Štěkeň u Strakonic – Kláštery bývaly vždy přirozenými středisky vzdělanosti, některé měly také vojenský nebo třeba umělecký, většinou však humanitární význam. Areál je určený pro život řádového společenství a jeho obyvatelé patří většinou ke stejnému církevnímu řádu.
Klášter ve Štěkni u Strakonic je sídlem řeholního společenství Congregatio Jesu, s místním zámkem je život řádových sester spojen již téměř sto let. V zámku jich žije jen deset, nejmladší je 40, nejstarší 95 let. „Sestry vstávají běžně v půl šesté. Každá sestra se modlí sama, tím se klade větší důraz na její odpovědnost,“ prohlásila představená kláštera, sestra Terezie.
Dopoledne tráví každá po svém. Sestra Konzoláta vyučuje katechismus, jiné připravují mše nebo pomáhají s úklidem a přípravou jídla. „Dělám, co je třeba. Když není půst, připravuji květiny v kapli,“ uvedla sestra Vladimíra. V poledne se sestry scházejí k první společné modlitbě.
Zámek, který obývají, jim patří už od dvacátých let. Po druhé světové válce jim ale byl zkonfiskován a stal se z něj domov důchodců. Sestry tu zůstaly a pomáhaly starým lidem. „Byly jsme tu až do roku 1985 a potom nás přesunuli, protože jsme se staly nežádoucí. Přestěhovali nás na Dobrou Vodu k Novým Hradům,“ dodala sestra Vladimíra. Zpátky jsou od roku 1990.
Kromě duchovní činnosti se věnují i té ryze ekonomické – shánějí peníze na opravu zámku. „Je to náročné. Jsme zařazeni do programu Záchrana architektonického dědictví, ale ty programy je třeba dofinancovávat,“ vysvětlila sestra Terezie.
A tak shánějí sponzory. Své dveře otevírají také veřejnosti – pořádají duchovní cvičení, v létě koncerty nebo v zámku ubytovávají školy v přírodě.
