Už dávno jsem si všiml, že se lidé dělí, založením a rodinnou výchovou, na tradicionalisty a modernisty. Já jsem modernista. Můj kamarád, výtvarník, spisovatel a dobrý člověk, Martin Patřičný, je tradicionalista. Máme tak mezi sebou letitý, roztomilý spor, který nás oba oblažuje a rozvíjí. A to mě baví. Baví mě, modernistu, jak toho tradicionalistu, tím sporem, modernizuji a rozvíjím. Dokonce do té míry, že poslední knihu, kterou vydal, jmenovala se Patřičná čítanka, vydal s pomocí velmi moderního nástroje – crowdfundingu. Natočil jsem mu k tomu hezké video a Martin na knihu během měsíce vybral potřebných 60 000 korun. Ač tradicionalista, použil tu nejmodernější metodu. Něco takového jsem já, modernista, ještě nikdy nepoužil!
Já, modernista, na rozdíl od Martina, tradicionalisty, používám facebook! Používám ho jednak jako deník a jednak jej nechávám volně vstupovat do mého života, ba někdy se jím nechám až vést! Facebook je pak něco jako Bůh!
Virtuální bomba
Zatím nejvíc do mého života zasáhl asi před třemi měsíci. To jsem odsouhlasil „facebooké přátelství“ nějakému virtuálnímu kolegovi, dnes už vím, že to Henrik Schenk. Netrvalo dlouho a sešel jsem se s ním v hospodě U Zpěváčků. Zde se mi, k mému překvapení, vyznal tento mladý muž, něco kolem čtyřicítky, z obliby mých seriálů. Řekl mi, že má letadlo a že celé léta létá, aniž si všiml, nad čím létá. Nebýt mých seriálů o rozhlednách a pramenech a památných stromech, které jsou založeny na leteckých snímcích. A právě díky nim si všiml, nad jakou krásou létá!
„Za to, že jste mi svými seriály otevřel oči, za to vás budu doživotně vozit ve svém letadle. A zadarmo!“ řekl a já jsem málem upadl.
Je to už dva měsíce co spolu, když je pěkné počasí, létáme. A fakt zadarmo. Henrik mě vyzvedne na letišti kousek od naší chaty a pak letíme, kam se nám zachce. Jednou jsme letěli na oběd na letiště do Mostu. Tam na nás čekal Henrikův kamarád Petr. Taky s letadlem! Potom jsme letěli spolu na jeho domovské letiště do Teplic. Když máte letadlo, republika se vám scvrkne na dlaň. Snídáte ve Zlíně, obědváte v Táboře a večeříte v Chebu. Vždy na patřičném amatérském letišti. Naposledy jsme spolku letěli právě do Chebu. Slétlo se tam stovky ultralehkých letadel. Ano, přiletěl i kamarád Petr z Teplic.
Inspirace z nebe
Dlouho jsem přemýšlel co Bůh, v podobě Facebooku, zamýšlí tím, že mě a Henrika (už dávno si tykáme) dal dohromady? Přišel jsem na to až nedávno: v roce 2000 jsem, hned po dokončení seriálu o rozhlednách Rozhlédni se, člověče, napsal a podal námět o fenoménu amatérského létání a amatérských letištích. Napsal jsem ho přímo pro pana Munzara, který celý život létal na nejrůznějších letadlech a létání miluje. Psal se rok 2000. Nikdo však o můj námět nestál. Až teď, Henrik. A má dokonce i vlastní letadlo.
Poslechli jsme ten pokyn z hůry v podobě Facebooku a dali jsme se do toho. Létáme a točíme. A už máme i první výsledek naší práce – klip s ústřední písní, který má sloužit jako upoutávka pro ty, kteří by chtěli, abych takový seriál natočil.
Jistě chápete, že po tomto osudovém setkání už neřeknu Facebooku jinak než Fejsbůh!
