Polská prokuratura se začala zabývat smrtí svých krajanů, kteří zemřeli po zásahu elektrickým proudem při pokusu o přechod z Československa na Západ. Podnět k trestnímu řízení dala Platforma evropské paměti a svědomí, která za hlavního viníka označuje Lubomíra Štrougala – bývalého komunistického premiéra a ministra vnitra.
„Podle výzkumu provedeného Platformou evropské paměti a svědomí je bývalý člen československého politbyra, Čech Lubomír Štrougal, zodpovědný za smrt alespoň šedesáti osob zabitých na železné oponě v době komunismu,“ uvedla platforma. „Za jeho působení ve funkci ministra vnitra byla železná opona nabita 4000–6000 volty, což vedlo ke kruté smrti uprchlíků snažících se překročit hranice směrem na Západ.“
Případy úmrtí Poláků, kteří se přes Československo snažili překonat železnou oponu, nyní prověřují státní zástupci z polského Ústavu národní paměti (obdoby Ústavu pro studium totalitních režimů). Trestnímu oznámení od platformy čelí Štrougal s někdejším generálním tajemníkem ÚV KSČ Miloušem Jakešem také v Německu, a to kvůli smrti pěti Němců na hranicích.
Případnému trestnímu stíhání Štrougala v Polsku či Německu nebrání jeho české občanství – stačí, že budou splněny podmínky pro stíhání podle polského nebo německého práva. Němci či Poláci se mohou na českou stranu obrátit s žádostí o právní pomoc, například ohledně získání informací či důkazů důležitých pro trestní řízení nebo výslechu svědků.
Kvůli drátům napuštěným proudem prověřovala Štrougalovu odpovědnost i česká policie, věc však uzavřela jako promlčenou. Dnes dvaadevadesátiletý Štrougal odmítá, že by něco zanedbal nebo zavinil: vypnutí proudu prý zdržela politická vyjednávání.
ÚSTR: Na československých drátech našlo smrt dvaadvacet Poláků
S budováním železné opony začali komunisté v roce 1951. V letech 1952 až 1957 byl prostor mezi stěnami plotu zaminován, počínaje rokem 1952 byl zátaras doplněn o vodiče vysokého napětí. Elektrický proud byl z plotu vypojen v polovině šedesátých let.
Informace o Čechoslovácích i cizincích, kteří u ostře střežených hranic zemřeli, poskytuje interaktivní mapa, jež vznikla pod Ústavem pro studium totalitních režimů. Podle jejích autorů zahynulo mezi lety 1948 a 1989 u hranic nejméně 266 lidí.
Poláků eviduje aplikace celkem dvaadvacet – například třiadvacetiletého Adama, kterého v roce 1960 zabil proud při pokusu o přechod do Německa, nebo dvaatřicetiletého Josefa, jenž o čtyři roky později ze stejného důvodu zemřel při pokusu přejít do Rakouska. K největšímu počtu úmrtí občanů tehdejší Polské lidové republiky došlo právě na česko-rakouském pomezí v okolí Mikulova (devět případů).
