Praha – Před 130 lety začaly v Praze fungovat první české jesle, určené dětem ve věku od jednoho do tří let. Přicházely do nich zejména děti z nejchudších poměrů. Tradice jeslí se zachovala dodnes, metropole nicméně bojuje s nedostatkem zařízení toho typu. Hlídání nejmenších dětí nabízejí už jen čtyři městské části, v roce 2011 přitom bylo v provozu ještě osm „státních“ jeslí.
První jesle v Praze založila v roce 1884 česká filantropka Marie Riegrová-Palacká, dcera známého historika Františka Palackého. „Byl to výraz charity, postarat se o děti námezdně pracujících rodičů. Byla to snaha pomoci dětem z nejbědnějších poměrů,“ popsala v rozhovoru pro Českou televizi historička Milena Lenderová.
Zakládání jeslí souviselo s postupující industrializací. První zařízení tohoto typu se proto objevují už koncem 18. století v Anglii, kde proběhla průmyslová revoluce nejdříve. Právě nízké výdělky po masovém nasazení strojů byly vedle alkoholismu mužů častým důvodem, proč do práce musely nastoupit také ženy.
A jak vypadal běžný den v prvních českých jeslích? „Když tam děti ráno přišly, byly vykoupány, převlečeny do čistého prádla, nakrmeny,“ popsala Lenderová. Pro děti to znamenalo únik z všudypřítomné špíny a nedostatku, které zažívaly doma.
Od dnešních jeslí se ty historické lišily zejména v důrazu na výchovu k vlastenectví. „S dětmi se zpívaly lidové písničky, učily se říkanky, čili byla to taková implementace hezké češtiny do nejnižší věkové skupiny,“ uvedla Lenderová.
Založení jeslí předcházel vznik první české školky. Také u něj stála v roce 1869 Marie Riegrová. Riegrová sama obcházela chudé rodiny a prověřovala, zda mají být děti do školky či jeslí přijaty a zda mají mít nárok na stravu. Snažila se tak zajistit, aby potřebnou péči dostaly děti z nejbídnějších poměrů.
Po vychození jeslí a školky nicméně chudé děti neměly zrovna světlé vyhlídky. Často končily na ulici nebo musely začít pracovat. Do školy nastoupil podle dobových pramenů jen zlomek z nich.
