Brno - Brněnské televizní studio hledaly sovětské jednotky několik hodin. Pátrání jim ale Brňané neusnadnili – na jejich dotazy odpovídali jen velmi neochotně. Vedoucí směny přenosového vozu Josef Tesařík navíc zamaskoval název TYPOS, který má studio dodnes nad vchodem. Sověti tak několikrát kolem studia projeli, ale nenašli ho.
Brněnské vysílání ten den mělo začít až v podvečer, studio ale mimořádně zahájilo vysílání už okolo deváté hodiny ráno. Po obsazení pražského televizního studia bylo nutné najít jiný způsob, jak vysílání technicky zajistit. Vedení studia se obrátilo na rakouskou televizi ÖRF, která záběry z okupovaného Brna rozeslala do celého světa.
- Z vysílání brněnského studia ČST: „Vážení přátelé, vysíláme z náhradního stanoviště brněnského televizního studia. Nevíme, jak dlouho ještě budeme vysílat.“
Zaměstnanci České televize moc dobře věděli, že náskok, který před Sověty získali, je jen dočasný. Rozhodli se proto přesunout k vysílači Kojál a několik hodin se vysílalo odtud. Když je našel sovětský vrtulník, televizní osádka už byla pryč. Přestože vysílač hlídali milicionáři, technici jej navzdory zákazu znovu zapnuli a vysílali monoskop spolu se zvukovou modulací převzatou z Československého rozhlasu. Osádka přenosového vozu pak ještě několik dnů pokračovala ve vysílání z utajovaných míst, jedním z nich byla i Československá akademie věd.
Více o srpnu 1968
Československá televize pod vedením svého tehdejšího ústředního ředitele Jiřího Pelikána sehrála při podpoře demokratizačního hnutí, zvaného pražské jaro, podstatnou roli. Na několik měsíců roku 1968 se stala respektovaným partnerem občanů a k velké nelibosti sovětského vedení a jeho československých přisluhovačů svým vysíláním dění ve společnosti i na politické scéně až do příchodu okupačních vojsk významně posouvala kupředu. Například v brněnském televizním studiu začali vysílat pořad Mohu do toho mluvit?, který jako jeden z prvních dal divákům prostor vyjádřit se k tomu, co jim vadí.
I po obsazení televizních studií sovětskými vojáky vysílala televizní studia dál z improvizovaných, narychlo vybudovaných pracovišť. Stejně jako Československý rozhlas plnila svým vysíláním velmi důležitou informační roli.
Vláda pak nastolila tvrdou cenzuru, televize se stala nástrojem normalizace. Většina lidí, kteří se na srpnovém vysílání brněnského studia podíleli, přišla o práci.
