Štrasburk - Česko-kanadský podnikatel Tomáš Jan Baťa neuspěl u štrasburského soudu pro lidská práva se stížností na Českou republiku. Stěžoval si, že Česká republika neuspokojila jeho nárok na majetek znárodněný v roce 1945 a že mu odepřela právo na přístup k soudu. Baťovu stížnost soud označil za nepřijatelnou.
V rozhodnutí štrasburského soudu se neuvádí, jakou částku Baťa za údajné porušení několika bodů evropské úmluvy o lidských právech a protokolu k ní požadoval. Třiadevadesátiletý Baťa, který žije v Torontu, ve stížnosti tvrdil, že Česká republika porušila jeho právo na pokojné užívání majetku a že mu bylo odepřeno právo na přístup k soudu i možnost jakýchkoli opravných prostředků u domácích soudů.
Soud v tomto dokumentu připomněl, že i když se někteří představitelé českých vlád po roce 1989 stavěli k Baťovým nárokům příznivě, oficiální a právně závazná situace se nezměnila - české právo takové nároky odmítalo. Podle platného práva, tak, jak ho české soudy aplikovaly a interpretovaly, tedy neměl stěžovatel na kompenzaci nárok, ani nemohl legitimně očekávat, že jí dosáhne. Jeho nárok tedy nelze považovat za „majetek“ v tom smyslu, jak o něm hovoří příslušný protokol k úmluvě, uvádí se v dokumentu.
Soud také nevidí žádný důkaz, že by Baťa nemohl vznést svůj nárok u českých soudů, a samotný fakt, že byl Baťa nespokojen s výsledkem sporu, podle něho neopravňuje k tvrzení, že byla porušena úmluva.
Vzhledem k základnímu rozhodnutí nepovažovat Baťův nárok za „majetek“ ve smyslu úmluvy také soud odmítl jako zcela nepodloženou jeho stížnost na údajné porušení práva domoci se u českých soudů opravných prostředků.
Baťu verdikt zklamal.: „Jsem zklamán rozhodnutím štrasburského soudu, že mou žádost o prozkoumání mých nároků na náhradu za znárodnění za současného stavu nepřijal.“ Pro další vývoj této kauzy bude podle něj důležitý výsledek správního řízení, které vede české ministerstvo financí.
