Slovenského premiéra Roberta Fica označují jeho odpůrci za populistu a demagoga, což on sám odmítá. V čele slovenské vlády stál před rokem 2018 celkem deset let a zdálo se, že jeho pozice je neotřesitelná. Jeho strana Smer–SD vyhrála čtvery parlamentní volby za sebou. V březnu 2018 však musel Fico opustit post předsedy vlády po vraždě novináře Jána Kuciaka, která vyvolala na Slovensku politickou krizi. V čele slovenské vlády opět stanul loni v říjnu. Ve středu se stal terčem atentátu, jeho zdravotní stav je vážný.
Robert Fico se narodil 15. září 1964 v Topoľčanech. Vystudoval práva a v devadesátých letech působil v Právnickém ústavu ministerstva spravedlnosti. Do politiky ale vstoupil ještě před revolucí, v roce 1987 se stal členem komunistické strany, která se po roce 1990 přetransformovala na Stranu demokratické ľavice (SDĽ). Po pádu komunistického režimu v letech 1994 až 2000 budoval evropskou reputaci Slovenska coby zástupce své země při Evropském soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Médiím po letech přiznal, že pád režimu jeho kariéru nijak zvlášť neovlivnil.
Tři roky po převratu poprvé zasedl v parlamentu jako poslanec SDĽ. Mezi spolustraníky si získal popularitu. Kvůli své povaze si vysloužil přezdívku „malý Mečiar“. Po parlamentních volbách v roce 1998, kdy vládu sestavila protimečiarovská koalice, neobsadil Fico žádnou významnou funkci. Ze strany odešel v prosinci 1999 a s podporou podnikatelských kruhů založil Smer.
První triumf a přijetí eura
Nová sociálně demokratická partaj získávala na popularitě, lidé na Ficovu jasnou a nekompromisní rétoriku slyšeli – o to horší pro něj bylo rozčarování, když v parlamentních volbách v roce 2002 místo očekávaného vítězství skončil až třetí a musel se vydat do opozice, odkud otevřeně kritizoval reformy vlády Mikuláše Dzurindy. „Pustíme se do opravy toho, co zbabrala tato vláda,“ sliboval Fico v kampani. A Slováci, zejména ti, na které Dzurindovy reformy dopadly nejvíc, mu věřili.
Po volbách v roce 2006 tak Fico spolu se Slovenskou národnou stranou a Hnutiem za demokratické Slovensko sestavil vládu a stal se premiérem. Přestože i zahraniční média jeho kabinet označovala za „špatný vtip, který se stal skutečností“, Fico se dál vezl na mimořádné vlně popularity.
Za jeho vlády Slovensko v roce 2009 přijalo euro. Když tento krok vyvolával u Slováků obavy kvůli nárůstu cen, inicioval vznik hlídek z řad seniorů, které měly v obchodech kontrolovat ceny. I když tento krok neměl více než psychologický účinek, Slováci euro přijali za své. I v dalších volbách v roce 2010 Smer–SD s náskokem zvítězil, ale Fico musel přenechat moc koalici pravého středu. Ta se po roce a čtvrt rozpadla a následující předčasné volby vyhrál Ficův Smer–SD, který pak i sestavil jednobarevný kabinet.
Kandidatura na prezidenta
V prosinci 2013 Fico překvapivě oznámil svou kandidaturu v jarních prezidentských volbách, i když tento krok ještě v roce 2009 důrazně odmítal. „Můžu vás ubezpečit, že v roce 2014 už v politice nebudu,“ tvrdil. První kolo vyhrál o čtyři procentní body před Andrejem Kiskou, v druhém kole jej ovšem Kiska porazil rozdílem téměř dvaceti procentních bodů. Fico navíc nedokázal vyhrát ani v jednom krajském městě.
Za evropské migrační krize v roce 2015 Fico zaujal tvrdý postoj vůči přistěhovalcům, téma se přelilo i do předvolební kampaně. Ve volbách v březnu 2016 Smer–SD opět zvítězil, nicméně strana přišla o dosavadní většinu ve sněmovně. Vládní koalici vytvořil se SNS a stranami Most-Híd a Sieť. Jeho třetí vláda v létě 2017 ustála krizi s netransparentním rozdělováním evropských dotací.
Krize kolem vraždy Kuciaka a Kušnírové
Přelom však přišel v roce 2018, kdy Slovensko prošlo vládní a společenskou krizí, kterou spustila vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Během působení Smeru–SD v exekutivě se objevila řada kauz. Věnoval se jim právě i novinář, který zemřel rukou nájemného vraha. Poslední Kuciakův nedokončený článek se zabýval napojením tehdejších vládních špiček na italskou mafii.
Událost otřásla slovenskou veřejností. Několik týdnů protivládních protestů, vůbec největších v zemi od sametové revoluce, a tlak koaličních partnerů donutil Roberta Fica rezignovat na post premiéra. V čele vlády jej nahradil místopředseda Smeru–SD Peter Pellegrini. Fico výrazně ztratil na popularitě, kterou naopak získal právě jeho stranický kolega.
Snaha stát se předsedou ústavního soudu
V únoru 2019 se Fico pokoušel stát předsedou ústavního soudu. Jak potvrdil šéf Mostu-Híd Béla Bugár, v lednu 2019 odjel Fico společně s Peterem Pellegrinim za prezidentem Kiskou a Fico mu navrhl svůj odchod z politiky, pokud jej Kiska jmenuje předsedou ústavního soudu. Proti tomuto kroku se zvedla nevole veřejnosti, Kiska Fica odmítl, navíc jej obvinil z vydírání. Policie se poté údajným vydíráním Kisky zabývala, stíhání zastavila v polovině září 2019.
V listopadu 2019 vyvolala pozornost nahrávka rozhovoru dvou podnikatelů. Jedním z nich byl Marian Kočner, který je podezřelý v případech ekonomické kriminality a byl také obviněn z objednání Kuciakovy vraždy, což však prvoinstanční soud zamítl. Z nahrávky vyplývá, že se Kočner čtyři roky předtím chlubil, že mu tehdejší premiér Fico slíbil „svatý klid“ před vyšetřováním jeho kauz. Fico dříve přiznal jen to, že se s Kočnerem potkával na společenských akcích.
Porážka a odchod Pellegriniho ze Smeru
Ve volbách v únoru 2020 strana, v čele jejíž kandidátky stál populárnější Pellegrini, utrpěla porážku, když zvítězilo opoziční hnutí OĽaNO Igora Matoviče. Strana Smer–SD přišla o dlouholeté dominantní postavení ve slovenské politice a skončila v opozici. Fico se stal řadovým poslancem a volební lídr Pellegrini i kvůli sporům s Ficem následně ze strany odešel a založil spolu s dalšími přeběhlíky vlastní politický subjekt Hlas.
V říjnu 2021 napsaly portál Aktuality.sk a list Denník N, že slovenská policie prostřednictvím odposlechů a kamerových záznamů zaznamenala schůzky Fica, exministra vnitra Roberta Kaliňáka a dalších osob, na kterých hovořili i o případech stíhaných bývalých vysokých úředníků z dob vládnutí Ficovy strany.
Média s odvoláním na vyjádření prokuratury uvedla, že odposlechy a jejich přepisy potvrzují snahy vícero osob z prostředí politiky, podnikání a advokacie ovlivňovat stíhání nejzávažnějších kauz, diskreditovat elitní vyšetřovatele a prokurátory. Fico označil odposlechy svých schůzek s advokáty vazebně stíhaných osob na myslivecké chatě na jihu země za nezákonné a v rozporu s demokracií.
V dubnu 2022 byl Fico a exministr Kaliňák obviněn z několika trestných činů, včetně založení, zosnování a podpory zločinecké skupiny a ohrožení daňového tajemství. Z vyjádření Ficova a Kaliňákova advokáta a informací médií vyplynulo, že obvinění souviselo také s podezřením na diskreditaci politických oponentů Smeru–SD a bývalého prezidenta Andreje Kisky.
Slovenská prokuratura poté požádala sněmovnu o souhlas s vazebním stíháním Fica, v květnu ho ale parlament odmítl vydat. V listopadu 2022 prokuratura oznámila, že zrušila stíhání Fica, Kaliňáka i dalších dvou osob v souvislosti s podezřením z dřívějšího zneužívání policie a finanční správy proti politickým oponentům.
Návrat do premiérského křesla
Fico stanul v čele slovenské vlády znovu loni v říjnu, když Smer–SD opět vyhrál parlamentní volby. Strana vytvořila vládní koalici s Hlasem–SD a se SNS. Jeho vláda po nástupu k moci začala podnikat kroky, které vyvolávají znepokojení a kritiku ze strany Evropské unie a protesty i na samotném Slovensku.
Letos v březnu prosadila zrušení Úřadu speciální prokuratury, což je instituce, která dohlížela na vyšetřování nejzávažnějších kriminálních případů, mimo jiné i na korupční kauzy vládních představitelů. Součástí plánovaných změn v trestním právu je také snížení trestů za korupci. Odpůrci vlády za těmito kroky vidí snahy o zajištění beztrestnosti pro Ficovy spojence. V souvislosti s plánovanými změnami se ve slovenských městech konala řada demonstrací.
Protesty vyvolává i chystaný nový zákon o Slovenské televizi a rozhlasu (STVR), který už schválila vláda a který se nyní bude projednávat v parlamentu. Předpokládá, že ve funkci předčasně skončí nynější ředitel tohoto veřejnoprávního média Ľuboš Machaj.
Předloha čelila kritice, že slovenská vláda chce rozhlas a televizi, který nyní funguje pod názvem Rozhlas a televize Slovenska (RTVS), ovládnout, jejich činnost kritizuje. Místopředsedkyně Evropské komise (EK) Věra Jourová, Evropská vysílací unie (EBU) a některá zahraniční média považují chystaný zákon za ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií na Slovensku, kritizuje ho i prezidentka Zuzana Čaputová.
Postoj k ruské válce na Ukrajině
Ficova vláda také změnila dosavadní postoj Slovenska vůči Ukrajině, kritizuje protiruské sankce a vojenskou podporu Kyjeva. Po nástupu k moci neschválila návrh bývalého vedení ministerstva obrany poskytnout Ukrajině další balík vojenské pomoci. Bratislava nově poskytuje napadené zemi už jen prostředky nevojenského charakteru, materiál z armádních zásob posílat nehodlá.
Fico v lednu 2024 uvedl, že Ukrajina není suverénním státem. Ve videu zveřejněném na sociálních sítích řekl, že je ruský vládce Vladimir Putin „falešně démonizován“. Po jednání s ukrajinským premiérem Denysem Šmyhalem letos v dubnu ale naopak uvedl, že pokračující ruská agrese proti Ukrajině nebyla vyprovokovaná a dodal, že podporuje územní celistvost země včetně Krymského poloostrova a území Donbasu.
Kritický je Fico vůči dosluhující slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové. Politik například dlouhodobě tvrdí, že Čaputová je agentkou Spojených států a že dostává pokyny od americké ambasády. Prezidentku také propojil s aktivitami amerického finančníka a mecenáše maďarského původu George Sorose. Čaputová na premiéra před časem podala žalobu na ochranu osobnosti s tím, že Fico o ní neustále šíří lži.
