New York - Že do historie může vstoupit člověk i díky botě, nedosvědčuje jen zlínský obuvník Baťa. Věhlas si díky polobotce získal také první tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov, a to když s ní během zasedání Valného shromáždění OSN začal zběsile bušit do stolu. Zvláštní způsob, kterým vůdce SSSR projevil nesouhlas s názorem Filipín na světový imperialismus, následně vstoupil do dějin jako diplomatické faux-pas první kategorie. Dodnes přitom není jasné, jak celá aféra 12. října 1960 vlastně proběhla.
Chruščov bez pochyby nezapadal do představy o standardním představiteli světové velmoci a svou excentričností by se dal srovnat leda s Borisem Jelcinem. V Sovětském svazu byl rozporuplně přijímán i po svém konci v čele KSSS (1964), čemuž nasvědčuje i fakt, že na rozdíl od zbylých vůdců Sovětského svazu není pochován u kremelské zdi, ale na hřbitově Novoděvičího kláštera. Shodou okolností stejně jako Jelcin.
Jsi poskok imperialistů, vzkázal Chruščov zástupci Filipín
Paradoxní na celé kultovní aféře je, že nikdo přesně neví, jak během 902. zasedání VS OSN proběhla. Jisté je, že nezvyklou situaci zapříčinil Lorenzo Sumulong, vedoucí delegace Filipín, který vyjádřil své podivení nad skutečností, že Sovětský svaz napadá Západ za jeho imperialismus a sám na druhou stranu pohltil celou střední a východní Evropu, při čemž ji zbavil občanských i politických práv.
„Jseš chudej Filipíňák! Blbej poskok a lokaj imperialistů!“ reagoval sovětský vůdce, a aby své reakci dodal na významu, zul si botu a začal jí bušit do řečnického stolku. Diplomaté pak po pár následujících dní řešili, kolik promile měl Chruščov v krvi. Ostatně opilecké výlevy u Chruščova nebyly nijak neobvyklé, téměř do mytologie se dostala historka, kterak první tajemník KSSS zvracel ve stavu nejvyšší opilosti do klavíru.
Výše popsaný průběh celého extempore nabídl světu tehdejší korespondent New York Times Benjamin Welles a dodnes platí za nejcitovanější verzi. Jestli tomu bylo skutečně tak, jak popsal zpravodaj NYT, však není zcela jisté. O události nejspíš neexistuje videozáznam a výpovědi svědků padesát let staré události, která dává bojům studené války lehce komický rozměr, se totiž liší…
Varianta za variantou: Půjčil snad Chruščovovi botu Gromyko?
S jiným výkladem příběhu Chruščovovy polobotky přišel zpravodaj britských Timesů James Feron. Podle něj sice Chruščov botu zul, úder o řečnický pult však jen demonstrativně naznačil. Někdejší zástupce generálního tajemníka OSN Brian Urquhart umocnil spekulace úvahou, zda bota, kterou Chruščov bouchal, byla skutečně jeho, ministra zahraničních věcí Andreje Gromyka, či zda si ji vůdce SSSR již pro tento účel přinesl.
Chruščovova vnučka Nina pak po letech přispěla s vysvětlením, že dědeček měl onoho dne nové a těsné boty, které si během jednání zul. Když mu při nesouhlasných úderech pěstí v reakci na Filipíncův projev spadly ze zápěstí hodinky, sehnul se pro ně a pro protestní gestikulaci využil i zutou botu. Podle vzpomínky jednoho ze zřízenců OSN si však Chruščov botu sundat ani nemohl, a to kvůli své tělnatosti a malému prostoru za lavicemi zasedajících.
Šílený plán vůdce SSSR: kukuřice na Měsíci
Ať už tomu bylo jakkoli, jisté je, že Chruščov si pozornost nezískával jen botou. V OSN už několikrát předtím porušil diplomatickou etiketu, když v rámci svých erupcí hněvu řval například na generálního tajemníka OSN Daga Hammarskjölda nebo na britského ministerského předsedu Harolda Macmillana. Ten údajně reagoval po anglicku a obrátil se na svého tlumočníka s přáním, že by chtěl slyšet překlad slovo od slova, ať už Chruščov křičel cokoliv.
Mocenskou ignoranci, která hraničí až s iracionalitou, pak Chruščov projevil i v domácí politice. Jako fanoušek ideologického pavědce Trofima Lysenka plánoval předstihnout Spojené státy v produkci kukuřice. V rámci tohoto plánu zoral nejen kazašské celiny, ale touto plodinou podle jednoho ze svých plánů chtěl osít i Měsíc, na který se Američané dostali až v roce 1969, tedy pět let poté, co byl Chruščov ze své funkce sesazen.
