Berlín - Švédský nábytkářský gigant Ikea vyjádřil „hlubokou lítost“ nad skutečností, že někteří jeho dodavatelé před více než dvěma desítkami let zneužívali práci politických vězňů v bývalé Německé demokratické republice. Bývalí vězni komunistického režimu přesto žádají odškodnění.
Firma tvrdí, že nikdy nedala k využívání nucených prací souhlas. Nezávislá zpráva, která byla dnes zveřejněna v Berlíně, nicméně ukázala, že společnost náležitě neprověřila, za jakých okolností její dodavatelé nábytek tehdy vyráběli. Autoři zprávy dospěli k názoru, že manažeři firmy Ikea „si možná od roku 1978, ale nejpozději od roku 1981 byli vědomi toho, že by političtí vězni mohli být v někdejší NDR využíváni k výrobě produktů Ikea“. Opatření, která přijali, aby tomu zabránili, ale byla nedostatečná.
Jeanette Skjelmoseová, manažerka společnosti Ikea:
„Hluboce litujeme, že se něco takového mohlo stát. S používáním politických vězňů pro výrobu Ikea v žádném případě nesouhlasí.“
Ikea pověřila auditorskou firmu Ernst & Young, aby prostudovala obvinění, podle nichž švédský producent nábytku před 25 až 30 lety těžil z práce vězňů v NDR, mezi nimiž byli i političtí disidenti.
Političtí věžni hovoří o frašce, žádají odškodné
„Ikea jako obviněný vedla sama vyšetřování místo toho, aby to přenechala nestranným místům. Pochybujeme proto velmi, že výsledky této studie jsou spolehlivé,“ ohradil se ještě před zveřejněním zprávy proti postupu švédského výrobce místopředseda svazu německých politických vězňů Roland Schulz. Nelíbí se mu, že objasněním byla pověřena poradenská firma, a ne odborné historické pracoviště. Dnešní oznámení proto označil za „nevědeckou show“. „Je to fraška. Ikea sice přiznala vinu, právně ani finančně nám to ale nic nepřináší,“ stěžoval si i další bývalý politický vězeň Jens Thiemke, který po nezdařilém útěku na Západ v roce 1968 vyráběl ve věznici kovové díly pro nábytek.
Předseda německé Unie svazů obětí komunistické diktatury (UOKG) Rainer Wagner naopak ocenil rozhodnutí společnosti nechat prověřit podezření vznesená v červnu švédskou televizí. „Někdo se tady odhodlal alespoň k prvnímu kroku,“ uvedl Wagner, podle něhož je Ikea „pouze špičkou ledovce“. Nucenou práci vězňů v NDR podle něj od 60. do 80. let minulého století využívalo mnohem více západních firem. To je podle něj potřeba podrobně prozkoumat i za účasti všech subjektů, které z této práce profitovaly. „A na konci od nich musí přijít odškodnění,“ žádá i předák UOKG.
