Za brutálním zabíjením protestujících Íránců stojí nechvalně proslulé Islámské revoluční gardy. Do ulic povolaly dobrovolníky z milice Basídž i elitní síly Kuds, vyplývá ze svědectví a záznamů, jež se podařilo dostat ze země. Podle nepotvrzených informací měly na masakrech podíl rovněž zahraniční milice z Iráku a dalších zemí regionu. Bagdád to popírá.
První svědectví z masakrů v islámské republice hovoří o záměrné střelbě bezpečnostních sil do hlav, použití kulometů a stovkách těl, mezi nimiž musí příbuzní hledat své blízké. Za odvoz pozůstatků z márnic si navíc úřady účtují vysoké částky, sdělili západním médiím někteří pozůstalí. Podle nové zprávy íránských lékařů bylo zabito 16,5 tisíce lidí, většinou mladších 30 let, a další statisíce utrpěly zranění.
„Lidé v ulicích stále jsou, i když čísla prořídla. Írán je stále v protestním módu, vláda nemá pod kontrolou všechna města. Ulice jsou v současné chvíli obestaveny vojenskými vozidly a hlídány muži s dlouhými palnými zbraněmi, snipery na střechách. Jakýkoli pohyb na ulici je riskantní, každodenní život se naprosto proměnil,“ informovala v pondělí expertka na Blízký východ Lenka Martínková z Masarykovy univerzity.
Všichni mají slzy v očích, říká Íránka
Íránka Arham uvedla, že jejího švagra bezpečnostní síly zasáhly slzným plynem, když zavíral svůj obchod v doprovodu svého dítěte, ačkoli se demonstrací neúčastnil. Při návštěvě nemocnice viděla zemřít tři mladé dívky.
„Všichni jsou smutní, jakmile někoho potkáte, máte slzy v očích, věci se zhoršují, lidé zdánlivě žijí normálně, ale jako by na nás zaútočily zombie,“ popsala pod pseudonymem serveru Euronews.
Podle listu Guardian se nyní mnoho Íránců cítí zrazeno, jelikož doufali v zásah USA poté, co americký prezident Donald Trump slíbil, že protestující „zachrání“, pokud je budou úřady zabíjet. Osmatřicetiletý otec dvanáctiletého chlapce Sijávaš Šírzád, který už dříve zažil brutální represe, se proto odhodlal připojit k davu v Teheránu. Byl ale postřelen a o několik hodin později zemřel.
„Doufal až do samého konce, že Trumpova pomoc dorazí,“ řekl Guardianu anonymně jeho bratranec. „Řekli jsme mu: ‚Neodcházej, je to nebezpečné.‘ Ale on rázně odpověděl: ‚Trump řekl, že nás podporuje, tak jdu.‘“
Paralelní stát revolučních gard
Ze svědectví, videí a fotografií, které se podařilo dostat ze země, vyplývá, že hlavní silou, kterou Teherán použil k potlačení nepokojů, byly íránské revoluční gardy. Odborníci se domnívají, že na začátku demonstrací minulý měsíc se příslušníci gard nejprve drželi v pozadí, i když represe celou dobu řídili.
Když demonstrace vygradovaly, vyslaly IRGC „do boje“ své pozemní a speciální jednotky. Příslušníci gard přitom operovali v civilu, aby se vyhnuli obvinění z porušování lidských práv, řekl serveru Euractiv výzkumník z Mezinárodního institutu íránských studií Clement Therme.
Revoluční gardy založil v roce 1979 ajatolláh Rúholláh Chomejní a jejich hlavním úkolem bylo šířit myšlenky islámské revoluce. Vedení IRGC jmenuje osobně nejvyšší duchovní vůdce. Současný duchovní vůdce Alí Chameneí loni do čela těchto sil jmenoval veterána íránsko-irácké války Muhammada Pakpúra. Předchozí šéf gard Hosejn Salámí byl zabit během 12denní války s Izraelem, připomíná Euractiv.
„Všimněte si, že IRGC je zkratka pro Islámské revoluční gardy. Chybí tam velmi důležité slovo, a to je Írán. A to je úmyslné. Vytvořili ji jako sílu, která nebyla vázána Íránu. Vůdci IRGC říkají, že nejsou ani vázáni íránskou ústavou. Jsou vázáni jakoukoli interpretací toho, co revoluce z roku 1979 je. Takže jsou fakticky paralelní stát,“ řekl americké mediální organizaci NPR výzkumník z Yaleovy univerzity Araš Azízí, který je expert na revoluční gardy.
V současné době jsou IRGC zastoupeny ve všech institucích a ovládají asi polovinu íránské ekonomiky. Téměř monopolní kontrolu mají nad infrastrukturou, energetikou, technologiemi, telekomunikacemi a financemi, uvedl pro Euractiv David Chalfa, výzkumník z francouzské nadace Jean-Jaures Foundation.
„Je to vlastně mocenská síť. Myslím, že velká část jejího vedení není nijak zvlášť ideologická. Je to trochu, jako kdybyste se podívali na dnešní Komunistickou stranu Číny nebo na komunistické strany v pozdní sovětské éře. Myslím, že lidé tam nebyli proto, že by byli oddaní komunisté nebo marxisté. Byli tam proto, že to byla vládnoucí strana, a byl to způsob, jak se dostat k bohatství a zboží,“ podotkl Azízí.
Masivní represivní aparát
Podle expertů a západních zdrojů mají revoluční gardy kolem 150 tisíc až 200 tisíc členů. Jejich roční vojenský rozpočet se podle údajů shromážděných Chalfou odhaduje na zhruba šest až devět miliard dolarů, což je 40 procent oficiálního vojenského rozpočtu Íránu.
„Je to ozbrojená síla, která funguje jako elitní armáda s pozemními, námořními a leteckými schopnostmi, a přitom je lépe vycvičená, lépe vybavená a lépe placená než pravidelná armáda,“ řekl serveru Euractiv západní diplomat, který si přál zůstat v anonymitě.
Podle Chalfy zřídily IRCG vysoce efektivní zpravodajskou síť. V minulosti se ukázalo, že jsou schopné rychle rozbít protestní sítě a identifikovat jejich vůdce během několika minut. „Hrají ústřední roli v represích, protože dnes více než kdy jindy jsou pilířem režimu, jeho kontinuity a přežití,“ upozornil expert. „Mají ohledně protestů stanovenou politickou a operační linii, kterou je nulová tolerance,“ dodal Chalfa.
Paramilitární jednotky Basídž a elitní Kuds
Gardy spoléhají na paramilitární jednotku Basídž, která se rekrutuje převážně z mladých Íránců a funguje jako ideologická organizace zakotvená ve všech institucích a úrovních společnosti. Milice Basídž mají podle amerických think tanků 600 tisíc až 900 tisíc členů, uvedl Chalfa. „Byly vytvořeny přesně pro takovou chvíli, jaká nyní nastala v Íránu,“ citoval izraelský deník Jisra'el ha-jom experty na Blízký východ.
Kromě zatýkání polovojenské jednotky nechvalně prosluly třeba brutální praktikou, kdy oslepují protestující střelbou přímo do očí. Podle zahraničních médií přišly tímto způsobem o zrak stovky lidí.
Íránka Sarah řekla australskému serveru ABC, že milice bezprostředně po největších protestech nedovolily nemocničnímu personálu, aby ošetřoval zraněné demonstranty. „Říkali: ‚Ať zemřou,‘“ tvrdí svědkyně.
V posledních sedmi letech velel paramilitární jednotce Basídž důstojník gard Golámrezá Solejmání se zkušeností z války s Irákem, jenž kvůli brutálnímu potlačení protestů v minulosti čelí západním sankcím.
V roce 2021 oznámil Solejmání „plán na kontrolu internetu“. Vyškolit chtěl osm milionů Íránců, kteří by tak dostali pod kontrolu digitální prostor, jinak řečeno špehovali obyvatele na sociálních sítích a šířili propagandu režimu, píše Jisra'el ha-jom.
Milice neustále sleduje okolí, předává zpravodajské informace o odpůrcích režimu a koordinuje činnost s dalšími bezpečnostními a zpravodajskými orgány. „Je to Velký bratr složený z nespočtu informátorů,“ popisuje izraelský list.
Podle nezávislé stanice Iran International se sídlem v Londýně sehrály klíčovou roli v současných masakrech i elitní jednotky Kuds a jejich zástupné síly v regionu.
Síly Kuds vznikly na počátku irácko-íránské války jako součást IRGC. Jejich úkolem bylo podněcovat irácké Kurdy proti vládě Saddáma Husajna. Kuds, jimž velí Esmáíl Kaání, mají rozsáhlé zkušenosti s městskými boji ze syrského občanského konfliktu, kde podporovaly vládu diktátora Bašára Asada v boji proti protestujícím i ozbrojeným opozičním skupinám.
Podle Iran International nelze vyloučit ani to, že režim do represí zapojil některé trestance, jako tomu bylo v minulosti. Aktivisté z řad disidentů také naznačili, že ke zvýšení agresivity mezi bezpečnostními silami nasazenými k potlačení protestů Teherán mohl použít drogu captagon, píše Iran International.
Role zahraničních milic
Íránka Sarah řekla ABC, že Teherán během protestů zjevně povolal ozbrojence z jiných blízkovýchodních zemí, jelikož je slyšela mluvit arabsky. IRGC dlouhodobě fungují jako spojka Teheránu s jeho regionálními spojenci, jako je šíitský Hizballáh v Libanonu a proíránské milice v Iráku.
Podle informací Iran International se na vraždách zřejmě podílely irácké Lidové mobilizační síly, afghánská brigáda Fátimíjún či pákistánská brigáda Zajnabíjún.
Krátce po zahájení demonstrací uživatelé sociálních médií informovali o přítomnosti iráckých proíránských milicí v íránské provincii Chúzistán. Dne 11. ledna se na videích objevily velké skupiny bojovníků iráckých Lidových mobilizačních sil, jak pořádají demonstrace v jihoiráckém přístavním městě Basra, kde veřejně prohlašují podporu islámské republice.
Íránská televize Press TV později odvysílala záběry z provládního shromáždění poblíž íránského velvyslanectví v Iráku, kde účastníci nesli vlajky spojené s iráckými milicemi, jako jsou Hašd aš-Šábí a Kataib Hizballáh, a také s libanonským Hizballáhem, uvádí Iran International.
Iráčané přestrojení za poutníky
Irácká stanice as-Sumaríja minulý čtvrtek informovala, že do Íránu se dostaly v autobusech asi tři tisíce iráckých bojovníků převlečených za náboženské poutníky, aby se připojili k revolučním gardám ve městech včetně Ahvázu.
Americká CNN ve stejný den uvedla, že podle jejího vojenského zdroje tisíce iráckých milicionářů vstoupily do islámské republiky přes dva hraniční přechody. Další bezpečnostní zdroj z Iráku pak zmínil vstup stovek dalších převlečených za poutníky.
Husajn Aláví, bezpečnostní poradce iráckého premiéra Muhammada Šíá as-Súdáního, zprávy o zapojení iráckých bojovníků do represí v Íránu popřel a označil je za zavádějící. „Tyto zprávy mají za cíl zatáhnout Irák do nebezpečné situace a oklamat mezinárodní a regionální veřejné mínění,“ uvedl podle iráckého serveru The New Region. „Íránská strana má (dostatečné) kapacity a nepotřebuje podporu Iráku,“ zdůraznil Aláví.
Írán má v Iráku značný vliv a je zde významně zastoupen, zejména prostřednictvím financování a vyzbrojování militantních skupin blízkých šíitské vládě v Teheránu. Tyto skupiny čelí značnému tlaku na odzbrojení a Washington tlačí na Bagdád, aby omezil jejich přítomnost v zemi, píše The New Region.
„Národní trauma“
Velké demonstrace zažil Írán už v roce 2022 po smrti 22leté Mahsy Amíníové ve vazbě. „Předchozí protesty byly víceméně mírumilovné. Nebyl tam požadavek na pád režimu, ale byl tam požadavek na změnu chování bezpečnostních složek, cenzuru, represe, lidská a ženská práva. Byla žádost o změnu, ne o pád režimu,“ srovnává Martínková. Demonstrace tehdy skončily hromadnou popravou politických vězňů.
„V té době ještě společnost nebyla připravená na to, aby čelila takovému násilí. Na potlačení násilím je zvyklá, ale ne v takovém rozsahu, bez jakéhokoli limitu. V téhle chvíli už společnost šla do ulic s tím, že víceméně očekávala, že bude podrobena násilí, že tam bude spousta mrtvých a budou následovat popravy. Řekněme, že teď už se nebojí, už úplně není cesty zpátky a ty protesty jsou násilné z obou stran,“ podotkla expertka.
„Společnost v této chvíli zasáhlo národní trauma. I kdyby se režimu podařilo všechny aktivní protestující utišit, tak nebude v pořádku, nebude poslušná, klidná a bude to rezonovat až do chvíle, než ten režim skutečně padne,“ míní Martínková.
Šéf Bílého domu se o víkendu vyslovil pro změnu vedení v Teheránu. USA v posledních dnech zavedly sankce vůči vybraným představitelům režimu. Revoluční gardy označily už v roce 2019 za teroristickou organizaci.
Po tomto kroku nyní volá i řada činitelů v Evropské unii, která by tak chtěla zvýšit tlak na Teherán. Diplomatický zdroj serveru Euractiv uvedl, že Německo chce dostat na černou listinu hlavně jednotky Kuds, jež spojuje s útokem na německou synagogu před pěti lety.
