Přiznám se, že jsem opět po několikáté zaváhal, zda jsem se neocitl omylem na zcela jiných internetových stránkách, když jsem na webu ČT24 narazil 3. 3. 2010 na zprávu "Obscénnost za obscénnost„, která vychází z happeningu v texaském San Antoniu, kde na tamní univerzitě několik studentů nabízí věřícím, že jim výměnou za jejich bible dají svoji literaturu – totiž pornografii. Než se budu zabývat obsahem oné studentské akce a její přiměřenosti, musím konstatovat, že na portál ČT24 chodím s očekáváním, že se tam setkám s těmi nejzákladnějšími a užitečnými zprávami a potřebnými informacemi. Možná že za pomoci takovýchto článků o neobyčejných příhodách stoupá sledovanost těchto stránek, nicméně totéž se nedá říci o jejich potřebnosti a užitečnosti. A vlastně ani vyváženosti. Dnes a denně např. v celém světě rozdávají členové Mezinárodního svazu Gedeonů na školách bible a Nové zákony, aby tak pomáhali při šíření známosti Kristova evangelia. Podnikají tuto činnost s vědomím, že nabízejí něco, co může mladým lidem opravdu v životě pomoci, ovšem to není mediálně úderné téma. Takže raději “Obscénnost za obscénnost".
Celá ta akce vychází ze skutečnosti, jak jsme mohli ve zprávě číst, že si pár amerických studentů myslí, že biblické texty jsou „pornografické a násilné“. Zčásti mají pravdu. Ale nemusí se tvářit, že udělali kdovíjaký objev a jsou v literární kritice na kilometry (pardon, na míle) před ostatním světem. Je tomu již víc jak 30 let, kdy nám profesor Starého zákona na bohoslovecké fakultě říkal, že v této části bible jsou „potoky krve a kýble spermatu“. Skutečně, lecjaký čtenář může být zaskočen pravdivou syrovostí podávání nejrůznějších příběhů z válečných dob, z bratrského soupeření, ale i z mnoha lidských selhání, nezkrocené touhy, vášně, zbabělosti, nejrůznějších poklesků a pádů. Bible není eposem o bezchybných hrdinech. Ani žádnou bezpohlavní barvotiskovou vyprávěnkou na dobrou noc o tom, že vše je dokonalé a bezchybné a bible je „svatá“ kniha proto, že se v ní píše o samých křišťálově čistých andělech. Naopak, právě na pozadí té pokřivené člověčiny vyniká, s jakým „materiálem“ je Bůh ochoten a schopen pracovat a jak i tento prach ze země dokáže využít k něčemu dobrému. Dá to sice pořádně zabrat, ale občas se to povede. A pak je zjevné, že za tím Mojžíšem, Jákobem, Davidem, ale třeba i Pavlem a mnoha dalšími stojí někdo, kdo je schopen člověka přetvářet a skrze něj vnášet do tohoto světa více pokoje, porozumění, obětavosti, odpuštění i naděje.
Navíc nikde za tyto počiny (ať se týkají toho, co by se dalo přiřadit do kolonky pornografie nebo násilnictví) není nikdo chválen. Naopak, takové jednání je hodnoceno jako něco velmi závažného, co rozkládá lidské společenství a před čím Hospodin varuje. Je zbytečné dodávat, že např. dostatečně jasně o Božích zásadách pro správné chování vydává svědectví tzv. Desatero, což je jeden z nejzávažnějších textů jak pro židy, tak pro křesťany, který nikdy odvolán nebyl. Poctivě dodávám, že přece existuje ve Starém zákoně několik málo míst, se kterými si nevíme rady, lámeme si hlavy, jak je pochopit a jak je vykládat – a hovoří se v nich o bojích – ale ty pochybnosti nad nimi pramení z toho, že jsme si jisti, že je nemůžeme brát doslovně, ale při tom netušíme, jaký symbolický, přenesený výklad jim dát.
Není náhodou, že na onu „obscénní“ zprávu reagovalo hned několik čtenářů – a některým posloužila jako podklad, nad nímž zdatně rozvíjejí své vlastní hodnocení příčin skandálů ze zneužívání dětí v církevních školách. To jsou opravdu velice závažné věci, to je něco, co způsobilo utrpení tam, kde se lidé měli setkávat spíše s pomocí, s potěšením, kde měli nasbírat dobré zkušenosti. Je opravdu až nepochopitelné, že se to dělo – jak se zatím jeví – v tak obrovském rozsahu. Bezesporu to závažně poškozuje obraz církve, i když jsem přesvědčen, že počet dobrých a obětavých kněží, kteří příkladně naplňují své poslání, mnohonásobně převyšuje ty, kteří tak hanebně selhali. Můžeme mít pochybnosti o tom, jak otevřeně se k tomu staví nejvyšší představitelé katolické církve, ale nemůžeme mít pochybnosti o tom, že takové počínání nevychází z biblického pobízení. Tyto „případy“ jsou možná nepatřičně tutlány, nikoliv však obhajovány, natož schvalovány. To je zcela zřejmé.
Na závěr se vracím k titulku tohoto blogu – ano, v bibli jsou zachyceny smutné případy lidského selhávání, slabosti, pudovosti. Ale není to program! Na rozdíl od pornografie, která se na tyto věci cíleně zaměřuje. Jsou to jediné, co přináší, a to je její jediný program. Nic víc a nic dobrého nabídnout neumí a ani nemůže. Já bych neměnil…
