Washington/Praha - Přestože se dětem říká „buď pilný jako mraveneček“, mraveniště ukrývají rozsáhlý sociální systém, ve kterém se zdaleka ne každý chová příkladně. Někteří mravenci jsou líní, jiní berou drogy. Ohniví mravenci navíc umějí plavat – vytvoří během dvou minut vor, který vydrží na vodě i několik dní, a mají dokonce dobře vyvinutý orientační smysl.
Ohniví mravenci se navzájem pevně uchopí za čelist, spojí se i nožkama a lepkavými částmi končetin. Síla, kterou přitom vyvinou, je asi 400krát větší než jejich váha. Výsledný mravenčí vor je vysoce elastický, odolný vůči vodě, i když se ponoří. Mravenci navíc dokáží toto plavidlo sestavit za méně než dvě minuty. Český myrmekolog Pavel Bezděčka takový jev pozoroval u mravenců rodu Myrmica v roce 1997 po povodních na Moravě.
Lidé ovšem mohou u mravenců vysledovat i další obdivuhodné schopnosti – vtip je v tom, že často jde o sociální vlastnosti podobné těm lidským. Mravenci nejen žijí v rodinách, kde se matka stará o potomky, ale u některých druhů mohou žít stovky i tisíce rodin v jednom hnízdě pohromadě. „Aby přežily, musejí nějakým způsobem kooperovat, starají se o bezpečnost hnízda společně, rozšiřují ho společně, mají společné inženýrské sítě, protože mraveniště se musí větrat,“ řekl Bezděčka.
Vytváření takzvaných superkolonií vrtá vědcům hlavou. Zatím přesně nevědí, proč spolu členové různých rodin spolupracují, i když jsou jen velmi málo příbuzní. Tento úctyhodný výtvor se dá spatřit v lokalitě, která platí v Česku za mravenčí ráj – u Dačic na pomezí Vysočiny a Jihočeského kraje.
Mravenčí dělnice se nerozmnožují, pouze pracují na ostatní. „Jedním takovým základním vysvětlením je to, že vzhledem ke genetickým poměrům, které panují u mravenců, jsou si sestry více příbuzné než matky a dcery. To znamená, že když se starají o vlastní sestry, tak přispívají k udržení vlastních genů více, než kdyby vychovávaly potomky,“ podotka Klára Bezděčková z Metodického centra pro myrmekologii.
Myrmekolog Pavel Bezděčka:
„Mravenci nejsou všichni pracovití, jsou tam pracanti, ale jsou tam i flákači, jsou tam i tací, kteří ostatní mravence buzerují. Nenapadá mě jiné slovo pro jedince, který jen rozumuje, kibicuje, kolem ostatních chodí, trká do ostatních.“
Teorie však platí jen pro společenství, která pocházejí z jednoho otce. Výzkumy tedy pokračují. Jasno je například v tom, že mravenci mají dokonalý orientační smysl – díky čichu a paměti vědí, kolik kroků udělali, jak byly dlouhé i to, jakým šli terénem. Rozeznávají i směr slunečních paprsků a jsou schopni odečítat jejich úhly. Proto se umějí vrátit. Za hledáním potravy ale vyrážejí jen zkušení mravenci. Dělba práce podle věku určuje těm nejmladší práci elévů v mraveništi - odklízejí třeba odpadky. A můžou nad sebou mít přísný dohled.
Podivuhodné chování mravenců má i vysloveně asociální rysy: V mraveništi například trpí hmyz, který na nich sice parazituje a pojídá jim larvy, ale zároveň jim poskytuje rozkoš. „Myrmekofilní broučci mají žlázy, z nichž vylučují zvláštní sekrety. Mravenci tyto sekrety velice rádi přijímají, protože na ně působí stejně jako na nás drogy nebo alkohol. Dokonce se to dostává někdy až na úroveň sociální choroby, kdy mraveniště začne stagnovat, protože mravenci už nenosí dost potravy,“ konstatoval Bezděčka.
