Soud nechal veřejně přehrát dva roky staré odposlechy mezi bývalým předsedou vlády a někdejší šéfkou jeho sekretariátu a mně vytanulo okamžitě na mysl to omšelé přísloví v nadpisu.
Celý život jsem ženy miloval, uctíval, obdivoval je a byl s nimi šťastný. Všiml jsem si samozřejmě, že jsou více hašteřivé než muži, ale všiml jsem si také, že jsou také pracovitější a obětavější.
Vždy jsem měl ženy za lepší mužů a teď tohle: sekretářka spílá do odposlouchávaného telefonu předsedovi vlády do idiotů… Na místech nejvyšších úroveň nejnižší, úroveň kanálu. Otec čtyř dětí, dobrý křesťan, ale hlavně předseda vlády, zajatcem v rukou dominantní ženy.
Je dobře, že to všechno prasklo. Je dobře, že někdo zařídil, aby to bylo nahráno a veřejně vyslechnuto. Nejsou to žádné odposlechy z ložnice, jsou to telefonické rozhovory služebními telefony Úřadu vlády České republiky.
S jistou nadsázkou lze říct, že díky přepadovému komandu zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí. Bez přepadového komanda by to asi nešlo. Ta všehoschopná žena a ten nešťastný muž byli zbaveni svých úřadů okamžitě a bezodkladně a zřejmě už nikdy nebudou moci zastávat veřejnou funkci. Selhali dokonale a strašlivě. Stali se dvojicí, o které jistě někdo časem napíše černou komedii. Ne-li, napíši ji já sám. Ale je to konec? Ne, není.
Někteří jemnocitní novináři začali okamžitě polemizovat o správnosti či nesprávnosti zveřejnění soukromých rozhovorů. Je třeba říct, že to bylo jediné možné a správné rozhodnutí. Nešlo o soukromé rozhovory. Ti dva se nedomlouvali o ničem intimním, ale o obsazení postů ve vládě. Dovedete si představit, jak to na tom nejvyšším úřadu země muselo vypadat?! Jaké tam musely být poměry? Jak se museli cítit ti ostatní zaměstnanci Úřadu vlády? Rozhodně nebyly zveřejněny nějaké soukromé rozhovory. Ti dva se nedomlouvali na ničem intimním, ale na obsazování postů. Domlouvali se telefony za peníze daňových poplatníků. Ostatně, neměly by být takové telefony odposlouchávány ze zákona?
Novináři by se neměli pohoršovat nad „bulvárními odposlechy“, ale spíš se zamyslet nad tím, jak zabránit, aby se podobná situace neopakovala? Protože ono se to možná v těch nejvyšších patrech politiky odehrává už delší dobu. Jen si vzpomeňte na rozvody pánů Paroubka, Topolánka a dalších, a na jejich mladé manželky.
Ukazuje se stále jasněji to, o čem psychologové vědí už dávno - česká společnost se za posledních třicet let nenápadně překlopila ve společnost, kde vládnou ženy. Jsou ambicióznější, schopnější, tvrdší. Už dávno to nejsou nějaké „panenky v koutě“, ale konkurentky, které do svých strategií dokáží dokonale zapracovat veškeré vhodné zbraně. Léta genderového vzdělávání nebyla nadarmo!
Jeden kladný přínos této lidské tragédie bych však přece jen našel: po této lekci už dokonale chápu, proč katolická církev tak úzkostlivě brání celibát.
