Namur – Vánoční volno je jako stvořené pro toulky různými muzei. V ten vánoční čas se jistě dostaví moment, kdy už máme pocit, že jsme všechno snědli, vypili a viděli. Na některé z nás přijde nutkavý pocit vyrazit někam za kulturou a trochu povznést opět ducha nad tělesností. Mně se letos podařilo vlastně spojit obojí. Navštívila jsem totiž belgické město Namur, kde má své muzeum umělec, který zobrazoval především tělesnost. Félicien Rops je řazen mezi symbolisty, svůj světonázor vyjadřoval přes sex a vše co s ním souvisí.
Musím se přiznat, že návštěva muzea v Namuru byla povznášející. Málokdy se totiž vidí tak dobře uspořádaná a vypravená stálá expozice. A když k tomu přičtu, že převážně katolické město naprosto bez předsudků dává najevo, že si umělce Ropse velmi váží, přestože je jeho tvorba často hodnocena jako umělecká pornografie.
Je pravdou, že jeho kresby jsou často na hranici, ovšem co od pouhé pornografie jeho dílo povyšuje na umění, je vnímání lidské tělesnosti jako téma nesoucí základ lidské existence. V jeho sexuálních hrátkách se odráží veškeré lidské dění a hemžení, od posedlostí přes vášeň až po lehké hrátky zachycující směšnost i úpornou snahu vymanit se ze zajetých a svazujících konvencí.
„Kde jsou ty časy, kdy se pornografií zabývali velcí spisovatelé jako Alfred de Musset nebo Guillaume Apollinaire, kdy se jí věnovali geniální kreslíři jako Félicien Rops… Byla plná vtipu, nadhledu, krásy a vášně,“ povzdychl si kdysi spisovatel a hudebník Jan Burian a plně vystihl podstatu Ropsova díla – je v něm vtip, nadhled, krása, vášeň, tajemství i provokativní poslání.
„Félicien Rops ve svých kresbách a grafických listech užíval sexuální symboliku v širších kulturně-sociálních souvislostech, zejména ve spojení s náboženstvím. Na kresbě Máří Magdalena z roku 1885 leží masturbující ženská postava na úpatí kříže, na kterém není ukřižován Kristus, ale ztopořený penis. Princip zbožnění falu použil Rops vícekrát a nebylo náhodné, že se o jeho díle zmínil i Sigmund Freud. Rops tak v řadě ohledů vizuálně dokumentoval prvotní, freudovskou linii psychoanalýzy,“ napsal přední znalec a obdivovatel Ropsova díla, kunsthistorik Otto M. Urban.
Félicien Rops se narodil v Namuru v roce 1833. Vystudoval univerzitu v Bruselu. Jeho silnou stránkou byla spíše kresba než malba - nejdříve se proslavil jako karikaturista. Velký vliv na Ropse mělo setkání s Charlesem Baudelairem v roce 1864, ke konci Baudelairova života. Rops vytvořil titulní stránku pro výběr z Baudelairových básní Les Fleurs du mal, který byl ve Francii cenzurován, a posléze publikován v Belgii.
Postupně si Rops získal obdiv mnoha jiných autorů, včetně Théophilea Gautiera, Alfreda de Musseta, Stéphana Mallarmé, Julese Barbeye d'Aurevillyho a Joséphina Péladana. Jeho tvorba byla zařazena do stylu symbolismu a dekadence. Podobně jako díla autorů, jejichž poezii ilustroval, zobrazuje jeho práce sex, smrt a satanské obrázky. Byl jedním ze zakládajících členů Les XX. Félicien Rops zemřel v roce 1898, posledních šest let života byl slepý.
- Z expozice v muzeu F. Ropse v Namuru zdroj: Marie Třešňáková http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1323/132254.jpg
- Z expozice v muzeu F. Ropse v Namuru zdroj: Marie Třešňáková http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1323/132253.jpg
- Z expozice v muzeu F. Ropse v Namuru zdroj: Marie Třešňáková http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1323/132252.jpg
- Obraz Féliciena Ropse zdroj: Marie Třešňáková http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1323/132258.jpg
- Otto Urban u jednoho z obrazů Feliciena Ropse zdroj: Marie Třešňáková http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1323/132259.jpg
