O Itálii se teď hodně mluví, uprchlíci a tak. Zrovna jsem se z Itálie vrátil. Byli jsme v Neapoli, na Vesuvu, v Pompejích, v Římě – taková klasika za 7000 korun autobusem, kterou zcestoval snad každý.
První co musím napsat je, že jižní Itálie mě, proti mé první návštěvě severní Itálie, zklamala. Ale možná, že za to může skutečnost, že jsme přijeli před turistickou sezonou, a že Itálie ještě nebyla připravena.
Znal jsem doposud jen sever země, Toskánsko a to na mě svou krásou velmi zapůsobilo. Teď jsem se dostal na zemědělský jih a připadal jsem si, jako když projíždím českým pohraničím dvacet let po odsunu sudetských Němců. Silnice nevalné, příroda zdevastovaná, domy vybydlené, opuštěné.
Najednou jsem začal vidět své rodné Čechy úplně jinýma očima. Vedle jihu Apeniského poloostrovu jsme uklizená, malebná, prosperující země.
Ale protože nejsem ten typ, který se jezdí do ciziny pohoršovat, ale vyjíždím za poznáním a poučením, nakonec jsem si přece jen našel jednu věc, která mě nadchla. Přál bych si, aby se co nejdříve dala aplikovat i u nás.
Když jsem po celonoční jízdě vystoupil z našeho autobusu, stanul jsem před něčím, co jsem viděl jen jako vizionářský projektu na internetu. Před lety jsem na webu na počítačově simulovaných fotografiích viděl Kalifornské parkoviště zastřešené fotovoltaickýmy panely. Ty jednak dávaly stín autům zaparkovaných pod nimi, a jednak vyráběly elektřinu.
A hle, kousek od Neapole, jsem v šest ráno stanul před něčím takovým - žádná počítačová vize, ale čirá funkční skutečnost!
Okamžitě jsem to vyfotil a dávám k dispozici. Dobře se podívejte, šikovní čeští podnikatelé, jak to mají v té Itálii bytelně zkonstruované a pečlivě to okopírujte. Sám bych se do toho pustil, ale mám jako filmař na tomto světě jiné úkoly. A jestli s tím uspějete, tak mi můžete poslat nějaký ten podíl na zisku, za inspiraci. Ta je v podnikání stejně důležitá, jako v umění.
