Pokud by měla příprava stavby dálnic nebo třeba vysokorychlostních tratí výrazně zrychlit, jsou potřeba zásadní změny legislativy včetně způsobu výkupu pozemků. Na to ale Česko zatím není připraveno. V Interview ČT24 to řekl předseda dopravního podvýboru Poslanecké sněmovny Martin Kolovratník (ANO). Upozornil, že zákony, které například přiřknou státu pozemky hned po vydání územního rozhodnutí, stojí za polským dopravním „zázrakem“ posledních let.
Vyvlastnit, začít stavět dálnici a pak se teprve přít s vlastníky? Zatím neprůchodné, hodnotí šéf dopravního podvýboru
Polsko dlouho platilo za zemi kriticky postrádající dálnice. Ještě na přelomu století jich mělo jen asi 500 kilometrů z plánovaných zhruba osmi tisíc, z nichž více než pětinu postavili Němci ještě před válkou. Po roce 2008 se ale každý rok otevíraly stovky nových kilometrů a dnes již je hotová zhruba polovina plánované sítě.
V Česku naopak nejsou výjimkou roky, kdy se neotevře vůbec nic – jako v letech 2013 a 2014 – nebo čtyři kilometry jako předloni. Aby se tempo výstavby alespoň zdálky přiblížilo Polsku, bylo by podle Martina Kolovratníka (ANO) potřeba inspirovat se polskými zákony.
„Polsko má v zákoně řečeno, že když je liniová stavba schválena, získá územní rozhodnutí, v ten moment stát získá ze zákona i práva k pozemkům. Může hned stavět. Vyrovnání s majiteli řeší až následně,“ upozornil.
Něco takového považuje v současné Poslanecké sněmovně za neprojednatelné. „Zkuste si to představit u nás. V prostředí České republiky dostaneme za uši, že vyvlastňujeme, že jsme se vrátili před rok 1989,“ míní poslanec, který je místopředsedou hospodářského výboru sněmovny a šéfuje jeho dopravnímu podvýboru.
Martin Kolovratník naznačil, že legislativa podobná polské by mohla být tématem pro příští volby. „Říkáme, že bychom se chtěli inspirovat polským modelem. Nabízím to lidem – našim voličům, voličům ostatních stran – pojďme udělat společenskou dohodu,“ řekl.
Domnívá se, že by se automatické vyvlastnění mohlo týkat jen některých liniových staveb, které by byly zařazeny na „seznam opravdu strategických staveb“, na kterém by figurovaly zbylé úseky dálnic nebo vysokorychlostní tratě.
Kolovratník nechce být ministrem. Má hejtmanské ambice
Situaci v resortu dopravy ovšem kromě znění zákonů v minulosti dlouhodobě komplikovala velká politická nestabilita. Ministři dopravy se měnili velmi často, mnohem častěji než vlády, a po relativně stabilní šestileté éře Dana Ťoka (za ANO) se zdá, že je problém zpět. Vladimír Kremlík (za ANO) nebyl ve funkci ani rok, když ho kvůli zakázce na elektronické dálniční známky nahradil Karel Havlíček (za ANO).
Jeho jmenování ministrem dopravy ale vzbudilo rozpaky, neboť zároveň šéfuje resortu průmyslu a obchodu. K tomu, aby jmenoval jiného stálého ministra dopravy, vyzvali premiéra Andreje Babiše (ANO) například komunisté, o které se jeho menšinová vláda ve sněmovně opírá, a výhrady dávají najevo i koaliční sociální demokraté.
Martin Kolovratník ale jejich obavy nesdílí. Sice pochválil spolupráci s Vladimírem Kremlíkem, ale podobně se vyjádřil i o Karlu Havlíčkovi. „Máme tam Karla Havlíčka, který má tah na branku. Musím odmítnout spekulace, že je to o personální nouzi. Je to o manažerském řízení, o efektivitě,“ poznamenal poslanec.
Ačkoli o Kolovratníkovi samotném se v souvislosti se změnami na ministerstvu dopravy také spekulovalo, nabídku od premiéra nedostal. Babiš podle něj ví, že má jiné zájmy. „Mým velkým tématem je teď nově regionální politika, chystáme se na krajské volby, kolegové z hnutí ANO mě oslovili. Jsem poctěn a chci tu výzvu zkusit,“ avizoval.
Kromě toho chce dále pracovat jako poslanec a věnovat se přípravě zákonů. „Takže téma ministerské, exekutivní z mého pohledu není na stole,“ ujistil.
„Když někdo udělá chybu, musí za ni umět zaplatit,“ chápe Kolovratník odvolání ministra
Byť exministra Kremlíka chválil, jeho odvolání považuje vzhledem k situaci, za které k němu došlo, za správné. Nad tím, jak urputně hájil zakázku na elektronické dálniční známky, která byla kritizována jako předražená, se ale Martin Kolovratník podivil.
„Asi byla ze strany Vladimíra Kremlíka nevhodná komunikace, vysvětlení problému. Vnímám od občanů, že je to převážně hodnoceno kladně – někdo udělá chybu, musí za ni umět zaplatit. To je v politice běžné,“ uzavřel.