Ruské úřady v tichosti rekrutují dobrovolníky pro boje na Ukrajině. Ačkoliv Moskva zatím nevyhlásila všeobecnou mobilizaci, nařídila ruským regionům, aby daly dohromady prapory o čtyřech stovkách dobrovolníků, kteří po měsíčním výcviku zamíří na frontu. Úřady za to slibují mzdy v násobcích ruského průměru. Do konce srpna by mohlo na Ukrajinu zamířit kolem 34 tisíc ruských dobrovolníků.
Kreml v celém Rusku potichu rekrutuje dobrovolníky pro svou válku, vyhýbá se tak mobilizaci
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu 24. února 2022 zemřely v bojích desetitisíce vojáků. Přesná čísla nejsou jasná. Zatímco Kyjev tvrdí, že Rusko přišlo o více než 37 tisíc mužů (včetně raněných), Británie odhaduje, že mezi začátkem invaze a polovinou června zemřelo zhruba dvacet tisíc okupantů, zatímco podle USA šlo o přibližně šestnáct tisíc. Sama Moskva o svých ztrátách mlčí, údaje jsou považovány za utajené a jejich publikování je trestným činem.
Informace o vlastních ztrátách příliš nekomentuje ani Kyjev. Podle vyjádření prezidentského poradce Oleksije Arestovyče z 20. června zemřelo při obraně země deset tisíc vojáků.
Ruskojazyčné BBC a serveru Meduza se podařilo přiřadit jména ke čtyřem a půl tisícům mrtvých Rusů. Další celkem zhruba tři tisícovky mrtvých pocházejí ze samozvaných donbaských „republik“, kde Rusové násilně mobilizují tamní obyvatele.
Právě o mobilizaci jako nástroji pro posilnění ruských invazních vojsk se spekuluje už dlouho. Někteří analytici například před ruskými oslavami dne vítězství 9. května uvažovali, že by ruský vůdce Vladimir Putin mohl všeobecnou mobilizaci při této příležitosti vyhlásit. K tomu nedošlo, ruské úřady přesto podle dostupných informací k mobilizaci přistoupily – nikoliv oficiálně, ale v tichosti.
400 mužů z každého regionu
Místo všeobecné mobilizace Kreml pravděpodobně nařídil ruským regionům utvoření dobrovolnických praporů, které by se zapojily do bojů na Ukrajině. Upozornil na to ruský válečný zpravodaj a bloger zabývající se vojenstvím Maxim Fomin. Každý z pětaosmdesáti ruských federálních subjektů (včetně ilegálně anektovaného Krymu a Sevastopolu) musí utvořit alespoň jeden dobrovolnický prapor.
Prapor se obvykle skládá ze tří set až tisícovky mužů, podle uniklých dokumentů počítají ruské úřady se čtyřmi stovkami dobrovolníků. Ti by měli podstoupit měsíční výcvik v Nižném Novgorodu, než zamíří na frontu. K tomu by mělo u prvních dobrovolnických praporů dojít koncem srpna.
Institut pro studium války (ISW) upozorňuje, že počet takto mobilizovaných sil se může lišit podle regionů, například Tatarstán hodlá vytvořit dva prapory, zatímco Čečensko dokonce čtyři. Naproti tomu Volgogradská oblast nevyvíjí v mobilizaci žádnou aktivitu. Pokud by každý ruský region průměrně získal čtyři stovky mužů, na konci srpna by na Ukrajinu mohlo zamířit 34 tisíc vojáků.
Úřady slibují statisícové odměny
Dobrovolníkům, kteří se do nových jednotek přihlásí, slibují ruské úřady tučnou kompenzaci. Například příslušníci moskevského Sobjaninova pluku (podle starosty metropole Sergeje Sobjanina) si mají měsíčně přijít na 200 tisíc rublů (83 tisíc korun). Průměrná měsíční mzda v Rusku přitom činí 62 269 rublů (25,9 tisíce korun).
Podle zjištění serveru Meduza je dobrovolnický prapor alespoň částečně financován z městského rozpočtu a mohou se do něj přihlásit muži do šedesáti let věku.
Podobně dobrovolníkům v Tatarstánu tamní úřady slibují jednorázovou odměnu 260 tisíc rublů (108 tisíc korun) a měsíční mzdu 170 tisíc rublů (71 tisíc korun) z rozpočtu ministerstva obrany za to, že půjdou bojovat na Ukrajinu. Regionální vojenský komisař Sergej Pogodin nastínil další odměny, kterých se dobrovolníkům má dostat. Jejich děti například mají získat místa ve školkách a školách.
Ukrajinské úřady navíc upozorňují, že ruské regionální úřady práce nabízely dohromady přes dvaadvacet tisíc volných míst pro smluvní pracovníky ruské armády. Nezaměstnaný muž z Tatarstánu tvrdil, že mu úřady nabízely za účast v bojích na Ukrajině 300 tisíc rublů (125 tisíc korun) měsíčně. Kreml tyto informace nekomentoval.
Pro válku na Ukrajině se Rusko snaží získat lidské síly bez vyhlášení všeobecné mobilizace už delší dobu. V květnu se objevily zprávy o tom, že trestancům v petrohradských věznicích nabídla žoldácká Wagnerova skupina 200 tisíc rublů a amnestii za šest měsíců „dobrovolné“ služby na Donbasu, pokud se vrátí živí. V případě úmrtí měli jejich příbuzní obdržet pět milionů rublů (téměř 2,1 milionu korun).
Kanónenfutr z ruských periferií
Rekrutování ve věznici nebylo náhodné. Zatímco totiž v bohatších regionech, jako jsou Moskva nebo Petrohrad, se etničtí Rusové v drtivé většině vojenské službě úspěšně vyhýbají, Kreml pro své válečné tažení získává lidské síly zejména na periferiích společnosti – kromě věznic to jsou celé regiony, které si Moskva podmanila svou imperiální politikou a jejichž obyvatelstvo Putin zneužívá jako takzvaný kanónenfutr, tedy nedostatečně vyzbrojené a vycvičené jednotky, které mohou být obětovány bez vážnějších důsledků.
Putinovu ukrajinskou válku tedy nebojují etničtí Rusové, ale původní obyvatelé jihosibiřských regionů Burjatska a Zabajkalského kraje nebo kavkazského Dagestánu.
Právě dagestánské úřady hlásily k 7. červenci vůbec nejvíce mrtvých ze všech ruských regionů: 231. Burjatsko – region s necelým milionem obyvatel – bylo na druhém místě s 207 zabitými. Naproti tomu Leningradská oblast, která má oproti Burjatsku dvojnásobek obyvatel, evidovala podle ruskojazyčné BBC 36 mrtvých. A Moskevská oblast, kde žije 7,7 milionu lidí, hlásila 52 zabitých.
Jmenované periferní regiony patří mezi ty úplně nejchudší v Rusku, i proto právě zde armáda soustředí náborovou činnost. Pro mnohé mladé muže z Dagestánu, Tuvinské republiky nebo Burjatska je služba v armádě jedinou vyhlídkou na pravidelný příjem, či dokonce kariéru. Ruskou armádu v důsledku tvoří zejména chudí neetničtí Rusové.
Jsou to přitom právě periferní regiony, v nichž v posledních měsících roste nevole s Putinovou válkou na Ukrajině. Například v Burjatsku získala pozornost iniciativa Burjati proti válce. Kremelské cenzuře se podobná hnutí vyhýbají prostě – protiválečné transparenty píšou ve svých jazycích, kterým moskevští cenzoři nerozumějí.
Denacifikovat potřebuje Rusko, ne Ukrajina, zní z Burjatska
A bylo to také 150 vojáků právě z Burjatska, kteří na Ukrajině podali žádost o propuštění s tím, že odmítají válčit a chtějí se vrátit domů. Armáda je nejprve několik dní zadržovala u Luhanska a hrozila, že budou trestně stíháni, 9. července se ale skupina skutečně vrátila do Burjatska.
Tamní nadace Svobodné Burjatsko tvrdí, že takto pomohla ukončit kontrakt s ministerstvem obrany už pěti stovkám vojáků. Už koncem června se ženy odvedených mužů obrátily na šéfa autonomní republiky Alexeje Cydenova s výzvou, aby vrátil jejich muže domů. „Od 24. února se účastní speciální operace. Jsou vyčerpaní morálně i fyzicky, všichni utrpěli lehká a středně závažná zranění,“ argumentovaly.
Důvody, proč Burjati vyjadřují s konfliktem na Ukrajině značnou nevoli, nastínila šéfka Svobodného Burjatska Alexandra Garmažapovová. Zdůraznila, že Burjati nejsou Rusové, sami čelí v Rusku xenofobii a rasismu a nechápou, proč by měli „denacifikovat“ Ukrajinu, jak požaduje Moskva. Garmažapovová podotkla, že „denacifikovat“ by se mělo samotné Rusko.
Ve čtvrtek ruské úřady na žádost generální prokuratury zablokovaly Svobodnému Burjatsku jeho internetovou stránku.