Praha – Přestože to řadu lidí může v moderní internetové době překvapit, každá obec a městská část musí i dnes vést svou kroniku. Vyžaduje to zákon. Zdaleka ne všude to ale dodržují. Průzkum pořadu Z metropole zjistil, že přibližně každá desátá pražská městská část má se zákonem v tomto smyslu potíže. Reportér Petr Sojka zmapoval, kdo dnes v některých pražských městských částech kroniky tvoří a jak tyto dokumenty pro budoucí generace vypadají.
Zákon, který nařizuje vést obecní kroniky, vyšel už v roce 1920. V současné době platí jeho nová verze (Zákon o kronikách obcí - č. 132/2006 Sb.), která nabyla účinnosti v roce 2006.
Zákon o kronikách obcí - č. 132/2006 Sb.
§ 1
Úvodní ustanovení
Každá obec vede kroniku obce (dále jen „kronika“), do níž se zaznamenávají zprávy o důležitých a pamětihodných událostech v obci pro informaci i poučení budoucím generacím.
§ 2
Vedení a uložení kroniky
(1) Kronika je vedena jako ručně psaná kniha s číslovanými listy nebo v elektronické podobě s následným tiskem číslovaných listů po uzavření každého kalendářního roku na trvanlivém papíře určeném pro dokumenty, které se zajistí vazbou.
(2) Nedílnou součástí kroniky je příloha, která obsahuje písemné, obrazové nebo zvukové dokumenty doplňující zápis v kronice.
(3) Obec zabezpečí kroniku proti ztrátě, poškození a neoprávněnému přístupu.
§ 3
Zápis do kroniky
Zápis do kroniky se provádí nejméně jedenkrát za kalendářní rok. O obsahu zápisu rozhoduje obec.
§ 4
Nahlížení do kroniky a využití kroniky
Do kroniky může každý nahlédnout ve vymezené době na obecním úřadě; pokud je nahlížení umožněno do kroniky ručně psané nebo do kroniky v podobě tištěné vázané papírové knihy s číslovanými listy, děje se tak pod dohledem kronikáře. Občan obce starší 18 let, jakož i osoba, které zákon přiznává práva občana obce, může navrhnout písemně změnu, doplnění nebo opravu zápisu v kronice. Obec na základě těchto návrhů podle okolností zápis v kronice opraví, doplní nebo jinak změní.
Podle Tomáše Dvořáka, metodika kronikářů z Muzea hl. m. Prahy používají další pražské městské části místo kroniky místní zpravodaj nebo webové stránky. Přitom předpokládají, že i jejich prostřednictvím dění v obci dokumentují. Kronikář Prahy 11 Jiří Bartoň doplňuje, že protože zákon nestanovuje žádné dramatické sankce, je vedení obecní kroniky spíš morální záležitostí obce.
Praha 11 – kronikář Jiří Bartoň
Jiří Bartoň píše kroniku Prahy 11 už skoro čtvrt století. Kromě ní zavedl podpisovou knihu vzácných návštěv a v omezených prostorách prastarých radničních budov našel místo na uskladnění unikátní sbírky běžných předmětů, které lidi z tohoto obvodu používali nebo stále používají. Možná tu jednou vznikne i malé muzeum. Má například bombičky na výrobu šlehačky, Rubikovu kostku nebo pro srovnání dva větráčky – jeden domácí výroby, druhý ze Sovětského svazu – které se zásadně liší designem i hmotností.
Horní Počernice - Hubert Antes
Hubert Antes popisuje dění v Horních Počernicích už třicet let. Pět dalších let z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let navíc dopsal po svém zemřelém předchůdci. Tím zajistil nepřetržitou kontinuitu hornopočernických kronik od roku 1937.
Vinoř - František Filip
Vinořskou kroniku bude brzy rodák z jižních Čech František Filip psát už čtyřicet let. Kroniky píše ručně, nic nedělá na počítači. Jednak si myslí, že k historii patří ručně psané slovo, a současně neví, co by počítačový zápis udělal za deset nebo 15 let.
Satalice - Miloš Koděra
Miloš Koděra píše satalickou kroniku téměř dvacet let. Tamní kronika se vede až od roku 1950, kdy ji začala psát tehdy mladá paní učitelka.
Praha 10 - Michal Ezechel
V tak velkém obvodu, jako je Praha 10, se rozhodli kroniku psát teprve před deseti lety. Jak říká současný kronikář Michal Ezechel, ani v archivech nedohledal, že by nějaká vršovická kronika kdy byla. Michal Ezechel už ovšem nepracuje s klasickými pomůckami. Originální inkoustové pero a kalamář nahradil počítačem.
Co kroniky mimo jiné popisují
- Činnost sportovních oddílů
- Události ve škole a školce
- Činnost dobrovolných hasičů a dalších organizací
Specifičnost vedení obecní kroniky
Na rozdíl např. od skautské kroniky, kam se zapisuje průběžně, se u obecní kroniky v průběhu celého kalendářního roku události jen mapují, shromažďují se o nich podklady. Teprve na konci roku se roztřídí podle určitého klíče a kronikář je následně zapíše.
Miroslav Kuranda – legenda mezi pražskými kronikáři
Miroslav Kuranda je živoucí legendou mezi pražskými kronikáři. Narodil se před 88 lety. Dětství prožil ve Strašnicích v Úvalské ulici, pak se jako mladík s rodiči přestěhoval do Jindřišské ulice. A právě tam v sobě objevil zájem o historii.
Přestože se Miroslav Kuranda na čas vydal jiným směrem a pracoval jako jemný mechanik a zámečník v podniku Aero, nakonec sběhl k historii. Impulsem bylo, když se přestěhoval do Vysočan a chtěl se něco dovědět o tamní historii - ale nebylo z čeho. Řekl si tehdy, že když nenapsal nikdo nic o Vysočanech, o Proseku, o Hrdlořezích, bude to muset napsat právě on.
Na začátku šedesátých let přijal Miroslav Kuranda místo kronikáře na vysočanské radnici. Ale nejen že vzorně vedl místní kroniky. Spřátelil se s místními pamětníky a koncem roku 1962 spolu založili Vlastivědný klub Prahy 9. Začali shánět historické materiály, místní pověsti i paměti zdejších seniorů. Své poznatky sepisovali do brožovaných knížek a vydávali je pod hlavičkou radnice. A taky fotografovali. Zaměřovali se přitom víc na odvrácenou tvář Vysočan a okolí. Například na dvorky, chodby, schodiště a věci uvnitř domů.
Miroslav Kuranda prošel po Praze stovky dvorků a domovních chodeb, dostal se často i do bytů obyčejných lidí a díval se, zapisoval a fotografoval. Pořídil víc než tisíc snímků s mimořádnou dokumentární hodnotou. Miroslav Kuranda má ve svém bytě i pečlivě vedenou kartotéku archivních záznamů. Některé z nich dokonce po svém dědečkovi. Svůj archiv se Miroslav Kuranda snaží přenést i do počítačové formy, ale přiznává, že to mu úplně nejde.
Kroniky jako zapsaná paměť
Kronikáři jsou přesvědčeni, že stojí za to do kronik občas nahlédnout. Už jen proto, aby se v obcích neopakovaly staré chyby.
