Praha – Kvůli daňovým únikům při dovozu pohonných hmot státu ročně uniká minimálně osm miliard korun. Narovnat to měl registr distributorů benzinu a nafty. Podle zjištění České televize zatím ale dobrým řešením není. Na trhu se totiž objevují podezřelé levné nabídky, a to od lidí, kteří v povinném seznamu nejsou.
Nabídky na nákup nafty jsou skutečně podivné. Firmy chtějí za litr paliva o padesát haléřů méně než státní distributor paliv Čepro. „Tím, že Čepro ty ceny drží velmi nízko, tak se dá předpokládat, že každá cena, která se pohybuje pod touto cenou, tak může být napadena tím daňovým únikem,“ tvrdí šéf České daňové správy Jan Knížek. Takové nabídky už zkoumá i Celní správa. Na jednu z nich si posvítila i Česká televize společně s odborným časopisem Petrol Magazín.
Podezřelý distributor nafty:
„Samozřejmě je to za nižší cenu, než máte někde jinde. On to odebírá z celního skladu. Podmínka je platit to on-line. Je to ještě přes známého, a jeho kamarád tohle dělá. Je to všechno legální, je to na fakturu, nemusíte se bát.“
Jenže taková nabídka má hned několik háčků. Osoby, které jsou pod ni podepsané, nejsou v povinném registru distributorů. Zaštiťují se navíc společností KM-Prona, která se od nich distancuje. „Je to podvod, podvrh. Vůbec ty lidi neznám. Zvažuji trestní oznámení. Myslím, že to jsou ty podvody s DPH,“ reagoval na ukázku nabídky předseda představenstva KM-Prona Vladimír Minařík.
Takoví dodavatelé nafty se jen tak něčeho zaleknou. Své služby totiž nabízejí i největším hráčům na trhu. Tam ale většinou neuspějí. Malé pumpy po jejich nabídce v rámci konkurenčního boje sahají rády. „Pokud by ti podvodníci, kteří k nám dostávají ty pohonné hmoty ze zahraničí, neměli dostatečný odbyt, tak by nemohli fungovat,“ vysvětluje princip šéfredaktor magazínu Petrol Tomáš Mikšovský.
Jak se s naftou nejčastěji podvádí?
„Obchodník, který toto zboží nabízí, buď nezaplatí spotřební daň, daň z přidané hodnoty, či nemá 100procentní kvalitu,“ domnívá se Václav Loula z České asociace petrolejářského průmyslu. Způsobů, jak placení daní obejít, je přitom hned několik. Jedním z nich je uvedení jiného místa dovozu, než je reálný stát, kam je ropa dodána, tvrdí Mikšovský. „Druhým způsobem je to, že do ceny pro výpočet DPH není zahrnuta spotřební daň a tím pádem je stát krácen na dani z přidané hodnoty,“ uvádí mluvčí Generálního ředitelství cel Jiří Barták.
Vynalézavosti se ale meze nekladou. Firmy občas přes fiktivní pokuty odvedou všechny peníze ze společnosti. Daň pak není z čeho platit. „Úmysl, že firma daň nechtěla zaplatit již od začátku, prakticky dokázat nelze,“ dodává Knížek. Stát o nekalých obchodech ví, na podvodníky je ale krátký. Pokud se totiž obchodník k dani nepřiznal, protože nemá na její zaplacení, o trestný čin se nejedná.
Česko – ráj pro podvodníky s palivy
„Situace, kdy někdo obchoduje tímto způsobem, je zcela běžná. Ti, kteří za ně jednají, jsou prokazatelně takzvaní bílí koně,“ tvrdí Knížek. Černého benzinu je tak podle odhadů odborníků na tuzemském trhu až patnáct procent.
Pro podvodníky s palivy bylo Česko rájem už od počátku 90. let. Tehdy daně šidili zaměňováním lehkých topných olejů s naftou. Od té doby se stát snaží proti podvodům bojovat pomocí zákonů, ale příliš se to nedaří.
