Zhruba čtvrtina ze čtyř desítek bank a společností, které v Česku poskytují spotřebitelské úvěry, přistupuje ke klientům a půjčování peněz odpovědně. Kolem 15 společností by však mělo přístup zlepšit, ukázala analýza, jejíž výsledky zveřejnili zástupci společnosti Člověk v tísni. Nejdražší poskytovatel půjček v Česku měl RPSN, tedy roční procentní sazbu nákladů dlužníka, ve výši 560 procent.
Autoři analýzy porovnávali všech 42 institucí, které poskytují v Česku střední a větší spotřebitelské úvěry. Sledovali 15 bank a 27 nebankovních společností. Zaměřili se na náklady půjčky a sankce při potížích se splácením, vstřícnost ke klientům i dostupnost a srozumitelnost informací. Zajímaly je podmínky pro úvěr 30 tisíc korun při ročním splacení ve 12 splátkách.
V Indexu odpovědného úvěrování se na prvních místech umístili Airbank, Zonky, Home Credit, mBank a Česká spořitelna. Potřeba zlepšení se naopak týká Oberbank, JET Money, CentroFinance, Help Financial nebo O.K.V. Leasing.
„Nemáme problém s tím, že jsou dražší a levnější úvěry. Na trhu jsou různé obchodní modely. Cena má kompenzovat riziko. Čím víc je ale klient zatížen splátkami, tím větší je riziko dluhové pasti,“ uvedl David Borges z Člověka v tísni. Podle něj se ale některé ceny dají těžko vysvětlit rizikovým profilem klientů. Pokud firma požaduje po zákaznících zpět násobky úvěru, zřejmě si s rizikem nedokáže poradit a měla by zvážit podnikání v oboru, míní Borges.
Pokud zákazník řádně splácí, je cena úvěru relativně nízká u poloviny společností. Nabízejí třicetitisícový úvěr s přeplacením do 5000 korun. RPSN neboli roční procentní sazba nákladů, tedy kolik člověk zaplatí za rok navíc, tak je do 30 procent. Deset nejdražších společností naopak za třicetitisícový úvěr žádá 20 tisíc korun a více, nejvyšší RPSN činila 560 procent. Nejvstřícnější společnosti mají při půlročním prodlení sankce 2000 korun, nejdražší čtyř až pětinásobek této částky.
Čtyři pětiny bank a společností z opožděných splátek od klientů nejdřív srážejí sankce a úroky z prodlení. Teprve až zbylou částku použijí na splácení dluhu. Třetina bankovních a nebankovních domů nemá na webu kalkulačku případných splátek. Celkem 36 procent poskytovatelů nepřibližuje pak ani náklady, které bude při prodlení po lidech vymáhat.
Půjčky a pak exekuce
Zadlužený je dnes například Jiří Strnad. Jeho příběh je podobný mnoha jiným: když mu půjčku odmítly banky, obrátil se na nebankovní společnost, která mu vyhověla. Pak přišel o práci a stoupající splátky už nedokázal pokrýt.
„Má RPSN přes sto padesát procent,“ ukazuje Strnad smlouvu. Původní dluh 62 tisíc korun mu rychle narůstal, až se dostal na 350 tisíc. I když dnes už vydělává, výplata mu mizí v exekuci. Chystá se tedy na vyhlášení insolvence.
Problém mají také manželé z jednoho z jednoho z nejvíc zadlužených regionů Česka. Po bankovních půjčkách se zadlužili i těmi krátkodobými. Celkem mají osmadvacet půjček a dluží víc než milion.
„Jen jsem šla na internet a jen půjčky, půjčky, půjčky jsem brala a zadlužila jsem nás tak, že…,“ zajíká se dnes žena. Pro žádného z poskytovatelů nebyly kupící se dluhy překážkou, oba manželé byli zaměstnaní. Jenže stres z dluhů si vybral svoji daň, v současnosti manželé dochází na psychiatrii a přišli o podnájem. Jejich půjčky nyní drží v rukou exekutoři. Manželé se některých pokusí zbavit na základě neoprávněného exekučního titulu.
Smluvní podmínky na 90 stranách
Chyba není jen na straně dlužníků. Jak vyplývá z analýzy Člověka v tísni, vzor smlouvy na svých internetových stránkách nemá 52 procent subjektů. Celkem 88 procent společností sice zveřejňuje obchodní podmínky, často ale všechny potřebné informace neobsahují. Navíc to bývají desítky stránek, v Airbank je to dokonce 90 stran. Rozsáhlou smluvní dokumentaci má ale z velkých poskytovatelů i Česká spořitelna nebo Raiffeisenbank.
Pravidla spotřebitelských úvěrů upravila od loňského prosince novela. Zajišťuje dohled České národní banky nad poskytovateli, zakazuje rozhodčí doložky a směnky a stanovuje strop na sankce. Podle Daniela Hůleho z Člověka v tísni tak poskytovatelů razantně ubylo a trh se kultivoval. Podle mapy exekucí, kterou na jaře zveřejnily Otevřená společnost a Ekumenická akademie, měl nějakou exekuci v Česku v průměru každý jedenáctý člověk nad 15 let.
Žebříček sestavila společnost Člověk v tísni už potřetí. V roce 2009 vytvořila index predátorského a v roce 2011 etického úvěrování.
