brány káznice Plavšičová opustila už v říjnu 2009.
SLOBODAN MILOŠEVIĆ (1941-2006) - Bývalému jugoslávskému a srbskému prezidentovi byla připisována hlavní role při rozpoutání válečného konfliktu na Balkáně v 90. letech minulého století. Miloševiče vynesla do popředí vlna srbského nacionalismu koncem 80. let minulého století. Někdejší šéf srbských komunistů byl v roce 1990 zvolen srbským prezidentem a o sedm let později se stal hlavou srbsko-černohorské Jugoslávie. Sesazen byl poté, co byl v říjnu 2000 donucen uznat porážku ve volbách. V dubnu 2001 byl uvězněn a koncem června 2001 vydán haagskému tribunálu ICTY, kterým byl obviněn ze zodpovědnosti za válku v Kosovu (1998-1999), z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti za válek v Chorvatsku (1991-1995) a Bosně (1992-1995; v případě Bosny i z genocidy). Před soudem se hájil sám a všechna obvinění, stejně jako legitimitu tribunálu, odmítal. Rozsudku se ale nedočkal, zemřel v březnu 2006 ve věku 64 let na selhání srdce.
ANTE GOTOVINA (narozen 1955) - Chorvatský generál byl velitelem chorvatské armády v oblasti Splitu (1992-1996) a během operace Bouře v srpnu 1995 byl velitelem v jižní části Republiky srbská Krajina. Chorvatská armáda tehdy samozvaný stát, který vyhlásili Srbové po jednostranném odtržení Chorvatska od Jugoslávie v roce 1991, dobyla. Při ofenzivě a v následných akcích bylo zabito nejméně 150 srbských civilistů a 150 000 až 200 000 jich muselo uprchnout. Zatčen byl v prosinci 2005 na Kanárských ostrovech a proces s ním byl zahájen v březnu 2008. Letos v dubnu ho ICTY poslal za válečné zločiny na 24 let do vězení. Soud konstatoval, že Gotovina tyto zločiny osobně nespáchal, byl však jako vrchní velitel za své jednotky přímo zodpovědný. Obvinění ze zločinů proti lidskosti byl zproštěn. Spolu s ním byli odsouzeni i další dva chorvatští generálové. Chorvatská vláda poslala do Haagu formální protest.
RADOVAN KARADŽIĆ (narozen 1945) - Bývalý psychiatr a básník byl v letech 1992-1996 hlavou Republiky srbské. Za jeho působení v čele tohoto státu zuřila v Bosně a Hercegovině občanská válka, provázená mnoha excesy vůči civilnímu obyvatelstvu, včetně smutně proslulého masakru Muslimů po dobytí enklávy Srebrenica v červenci 1995. Od roku 1995 byl stíhán kvůli genocidě, válečným zločinům a zločinům proti lidskosti, úspěšně se mu ale dařilo unikat před spravedlností. Dopaden byl po 13 letech v červenci 2008 v Bělehradě, kde pod falešným jménem pracoval jako soukromý lékař alternativní medicíny. Na útěku si změnil nejen identitu, ale výrazně i vzezření. Měl dlouhé bílé vlasy a vousy, tvář mu zakrývaly brýle a viditelně zhubl. Proces s ním byl zahájen v říjnu 2009.
RATKO MLADIĆ (narozen 1942) - Někdejší vrchní velitel bosenskosrbské armády je považován za jednoho z hlavních aktérů krvavých etnických čistek, jež v 90. letech provázely rozpad Jugoslávie. S Mladičovým působením v čele bosenskosrbské armády je spojen největší masakr civilistů od konce druhé světové války, který se stal v polovině července 1995 v takzvané bezpečné zóně OSN ve Srebrenici. Už v červenci 1995 bylo v Haagu proti Mladičovi oficiálně vzneseno obvinění. Od roku 2001, kdy byl ICTY vydán srbský exprezident Slobodan Milošević, se Mladić skrýval. Dnes byl v Srbsku zadržen a připravuje se jeho vydání do Haagu.
