Moskva - Mozek vůdce ruských bolševiků Vladimíra Iljiče Lenina, který byl po smrti revolucionáře předán do péče vědců jako měřítko geniality, vážil méně, než stanovila tehdejší norma průměrnosti: 1 340 místo 1 400 gramů. Tvrdí to alespoň kniha výzkumnice Moniky Spivakové, která se nyní objevila na ruském trhu pod titulem Mozek pošlete na adresu….
Generace badatelů věřily v souvislost mezi velikostí a výkonem mozku, ačkoli „podprůměrné“ mozky měli i vynikající literáti Walt Whitman a Anatole France a největší známý mozek, vážící přes dva kilogramy, patřil slabomyslnému londýnskému zahradníkovi.
V případě Leninova mozku východiskem z prekérní situace nejprve bylo snížení normy na 1 300 gramů. Alespoň než se spásou pro badatele stala teorie o významu rozvinutí mozkových buněk a jejich propojení: v těchto parametrech prý geniální Leninův mozek překonával své současníky.
Ale ještě větší potíž podle autorky představovalo poškození šedé hmoty, která bývala ve vůdcově lebce. Sovětští učenci byli nuceni tvrdit, že jde o následek „pracovního přetížení a těžkých podmínek ilegální práce, věznění, vyhnanství a exilu“, i když podle některých hypotéz rozsáhlé poškození mozku a demenci v posledních letech života sovětského idolu způsobila paralyzující neurosyfilida.
Za oficiální příčinu smrti byla označena cerebrální arterioskleróza. Ale pod tuto zprávu se podepsalo jen osm z 27 lékařů, kteří Lenina léčili a byli u jeho pitvy. O skutečných příčinách Leninovy smrti se tak spekuluje už roky. Historici se přou, zda příčinou byla pohlavní choroba, mozková mrtvice, jiné choroby, či zda byl dokonce otráven. V posledních letech života prý lékaři předepsali pacientovi lék, který se používal k léčení syfilidy, ale obsahoval arzen. Utajovaná choroba nejspíše ovlivnila osud milionů lidí, protože Leninovy neschopnosti řídit zemi v chaosu využil Josif Stalin, aby vyplnil mocenské vakuum.
