ČT24 připravila duely všech kandidátů do Senátu, kteří postoupili do druhého kola, a mají tak šanci stát se zákonodárci v horní komoře parlamentu. Ve volebním obvodu číslo 80 Zlín se utkají Patrik Kunčar (KDU-ČSL), který v prvním kole získal 33,39 procenta hlasů, a Libor Lukáš (nestr. za Soukromníky) se ziskem 27,21 procenta.
Senátní duel ve Zlíně: Důraz na dálnice, ale i otázka migrace
14 minut
Senátní duel: obvod Zlín
Které dvě věci z vašeho programu byste určitě chtěli v Senátu prosazovat a prosadit?
Patrik Kunčar: Je to problematika dostupného bydlení – pro mladé i seniory. Řešení dopravní infrastruktury v rámci Zlínského kraje. Také je důležitá otázka bezpečnosti a migrace, kterou stále vnímáme v naší příhraniční oblasti jako citlivou.
Jak může senátor řešit problematiku migrace?
Patrik Kunčar: Já jsem poslední dva roky pracoval ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jako místopředseda. Probírali jsme tyto věci a úzce jsme také spolupracovali s Policií České republiky. Znám problémy, se kterými se potýkají, a rád bych byl nápomocen v tom, co potřebují posunout dál, aby se lidé v našem regionu cítili bezpečně.
Pane Lukáši, stejná otázka: Dvě důležité věci, priority, pokud byste se případně senátorem stal.
Libor Lukáš: Můj program byl postaven na zlepšení dopravní infrastruktury – nejenom ve Zlínském kraji, ale na celé Moravě. Jsem předsedou sdružení, které osm let pomáhá připravovat stavby státním investorům v oblasti silnic, železnic. Potýkáme se s obrovskými problémy při přípravě staveb v tom smyslu, že strašně dlouho trvá, než jsou příslušná povolení – územní rozhodnutí, stavební povolení. Celá legislativa je zabřemeněna tak, že je problém stavby v dohledném čase připravit. Takže bych chtěl v Senátu využít svého postavení jako technik, stavař, který by zabojoval za všechny stavařské lidi, kteří připravují jednotlivé stavby, a zlepšili bychom legislativu tak, aby bylo možné lépe a rychleji stavět.
Druhá věc, protože živnostníci to nemají vůbec jednoduché, tak bych byl rád, kdyby se provedla nějaká inventarizace regulací v oblasti živnostenského podnikání. Při volební kampani jsem navštívil řadu obcí a potkal se s instalatéry, klempíři, hospodskými a všichni mluví stejně: Chtějí změnit legislativu tak, aby se jim lépe podnikalo, nemuseli zavírat své hospody, aby si nemuseli hledat vedlejší zaměstnání k tomu, aby mohli své živnosti naplňovat. Takže snížit byrokracii a regulokracii, která je podle mého názoru na vysokém stupni.
Kolik plyne do vaší kampaně a odkud peníze pocházejí?
Libor Lukáš: Jsem nezávislým senátorem, který kandiduje za Stranu soukromníků České republiky, za což jim děkuji. Peníze jsou z jejich pokladny a do jejich pokladny plynulo mnoho darů ze všech skupin obyvatel, kteří považovali moji kandidaturu za správnou. Myslím si, že celkové náklady prozatím nejsou vyčísleny, ale bude to mírně nad dva miliony korun.
Patrik Kunčar: Jelikož kandiduji za Křesťanskou a demokratickou unii – Československou stranu lidovou, tak většina peněz pochází ze stranické pokladny naší strany s tím, že jsou tam drobné dary nejrůznějších přispěvatelů. Také já sám jsem přispěl na svoji kampaň. Co se týká celkových nákladů, tak se budou pohybovat kolem jednoho milionu korun.
Pokud se nakonec ukáže, že náklady byly dobře investované a stanete se senátorem, ve kterém výboru byste chtěli v horní komoře zasednout?
Patrik Kunčar: Chtěl bych pokračovat ve stávajícím výboru, to je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Této problematice se dlouhodobě věnuji, mám spoustu kontaktů, zkušeností, vím, co je kde potřeba. Na tuto problematiku jsem se zaměřil více po tragické události v restauraci Družba v Uherském Brodě, kdy bylo potřeba ve spolupráci s Policií České republiky řešit spoustu bezpečnostních problémů – posílení pravomocí policie, byly zavedeny prvosledové hlídky. Myslím si, že jsou věci, které se podařily, a rád bych na tomto poli chtěl pokračovat. Nebráním se tomu, abych pracoval v nějakém dalším výboru, protože teď už nebudu pokračovat jako starosta města, čili budu mít větší časový prostor.
Libor Lukáš: Jsem stavař technik, takže budu směřovat spíše do ekonomických oblastí. Pokud bych se skutečně stal senátorem, tak mojí ambicí bude buď výbor hospodářský, anebo výbor pro veřejnou správu a životní prostředí. To jsou dva výbory, které se zabývají především otázkami rozvoje obcí, rozvoje infrastruktury, rozvoje České republiky a sociálními a ekonomickými aspekty. V této oblasti jsem celý život pracoval, takže si myslím, že oblast investic velmi dobře znám. Tam bych chtěl využít své zkušenosti.
Existuje nějaký zákon, který zamíří do Senátu a který by si zasloužil korekturu, nebo úplné odmítnutí? To je hlavní role horní komory – regulativní a korektivní.
Libor Lukáš: Zákon 416, který byl schválen napříč politickými stranami, je výborný, aby se oblast investic alespoň částečně uvolnila. Nicméně vidím jako velký problém zákon o ochraně přírody a krajiny, který umožňuje různým ekologickým aktivistům donekonečna blokovat mnoho staveb v republice. Je to nešvar, který si myslím, že by technici a zákonodárci měli řešit daleko dynamičtěji a rychleji, abychom nepřipravovali stavby jako třeba my ve Zlíně – deset patnáct let se vyřizuje stavební povolení. Vlastně připracujeme stavby pro naše děti. To je nenormální. Je to oblast, ve které bych se chtěl silně angažovat a být slyšitelným beranidlem pro všechny, kteří nadávají na tuto otázku. Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje velkou novelu stavebního zákona a v rámci té by mělo dojít k novelizaci vedlejších novel. Jednou (z nich) je také zákon o ochraně přírody a krajiny.
Patrik Kunčar: Zákonů, které nejsou optimálně schválené, je celá řada. V poslední době to byl třeba stavební zákon, kde jsem na to upozorňoval při jednání pléna. Nebyl jsem vyslyšen, tehdejší ministryně pro místní rozvoj řekla: „Nejsou žádné problémy.“ Ve chvíli, kdy to bylo schváleno, došlo během několika měsíců k paralyzování stavebních úřadů a prodloužení vyjadřovacích lhůt v řádu měsíců až let. Nebyli jsme připraveni v rámci odborů územního plánování na tuto agendu. Bylo přislíbeno, že proběhne rychlá náprava. Přestože šel metodický pokyn, pomohl jenom částečně. Je potřeba tuto legislativu upravit. Jsou i další věci, teď se chystá na plénum celá řada k projednání. Nechci být úplně konkrétní, protože ještě zbývá projednání v jednotlivých výborech, ale rád vždy lobbuji za zákony a hlasuji pro zákony, které jsou hlavně ve prospěch běžných občanů a nekomplikují další život.
Pak je tu další významná role Senátu, a to je hlasování o zákonech ústavních a volebních, které nejdou schválit bez toho, aby o nich hlasovali senátoři. Potřebuje volební systém nebo samotný první zákon České republiky nějakou zevrubnější změnu?
Patrik Kunčar: Nedomnívám se. Myslím si, že systém, který je dnes nastaven, se osvědčil dlouhými léty. Jsem odpůrcem překotných zásahů podle aktuálních politických nálad. Takže vnímám v této situaci Senát jako důležitou pojistku, která bude bránit překotným snahám o změnu legislativy, která by nebyla ku prospěchu demokracie v této zemi.
Libor Lukáš: Jsem konzervativní politik, dlouhodobě působím, názory jsou známé. Nejsem pro žádné překotné změny. Ústava jako zákon číslo 1 je nastavena tak, že funguje. Samozřejmě se dá vylepšovat všechno donekonečna, ale já bych zůstal u dikce ústavy, jak je otci zakladateli koncipována. Necítím potřebu, že by bylo nutné s volbami nebo společensko-ekonomickými otázkami tento zákon měnit. Pokud podnět bude, budu ho velmi pečlivě zvažovat, ale nejsem pro zásahy do ústavy jenom tak, že si někdo vzpomene.
A co zákon o obecném referendu? Leckdo by řekl, že to není ústavní změna, že je to naplnění ústavy.
Libor Lukáš: Nejsem proti referendům, která jsou v obcích, v krajích. Zákon o speciálním referendu by byl potřebný v České republice pro nějakou příležitost: Například kdybychom měli vystupovat z Evropské unie nebo bychom měli řešit bezpečnostní otázky – například našeho setrvání v Severoatlantické alianci – to jsou otázky, které potřebují názor veřejnosti. Ale obecné referendum jako princip nepřipouštím, nemyslím si, že je nutné. Je vždy možné otázku pro veřejnost položit, správně ji formulovat a teprve potom referendum vyhlásit. Nikoli jako obecný princip, ale jako speciální princip.
Patrik Kunčar: Můj názor je podobný. Byl bych velmi obezřetný v otázce obecného referenda, může to být potenciálně velmi nebezpečný názor pro budoucnost naší země. Zároveň vnímám snahu veřejnosti, která by ráda posílila své rozhodovací pravomoci a možnost říct další názor na směřování naší země. Myslím, že nelze jednoduše naroubovat třeba švýcarský systém na náš ústavní systém a zákonodárný systém. Pokud referendum, tak za podmínky, že bude provedena řádná a dlouhodobá osvěta jako třeba ve Švýcarsku, kde vláda financuje jednak příznivce, jednak odpůrce, aby zaznělo co nejvíce argumentů a občan měl kompletní informace k rozhodnutí, které pak dostane i v rámci obálky, kterou dostává domů. Čili byl bych velmi obezřetný k tomu, zavádět zrychleně široké možnosti, které by referendum dávalo, ale zároveň vnímám tlak veřejnosti, která by si přála větší zapojení do rozhodovacích pravomocí.
