Pchjongjang - Severní Korea je dodnes tajemným skanzenem komunismu, její ekonomika potřebuje pomoc a zahraniční investory. Ti se ale do země bojí, protože jsou na ni uvaleny sankce OSN. Zájemci navíc musí o svém podnikání jednat přímo s hlavou země - Kim Čong-ilem. Přesto už ale západní svět na severní část Korejského poloostrova pronikl.
Severní Korea láká bohaté investory
„O ekonomice Severní Koreje se toho ví velmi málo, protože neexistují žádné statistiky, pouze odhady organizací, jako je třeba OSN,“ vysvětluje hlavní analytik společnosti Patria Finance David Marek.
Sankce na Severní Koreu staví zeď pro investory
Severní Korea by sice ráda napodobila úspěch své jižní sestry, ale nechce se vzdát totalitního režimu. Proto láká do své země bohaté investory. Jde to ale těžko, protože země je pod sankcemi OSN kvůli raketovým testům. Jedinými velkými investory jsou tak čínské společnosti, které sankce různě obcházejí, a egyptská firma Orascom.
„Orascom byla jediná zahraniční firma s dostatečným kapitálem a dostatečným apetitem na riziko na to, aby investovala v Severní Koreji. Když se podíváte na další aktivity firmy, tak například rozjížděla mobilní operátory v Zimbabwe, kde je hyperinflace, nebo v Iráku,“ říká analytik Asociace pro mezinárodní otázky Michal Vodrážka.
Orascomu si v Severní Koreji váží a každá návštěva šéfa společnosti je mediálně sledovaná. Pozornosti se však firmě nedostává zadarmo, Orascom musí na oplátku dostavět po patnácti letech hotel Ryungyong. Firma v zemi zatím investovala přes půl miliardy dolarů za modernizaci cementárny a rozjezd mobilního operátora, jehož využívá jen přibližně jedno procento Korejců. Ovšem ti nemohou volat do ciziny ani na některá domácí čísla.
Severokorejská ekonomika v kostce
Švédské džíny Noko si Severokorejci mohou koupit jen v černé barvě a na hamburger v čínském fastfoodu Tři hvězdy se vydělává celý den. Průměrný plat v továrně je třicet eur měsíčně a soukromé podnikání nikdy nebylo povoleno. I když je ale občas tolerováno.
Podle konzultanta Paula Tjii sice KLDR a tamější ekonomiku doprovází řada politických problémů, přesto může mít otevírání ekonomiky podobný efekt jako v Číně. „Čínská ekonomika se rozjela po reformě, která umožnila soukromé vlastnictví půdy, které zvýšilo produktivitu v zemědělství. To je dnes nejslabším článkem severokorejské ekonomiky,“ dodává Marek.
Jižní Korea jako pomocná ekonomická ruka
Podle Vodrážky se Severokorejci nyní snaží především modernizovat infrastrukturu: „Mají problém s výrobou elektřiny, takže potřebují elektrárny, a jde jim i o modernizaci sítě silnic a železnic a konečně i samotné rozvodné sítě pro tu elektřinu.“
Zájem o tyto oblasti přitahuje hlavně Číňany a jižní sousedy. Čína už si pronajala například jedno molo v přístavu Radžin, který na rozdíl od čínských pacifických přístavů v zimě nezamrzá. Navíc v průmyslové zóně Kaesong už funguje víc než stovka jihokorejských firem. Levná pracovní síla je ale vyvážena nulovou infrastrukturou, a tak musí být továrny napájeny z jihokorejských elektráren.
- Severokorejská ekonomika autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2277/227628.jpg
- Severokorejská továrna autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2277/227626.jpg
- Jihokorejská vlajka autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2128/212787.jpg