Premiérou hry Her Master's Voice, kterou napsala exkluzivně pro Divadlo Komedie jeho dramaturgyně Markéta Bidlasová, se do repertoáru sledované pražské scény dostává ženská otázka sebedestrukce jako východiska ze stereotypů různých životních stylů a partnerských vztahů.
„Šlo mi o ženský pohled na svět, (…) zároveň jsem také chtěla napsat něco komorního a přitom divokého, co bude mít aspoň částečně komický potenciál,“ říká autorka, inspirovaná příběhy svých přátel psychologů a psychiatrů i vlastní dlouholetou partnerskou či mateřskou zkušeností. Her Master's Voice je tragikomická divadelní konstrukce, jejíž základní linie tvoří dva odlišné manželské světy. Anděla s Albertem vychovávají dvě děti, vedou zdánlivě spokojený rutinní život. Naďa s Josefem tančí v barech kasina a hrají hry plné vášně i bolesti.
Variabilní scéna s posuvnými transparentními stěnami rozděluje jeviště na několik hracích ploch (hotelová toaleta, interiér vily a byt). Scénografii Milana Davida sjednocuje šedá, černá, stříbrná, dominantou bytu je velké horizontální zrcadlo. Inscenaci provází studené světlo zářivek a až nepřirozeně hysterické výstupy paní domu Nadi (Kristýna Leichtová). Protiváhu excentrické bezdětné paničky tvoří tvrdohlavá matka Anděla (Eva Vrbková), která se snaží za každou cenu uniknout z několikaleté role ženy v domácnosti.
„Já jsem se dřív bála ve městě a já se teď bojím doma,“ prozrazuje Anděla, když se rozhodne vyhledat Naďu, na niž myslí od chvíle, kdy jí s manželem jedné noci pomohou s ošetřením a noclehem. Setkání s Naďou je pro Andělu fatální, naruší její každodenní režim, podněcuje představivost. Brzo se dostane do jejího vlivu a zakusí neznámé chutě, kvůli nimž riskuje vše, co má. Obrazově i zvukově výjimečný je dialog Nadi s Andělou za zástěnou toalety. Obě v rudých extravagantních společenských šatech, obě v moci touhy po bezstarostných světech. „Blbý pocity neexistujou,“ tvrdí na lécích závislá Naďa.
Ženské manipulace, provokace, marnivosti, agrese. Tlak dovádějící muže k šílenství i bezradnosti. Na jak dlouho nám nová alternativa poskytne vzrušující spirit? Stihne nás trest, nebo je možné vrátit se bez úhony? Cenná zamyšlení, která v nás Her Master's Voice vyvolává. Vyhovuje mi přehledné schéma inscenace, její stručnost a neupovídaný konec, nabízející minimálně dvě možné interpretace. Baví mě proměna Anděly, kterou Eva Vrbková realizuje s ironií a humorem, kontaktuje diváky nejen převleky, ale hlavně mimikou, pohledy, intonacemi.
Významově menší role toaletářky Zity (Eva Lecchiová) je výrazná a dramaticky stmelující. Její cigaretky lemují děj a příběh o infarktu starostlivého manžela vprostřed nákupu natvrdo pojmenovává radikální změnu životní náplně manželky. Zita je silnější než Anděla s Naďou, má nadhled, který jim chybí. Albert (Jaromír Nosek) se snaží zvládnout domácnost a nechápe, proč ženy odcházejí, když jim doma nemůže nic chybět. Navenek rozhodný a ve skutečnosti submisivní Josef (Jiří Racek) trpí pod Nadinou vládou. Psychický teror ovšem není vidět jako z rozmaru namalované modřiny fiktivního domácího násilí.
V dramaturgii Jana Novotného a současných kostýmech Kateřiny Bláhové hrají: Eva Vrbková, Jaromír Nosek, Kristýna Leichtová, Eva Lecchiová a Jiří Racek. Nejbližší reprízu v Divadle Komedie plánují na sobotu 26. dubna v 19:30.
TŘI OTÁZKY PRO REŽISÉRA VOJTĚCHA ŠTĚPÁNKA:
Hra je zřetelně definována industriální scénou, odhalující zákulisí divadla…
Chtěli jsme využít architekturu domu, jeho výklenky, možnosti hrát i za rohem. Zjistili jsme, že bychom jinak ten samý prostor museli jako kulisu vytvořit.
Proč je hudba pouze v jedné barové scéně?
Nepoužil jsem téměř žádnou muziku, protože jsem to chtěl celé nechat na hranici pravděpodobnosti. Hudba vždycky říká: jde o divadlo.
Co jste režijním záměrem nejvíce sledoval?
Šlo mi o to vyvážit poměr běžné rodiny, bezpečného „komunálu“ a pekla, v němž se zmítá ten druhý pár.
MARKÉTA BIDLASOVÁ (1970) Jako dramaturgyně spolupracovala s Činoherním studiem v Ústí nad Labem, s pražským Divadlem Labyrint i Švandovým divadlem, Činoherním klubem, Divadlem pod Palmovkou a Divadlem v Celetné. Je autorkou her Kurva svatá (společně s Michaelem Langem), Pastička, Podzimní hry, Her Master's Voice a dramatizací Osm a půl a půl (podle F. Felliniho), Profesionální žena (podle V. Párala). Spolu se Zdeňkem Tycem napsala filmový scénář Eldorádo, za scénář k filmu Jako nikdy obdržela filmovou a televizní cenu Trilobit. Byla nominována na Cenu české filmové kritiky a cenu Filmové akademie Český lev. Za titul Pastička získala 2. cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší původní českou hru roku 1995.
