Praha – V Poslanecké sněmovně dnes byla odhalena bronzová busta slavného českého písničkáře Karla Kryla. Klub jeho přátel proti tomu ale protestuje. Vztah jedné z největších ikon boje proti komunismu k politikům totiž nebyl právě nejvřelejší. Petici klubu za její odstranění podepsalo 1 300 lidí.
Bronzová busta Karla Kryla byla v atriu Poslanecké sněmovny slavnostně odhalena při příležitosti dvou jeho životních výročí – 20 let od úmrtí a 70 let od narození. Jeho podobizna se tak po prvním československém prezidentovi Tomáši Garriguu Masarykovi stala teprve druhou bustou na půdě české dolní komory.
Proti této poctě se ale staví členové Klubu přátel Karla Kryla, podle nichž písničkář do Poslanecké sněmovny prostě nepatří. „Nebyl politik, byl určitě politický člověk, ale vždycky stál na straně veřejnosti. Myslím si, že bychom Kryla měli držet od politiků co nejdál,“ říká předseda Klubu Karla Kryla Vojtěch Klimt.
Karel Kryl – Hle, jak se perou (úryvek)
Tak hle, jak se perou, jen pohleďte na ně,
jak úplatky berou a svrbí je dlaně,
tak pohleďte na ně, jak zatančí tance,
když namísto daně jim dají kus žvance.
Reakce hostů Událostí, komentářů:
- Daniel Herman, ministr kultury za KDU-ČSL: „Jeho poselství je velmi aktuální. I po dvaceti letech od jeho skonu neztratilo nic ze své aktuálnosti. Myslím si, že je to takové memento pravdivosti, poctivosti, věrnosti zásadám, věrnosti principům.“
- Jiří Dolejš, místopředseda KSČM: „Karel Kryl zlidověl, protože to byl slušný, poctivý člověk, který měl svědomí a právě proto byl velmi ostrý vůči papalášům. Nebyl to člověk, který by si přál oficiózní, papalášské procedury a patetické projevy.“
- Jaroslav Hutka, hudebník: „Mně se to zdá samozřejmě směšné, když je Karel Kryl v Poslanecké sněmovně. Kdyby ta busta uměla plivat, možná by na tom místě měla smysl.“
Vztah Karla Kryla k politice a politikům nebyl nikdy zcela jednoznačný. Po roce 1968 se však sám stal jedním z politických symbolů. A po návratu v roce 1989 pak rodící se demokracii i její představitele tvrdě kritizoval. Zároveň ho ale politika enormně zajímala. Ostře nesouhlasil třeba s rozdělením Československa a ponechal si i federální pas.
Karel Kryl – Demokracie (úryvek)
Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou,
ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,
ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce,
a z těch kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.
(…)
Demokracie dozrává do žaludečních vředů,
bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů,
a je to mýlka soukromá snad optického klamu,
že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.
„On si nemyslel o každém politikovi, že je gauner, a politika, že je svinstvo. Myslím, že by se býval i rád do té politiky nějakým způsobem zapojil,“ vzpomíná dnes hudební publicista Jiří Černý. „Co by si Karel Kryl přál nebo nepřál, nevíme. Já vím, že Karel měl docela rád veřejné pocty,“ dodává Černý. O poctách zemřelým dokonce Kryl zpívá i v jedné své známé písni.
Karel Kryl – Píseň neznámého vojína (úryvek)
Co tady čumíte? Vlezte mi někam!
Copak si myslíte, že na to čekám?
Co tady civíte? Táhněte domů!
Pomníky stavíte, prosím vás, komu?
