„Můj osobní názor je, že euro přežije. Ale celé následující desetiletí bude přispívat k tomu, že Evropa se bude rozvíjet pomalu. Přispěje také k tomu, že nutné překonávání velkých rozdílů bude podlamovat snahu politiků prosadit nutné strukturální změny. Tedy nebudeme se mít špatně, ale mohli bychom se mít lépe,“ řekl prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý v Interview ČT24, kde hovořil také o české inflaci nebo o intervencích České národní banky.
Meziroční inflace stoupla z únorové jedné desetiny na březnové dvě desetiny procenta. Česká národní banka (ČNB) možná trochu „opatrně“ říká, že je to dobré, i když dříve tvrdila, že by to mohlo být rychlejší. „Není to ani zklamání ani nadějný výhled,“ konstatuje prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.
„Všichni jsme očekávali, že to skutečně bude lepší.“ I když Dlouhý ČNB v jejím obecném trendu a v její obecné politice praktikované od listopadu 2013 (od zavedení intervencí) podporuje, a to třeba i někdy oproti názoru některých členů Hospodářské komory, přál by si, aby inflace rostla rychleji. „Na druhé straně je asi pravdivé tvrzení centrální banky, že kdyby na kurz neintervenovala, že by se deflační tlaky projevily daleko více a že by měly negativní efekt na růst i zaměstnanost,“ vysvětluje Dlouhý.
Podle šéfa Hospodářské komory je nyní nutné, aby centrální banka prokázala nejen to, že zabránila horšímu vývoji, ale aby její politika měla pozitivní vliv na růst inflace na definitivní odpoutání se od deflačních tlaků. Tento vývoj ale zatím vidět není. A nejen v Česku, ale ani v jiných zemích, které sice hospodářský růst nastartovaly, ale cenový růst je stále ještě pomalý.
Nejistota v eurozóně, která je vyvolána ohledně dluhové situace Řecka, navíc rozviklala země, které o přijetí eura usilovaly, termíny, kdy k tomu skutečně dojde, ale pořád oddalují. Patří mezi ně i Česko. O přijetí eura mluvil shodou okolností ve středu premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) na svém setkání s prezidentem Milošem Zemanem a shodli se na tom, že diskuzi je nutné více koordinovat (více o schůzce čtěte ZDE.)
Ropa sice inflaci ovlivňuje, ale důležitější je domácí poptávka
ČNB zároveň uznává, že inflace se bude až do první poloviny roku 2016 vyvíjet jen pomalu, a to kvůli dopadům cen ropy, což je efekt, který těžko ovlivní. Podle ekonomů, včetně prezidenta Hospodářské komory, bychom se ale měli spíše soustředit na vnitřní důvody české ekonomiky, které jsou příčinou, proč deflační tlaky stále převládají. „A tou je především ne příliš rostoucí, i když zlepšující se domácí agregátní poptávka,“ vysvětluje Dlouhý.
Ačkoliv patřil ke skeptikům, když se mluvilo o podpoře spotřeby domácností, která podle ČNB měla díky přijatým intervenčním opatřením růst, nakonec se ukazuje, že se jí to podařilo, i když její původní odhady byly ambicióznější. „Neumím posoudit přesná čísla, trendově je to ale správně, bez opatření by to bylo horší,“ říká nyní Dlouhý.
Více než intervence trápí podnikatele celková nejistota
Česká národní banka však navzdory přijatým intervenčním opatřením, za které ji kritizovali mnozí podnikatelé, ekonomové i prezident, dokázala vybudovat poměrně slušnou důvěru u podnikatelů. A to i v zahraničí. „Podnikatelé mluví hodně o jiných věcech než o politice centrální banky, když si stěžují,“ říká a konkretizuje, že je trápí obecná nejistota, pomalé zavádění legislativních změn vládou, pomalá realizace slibů v oblasti infrastruktury, hlavně v případě výstavby silnic a dálnic.
Otázku termínu, kdy Česko vystoupí z měnového závazku, je potřeba podle něho vnímat v souvislosti s očekáváním, co bude po takovém kroku následovat. „Musí být zakotveno, že když centrální banka přestane intervenovat, tak že to nebude mít vliv na nějakou skokovou změnu kurzu. To by bylo to nejhorší, co by se mohlo stát,“ míní.
Celková ekonomická kondice Česka je podle Dlouhého výborná. Soudí, že je nesrovnatelně lepší, než to bylo v předchozích šesti čtvrtletích po sobě a od roku 2014 se navíc zlepšuje. "Celková makroekonomická kondice, když vezmeme současně náš dluh v podílu k HDP, nezaměstnanost, která se opět mírně snižuje nebo jak levně financujeme náš dluh na mezinárodních trzích, tak jsme na tom nejlépe v celém regionu. Problémem je pomalý růst," říká. Jenže v souvislosti s celkovou situací v eurozóně, kde podle něho ani mnohých dalších analytiků nemůžeme očekávat, že bychom se v následujících pěti letech vrátili k významným růstovým mírám, na které jsme si v předcházejícím desetiletí zvykli, to zatím i největším problémem zřejmě zůstane.
Předseda Hospodářské komory Vladimír Dlouhý
„Já dokonce říkám, že česká makroekonomická kondice je lepší, než vnímáme my sami doma.“
Pokud by Řecko nezaplatilo dluh, bylo by to mnohem horší
To, že dnes Řecko splatilo část dluhu Mezinárodnímu měnovému fondu, je podle Dlouhého správným krokem, protože pokud by se tak nestalo, byla by situace podle mnohých daleko horší. Analytici se však shodují na tom, že celková likvidita Řecka není po této platbě příliš dobrá a že Atény budou muset v následujících týdnech svou likviditu řešit, což souvisí i s plánovanou diskuzí s ministry financí eurozóny.
Situace je tedy dále kritická. Co s tím Řecko může dělat, než věřit v odpuštění dluhů, jak už zmínila například Michaela Ševčíková z Národohospodářské fakulty VŠE Praha. „Dlouhodobé řešení než to, že Řecku bude část dluhů odpuštěná, ani možné není,“ souhlasí Dlouhý. A upozorňuje na některé vnitřní paradoxy. „Je to jedna eurozóna, jedna měna, ovšem když se podíváme na rozdíl cen například v Lidlu v Německu a v Řecku, tak vidíme, že nákupní ceny jsou nižší v Německu. Vidíme také rozdíly v jednotkových pracovních nákladech nebo v tom, že Němci mají velký obchodní přebytek, kdežto Řekové mají obrovský obchodní deficit, a to přesto, že udělali obrovský pokrok ve fiskálním přizpůsobení. Je to dané v rozdílu produktivity,“ říká. A vysvětluje, že aby se Řekové zbavili zadluženosti, potřebují zmírnit tyto rozdíly. Jednoduše řečeno by to chtělo, aby německé ceny vzrostly, a řecké relativně poklesly. Jak to ale zařídit? „Například tím, že by Němci prudce zvýšili fiskální výdaje do infrastruktury veřejných projektů, tomu ale brání německá dluhová brzda a obecné zvyklosti německé společnosti, která nerada připouští velký nárůst zadluženosti,“ dodává.
V čem tkví problém řeckého dluhu?
„To vše je důsledek toho, že předčasně bylo euro uvaleno na skupinu zemí, které mají mezi sebou nejenom velké ekonomické, ale i kulturní a společenské rozdíly. To vedlo k velkým makroekonomickým nerovnováhám, které se nyní budou těžko a dlouho srovnávat. Dále jsou hlavní příčinou skrytou za nárůstem řecké zadluženosti a neschopnosti splácet, byť fiskální přizpůsobení Řeků je obdivuhodné. Když se vyjmou splátky dluhu, tak mají poměrně velký rozpočtový přebytek,“ říká prezident HK Vladimír Dlouhý.
Je v zájmu hráčů zachránit Řecko?
„Všichni se pohybují směrem k neorganizovanému rozpadu eurozóny nebo odpadnutí některých členů eurozóny. Určitě každý den může něco rozhodnout tak zásadního, že se jednoho dne, pravděpodobně v pondělí můžeme probudit a Řecko bude mít drachmu. Když ta věc poběží, tak poběží přesně tímhletím způsobem. V pátek je svět ještě v pořádku a v pondělí už je všechno úplně jinak,“ konstatoval politolog a expert na mezinárodní vztahy Petr Robejšek. Je tedy vůbec v zájmu zachránit Řecko?
Otázka, na kterou však nikdo neumí podle prezidenta HK odpovědět, je to, zda by skutečně odchod Řecka z eurozóny a přijetí drachmy nutně znamenal konec společné měny. „Já osobě se domnívám, že by to nemuselo být. Domnívám se, že kdyby Řecko organizovaně odešlo, tak by se nic hrozného nestalo,“ říká. Nicméně nebezpečí šíření nákazy vyloučit nedokáže. Souhlasí, že je otázka, jak by se pak trhy následně stavěly k dluhu takových zemí, jako je Portugalsko, Španělsko, Itálie a některých dalších států, nebo co by to udělalo s makroekonomickou stabilitou Francie.
O tom však z politických důvodů nikdo mluvit nechce. Dlouhý ale zároveň míní, že pokud by se nakonec eurozóna skutečně rozpadla, vedlo by to k negativním ekonomickým důsledkům, které by prudce dopadly i na naší ekonomiku. „Můj osobní názor je, že euro přežije. Ale celé následující desetiletí bude přispívat k tomu, že Evropa se bude rozvíjet pomalu, že překonávání velkých rozdílů bude podlamovat snahu politiků prosadit nutné strukturální změny a zvyšovat naši produktivitu. Kdybych to měl říci trošku zjednodušeně, nebudeme se mít špatně, ale mohli bychom se mít lépe,“ říká prezident HK Vladimír Dlouhý.
To, že jsou chudší země díky euru méně konkurenceschopné, je však podle něho jednoznačné. Otázkou zůstává, kdy by vlastně mělo být euro v Česku přijato. Premiér Bohuslav Sobotka říká v roce 2020, prezident Miloš Zeman si to přeje dříve, termínů už padla řada. „Také si myslím, že rok 2020 by mohl být rokem přijetí eura v ČR za předpokladu, že eurozóna zůstane stabilní. Makroekonomická stabilita už nás dnes činí jednou z nejpřipravenějších zemí, které dosud v eurozóně nejsou, na přijetí za její členy, ale jedním dechem ještě dodávám jednu věc. A to, že by každý politik, který říká, že bychom měli vstoupit do eurozóny, měl upozornit na to, že to není jen o splnění základních makroekonomických kritérií, ale že přijetí eura je vstup do politické skupiny zemí, které se přihlašují k něčemu, co lze srovnat s jedním státem, i s vnitřní solidaritou, i s tím, že musíme být připraveni, že když na tom budeme lépe, tak že z peněz naších daňových poplatníků půjde pomoc takovým zemím, jako je Řecko. Z toho důvodu říkám, že euro bylo zavedeno předčasně, protože bylo zavedeno pro skupinu zemí, které jsou tak odlišné,“ zdůrazňuje. A dodává, že daleko více, než tomu bylo v USA, a přitom než tam dolar začal na celém území fungovat, tak to taky trvalo, a přitom tam bylo daleko více společných prvků než v Evropě.
Podpoří Moskva Atény?
Ruský prezident Vladimir Putin řekl, že chce podpořit řecké privatizační projekty. „Ruská ekonomika se nemůže při svých problémech zavázat k tomu, aby skutečně dala Řecku nějakou systémovou zásadní podporu. To bylo zjevné, že to vše je spíše politické gesto, kterým chtěl řecký premiér Alexis Tsipras vytvořit dodatečný tlak na své evropské partnery,“ soudí prezident české HK Vladimír Dlouhý.
