Plzeňsko – Zlepšení péče o ohrožené děti je hlavní smysl novely zákona o sociálně právní ochraně dětí, který aktuálně prochází schvalováním ve sněmovně. Má upřednostnit pěstounskou péči před ústavní a vzniká kolem něj řada fám. Například, že náhradní rodinná péče není vhodná pro postižené děti. Příběh Báry z Merklína je ale podle odborníků z plzeňského sdružení pěstounských rodin příkladem, že i handicapovaným dětem můžou pěstouni změnit život.
Báře je 19 let. Má Downův syndrom a bezlepkovou dietu. I přesto zvládá všechno, co její vrstevníci. Problémy jí dělá jen matematika, čtení a psaní. V pěstounské péči je od šesti let. Marta Mikulová jako ředitelka střediska pro mentálně postižené ví přesně, co Bára potřebuje. Největší pokroky ale dělá díky rodinnému zázemí a individuální péči, kterou může handicapovanému dítěti poskytnout i pěstoun bez odborného vzdělání.
„Existuje mnoho rodin, které si dobrovolně vzaly děti s postižením, ale je potřeba mít hodně informací,“ říká profesionální pěstounka Marta Mikulová. A právě to je cesta, kterou by se měla péče o ohrožené děti ubírat. Kojenecké ústavy by se měly stát odbornými pracovišti, která poskytují podporu pěstounským rodinám. Navíc dětí, které mají specifické potřeby jako Bára, je v českých ústavech menšina.
Vedoucí poradny NRP Sdružení pěstounských rodin Daria Tolknerová informovala, že například v roce 2010 bylo v kojeneckých ústavech 15,5 % dětí s postižením. Upřednostnění pěstounské péče bude podle odborníků znamenat i úsporu státních peněz. Náklady na jedno dítě v kojeneckém ústavu se aktuálně pohybují kolem 35 tisíc korun měsíčně. Jako profesionální pěstounka postiženého dítěte bere Marta Mikulová zhruba 15 tisíc měsíčně.
