Kam se řítí současný svět? Sondu do jeho fungování napsal dramatik a režisér Jiří Adámek. Inspiroval se i esejí z počátku 17. století o utopistické vizi světa. Novou Atlantidu v premiéře uvedla Nová scéna Národního divadla.
Čí je to vina? Nová scéna marně vyhlíží Novou Atlantidu
Nová scéna hledá Novou Atlantidu (zdroj: ČT24)
Adámek se na Novou scénu vrací po předchozí inscenaci Po sametu. V ní se ohlížel za cestou, kterou česká politická scéna urazila od roku 1989. I v případě Nové Atlantidy je jak autorem hry, tak jejím režisérem. Tentokrát se ale zamýšlí nad odpovědností všech za současný stav společnosti.
Jsem prostě nešťastný z toho, kudy se naše země ubírá, a potřeba se k tomu vyjádřit tím, čím umím, je stále silnější.
Nejen pro název našel Adámek inspiraci v eseji Francise Bacona z poloviny 20. let sedmnáctého století. Anglický filozof v něm představuje utopickou vizi dokonalého světa, řízeného vědci a jejich poznatky.
Adámek diváky Nové scény přivítá na velké zahradní párty, kde se probírají všechny problémy současnosti a dojde i na vášnivou obhajobu liberální demokracie. I ta se ale pod kritikou sesype.
Žádné řešení neexistuje
Nová Atlantida je politické divadlo s jasnými odkazy na proklamace současných světových lídrů. Publikum si zároveň vyslechne názory hackerů, tvůrců fake news či proroků ze Silicon Valley. Jejich prohlášení jsou napsaná s nadhledem a odstupem.
A také s mnoha otazníky. „V co jako současná západní společnost věříme?“ zmiňuje jednu z otázek herec Petr Vančura. „Protože se mi zdá, že spíše než bychom věřili, začíná tu být skepse.“
Jeho herecká kolegyně Taťjana Medvecká doufá, že hra publikum přivede k zamyšlení: „Pro mě by bylo krásné, kdyby to bylo na chvilku zastavení v čase, zapnout se a poslouchat…“
Nová Atlantida
Žádná rozuzlení současné situace příběh ovšem nenapoví. „Stanovil jsem si sám pro sebe jednoduchou větu, o čem Nová Atlantida je: a sice, že žádné řešení neexistuje. Žádné jednoduché trvalé řešení pro stav našeho světa, ale snad ani pro smysluplný lidský život. Přestože se v představení vystřídá řekněme patnáct postav, ani jedna nepřijde s myšlenkou, jež by fungovala jako řešení problému,“ potvrzuje Adámek.
Inscenace tak nedává naději, že už je na obzoru vidět společná Nová Atlantida. Nadále zůstává něčím bájným.