Agáta Berková vyrůstala v zaostalé osadě na Slovensku. Dnes je jí jedenáct a poráží soupeře na šachových turnajích. Dívka zaujala i jednoho z nejlepších šachistů všech dob Anatolije Karpova, který si s ní zahrál partii. Berková s ním remizovala. K šachům ji přivedl její otec, jenž ji má v péči.
Jedenáctiletá Slovenka vyrůstala bez vody a elektřiny, nyní exceluje v šachu
168 hodin: Šachistka (zdroj: ČT24)
Divákům série Dámský gambit nebo čtenářům stejnojmenné románové předlohy z pera Waltera Tevise je ten pohled důvěrně známý. Malá holčička v šachových partiích rutinně poráží svého mentora. Zatímco fiktivní hrdinku Beth Harmon umění šachu učil údržbář ve sklepení dětského domova, Agátu Berkovou učí její otec Milan.
Začal s tím před šesti lety, o tři roky později dívka vyhrála slovenský turnaj GPX pro děti do osmi let. Ve stejné věkové kategorii skončila na mistrovství Evropské unie šestá. „Šachy hraju, protože mě to baví. Potkávám se při tom s lidmi, rozvíjím si myšlení,“ líčí Agáta.
Slovenská dívka své první tahy na šachovnici učinila, když ještě chodila do mateřské školky. „Navštěvovala komunitní centrum a viděla, jak ostatní moji svěřenci hrají šachy, takže v tomto čase se setkala s šachovnicí,“ vzpomíná na dobu před pěti šesti lety Milan Berko.
Šach s mistry
Za svou zatím krátkou šachovou kariéru si jeho dcera stihla zahrát i s těmi největšími hvězdami. Remizovala s šachovým mistrem Kanady slovenského původu Tomášem Krňanem, a dokonce i s někdejším mistrem světa Karpovem. „Normálně jsme hráli, ale podle mě mě i trochu nechal, že to bylo přátelské,“ říká Agáta.
Pochází z prostředí, které má k prestižním šachovým soutěžím daleko. První dva roky svého života vyrůstala u Zvolena v zaostalé romské osadě bez elektřiny či tekoucí vody. „Agátka je dcera, kterou jsem měl s přítelkyní, která žila v osadě na Staré Kremničce. Nikdy se nestydím a jsem hrdý na to, že jsem tam žil, že jsem se naučil, co je pokora,“ podotýká otec nadané šachistky.
Se svou přítelkyní se po dvou letech rozešel, a navzdory zvykům panujícím v této komunitě si prosadil, aby úřady svěřily dceru právě do jeho péče. Dnes se o ni stará jako samoživitel. S matkou se Agáta prakticky nevídá, Viera Gáborová je na ni ale hrdá. „Musela k tomu mít nějaký podnět, nevím, kde se s tím setkala, ale v každém člověku se něco skrývá,“ říká k nadání své dcery. V osadě šachy podle jejích slov nikdo nehraje.
Šachy pro lepší vzdělání
Agátin otec před pěti lety založil šachový tým Hrochotští jezdci. „Sesbíral nějaké děti z romské komunity, založil pro ně čistě šachový klub a je to super věc. Myslím si, že ty děti tím pádem získaly nějaký cíl v životě, který by možná nikdy neměly,“ komentuje Berkovo snažení současný trenér Agáty René Ballo. Berko popisuje, že romské děti z jeho klubu zprvu čelily posměškům, že prý šachy hrát neumějí. Dnes už mnozí romští šachisté mají na Slovensku úspěchy i uznání, což dokazuje i Agátin příběh.
„Nestává se často, aby už děvče nebo chlapec měl takový zájem a poměrně slušné logické i kombinační myšlení, že se může porovnávat v rámci Slovenska se sebou rovnými a nemá daleko ani do špičky,“ konstatuje bývalý prezident Slovenského šachového svazu Zdenek Gregor.
Agátě se daří nejen v šachu – ve škole se dobře učí a v páté třídě už sní o tom, že jednou vystuduje vysokou. „Chtěla bych být rozvodovou právničkou nebo lékařkou,“ líčí. Rozvodovou právničkou prý proto, aby mohla otci „pomáhat s jeho přítelkyněmi“.
„Možná za pár roků zjistíme, že takových talentů je víc, ale pro mě není důležité vychovat z nich profesionální šachisty, ale lidi, kteří se dostanou k lepšímu vzdělání,“ popisuje vlastní cíl Milan Berko. Jeho dcera má cíle zatím skromné – chce sice porážet přední slovenské hráče, ale nejprve touží překonat svého trenéra.