Paříž - „To není sen, skutečně se to děje,“ věta Mii Farrowové z filmu Rosemary má děťátko jako by charakterizovala skutečný život Romana Polanského. Oscarový režisér oslavil 18. srpna osmdesáté narozeniny, na vejminek ale ještě neodešel. Na letošní rok chystá premiéru svého nového filmu Venuše v kožichu.
Kdyby byl Polanského život scénář k filmu, nebyl by úplně uvěřitelný. Dětství v krakovském ghettu, vražda těhotné manželky, vězení za sex s nezletilou, jedenatřicet let na útěku - to všechno má Polanski za sebou.
Narodil se v polsko-židovské rodině v Paříži. Když mu bylo pět let, rodiče se přestěhovali do Krakova. V Polsku je zastihla druhá světová válka, jejich „domovem“ se nuceně stalo ghetto v Krakově, později se Roman dostal pod jiným jménem k výchově na venkov.
Divadlu a filmu se začal věnovat nedlouho po válce, svůj první celovečerní snímek Nůž ve vodě natočil v roce 1961, psychologické drama bylo nominováno na Oscara. Zlatou sošku získal ale až o více než čtyřicet let později, za válečný snímek Pianista. „Mám ho ze všech svých filmů asi nejraději. Je to můj nejosobnější film, vypráví o věcech, které považuji za opravdu důležité,“ podotýká k snímku Polanski.
Oscara si ale osobně nepřevzal. V roce 1978, kdy byl ve Spojených státech obviněn ze zneužití nezletilé, se odstěhoval do Paříže, kde žije dosud. Bylo to téměř deset let po velké životní tragédii - jeho druhá manželka, herečka Sharon Tateová, byla zavražděná stoupenci Charlese Mansona. Ještě před svatbou ji Polanski obsadil do snímku Ples upírů.
Celkem natočil více než tři desítky filmů, kromě zmíněných například Hořký měsíc, v němž nastartoval kariéru Hugha Granta, Čínskou čtvrť nebo z novějších Muž ve stínu a Bůh masakru. K mnohým svým titulům si také napsal scénář.
