Je to vskutku dlouhodobě neřešený problém. Po českých fotbalových a hokejových stadionech se prohání neřízené tlupy násilníků, kteří vyvolávají konflikty, narušují průběh sportovních utkání a slušní fanoušci jsou proti nim bezmocní. Pravděpodobně si myslíte, že mluvím o „fanoušcích“ – chuligánech. I kdež. Mluvím o kluby najímaných ochrankách, pořadatelích, security – jak chcete.
Toto téma mi myslí rezonuje už dlouho, leč poslední impuls ke zveřejnění přišel až nyní. Navštívil jsem zápas první hokejové ligy mezi Hradcem Králové a Ústím nad Labem. Dříve poměrně rizikový zápas, jelikož si mezi spořádané hokejové fanoušky jezdili léčit komplexy jacísi chuligáni. Rozbuškou pro ně bylo téměř vše – od povzbuzujících pokřiků přes rozvěšené vlajky až po přátelskou komunikaci s domácími fanoušky. V jejich pokřiveném světě pak měli být potrestáni jak hosté za to, že fandí špatnému týmu, tak domácí, že se s hosty paktují.
To mělo být minulostí. V sobotu 3. listopadu se však všechno vrátilo s o to větší silou. Také tentokrát čekali chuligáni na záminku, k velkému překvapení normálních fanoušků však v pořadatelských vestách. Dočkali se. Po skončení zápasu fandové Ústí odpálili na stadionu interiérovou pyrotechniku, kterou bez problémů používají dlouhá léta po vítězných utkáních prakticky na všech stadionech napříč republikou. V Hradci to však odstartovalo brutální a zcela zbytečné násilí.
Z některých výjevů až tuhla krev. Chuligáni ve velké přesile kopali do ležících na zemi, několik fanoušků smýkali po zemi, jednoho nekontrolovatelně hodili z tribuny dolů. Naprosto zarážející pak byl akt jednoho z „pořadatelů“, který si svlékl pořadatelskou vestu, přes hlavu si přetáhl kapuci, fanynce Ústí za bubnem vytrhl dřevěnou paličku a začal s ní řezat kolem sebe hlava nehlava a zcela bez rozmyslu. Konsternovaní byli všichni. Hosté, domácí fanoušci, kteří se Ústeckých zastávali, hokejisti na ledě.
Problémem je, že vůbec nejde o ojedinělý případ. Do pořadatelské služby se může přihlásit očividně kdokoliv. Zoufalci, pro které je násilí na stadionech zábavou, zjistili, že si takto mohou beztrestně vylévat své mindráky, aniž by jim hrozil jakýkoliv postih. Pořadatelská služba se většinou nikomu nezodpovídá, a když na místo konfliktu dorazí policisté, logicky se přidávají na stranu pořadatelů. Pro chuligány to jsou žně.
Chuligány v pořadatelské službě jsem osobně zažil kupříkladu v Chomutově nebo Mladé Boleslavi. Svým chováním podkopávají důvěru fanoušků v to, že jsou zaměstnáni k jejich ochraně. Nápis „Pořadatelská služba“ na zádech v důsledku vyznívá více než ironicky. Kdo nese vinu? Kluby, legislativa i policie. V jakémsi vakuu se nám po stadionech pohybují nebezpeční násilníci, kteří si mohou dovolit téměř cokoliv, a nikdo to neřeší. Podobných historek, jako je ta hradecká, by mohl člověk předložit desítky.
A řešení není jednoduché. Po změně zákona se má o pořádek na stadionech postarat klub, potažmo jím najatá pořadatelská služba. Policisté jsou zálohou, která se používá pouze v případech, když se něco opravdu semele. Během rizikových zápasů jsou na stadionech zároveň pořadatelé, městští strážníci a venku před stadionem čeká republiková policie. Opravdové konflikty řeší samozřejmě pouze policie republiková. Ochranka najatá klubem a městští strážníci pak většinou paradoxně spíše přispívají k eskalaci konfliktů.
Neříkám, že všichni pořadatelé a strážníci jsou jako ti výše popsaní. Bohužel je jich dost na to, aby byli výrazně vidět a v důsledku pouze škodili. Navíc – dokud nebudou jejich pravomoci jasně stanovené, mohou si na stadionech opravdu dělat, co se jim zachce. U policistů alespoň víme, že prochází jakýmsi výběrem, výcvikem a jejich možnosti konání jsou jasně dané. Pár spoře ovlasených individuí však může na stadionu příště zmlátit i vás. Pouze za to, že fandíte „špatnému“ týmu. A pomoci se nedovoláte. Obyčejně je totiž před stadionem u stánku s párky.
