Před volbami do Evropského parlamentu přináší ČT24 rozhovory s lídry všech kandidátek, které se o mandáty ucházejí. S číslem 31 kandiduje Agrární demokratická strana, v jejímž čele je Pavel Šrámek. Rozhovor s ním vedl Tomáš Drahoňovský.
Rozhovory s lídry kandidátek do evropských voleb: Pavel Šrámek (ADS)
Rozhovory s lídry kandidátek do evropských voleb: Pavel Šrámek (ADS) (zdroj: ČT24)
Stejná otázka jako pro všechny lídry – byť i z vašeho názvu to tak trochu vyplývá. Nejdůležitější téma, kterému byste se případně chtěl v Evropském parlamentu věnovat? Potažmo i další kandidáti z vaší kandidátky…
Každopádně jako Agrární demokratická strana se chceme samozřejmě věnovat agrární otázce, protože téměř čtyřicet procent evropského rozpočtu jde do zemědělství. To znamená – na rozdíl od regionálních nebo státních parlamentů – agrární nebo zemědělská otázka je ta nejdůležitější otázka hlavně při rozdělování evropských peněz. Tedy čtyři sta miliard eur se rozděluje z evropského rozpočtu a nejsilnějším, nejdůležitějším až silovým výborem Evropského parlamentu je výbor AGRI, zemědělský výbor.
V něm bohužel Česká republika za posledních deset let – za dvě volební období – nemá ani jednoho europoslance. Zatímco třeba Poláci mají předsedu výboru AGRI, mají i místopředsedu AGRI a víme, jak si Poláci vyjednávají a zařizují podmínky pro své zemědělce, tak Česká republika nemá ani jednoho europoslance v tomto výboru, protože české politické strany a hnutí agrární otázka nebo zemědělský výbor nezajímá.
No vidíte, a přitom je to současná vláda, která tvrdí, že zemědělská politika je jedna z nejdůležitějších otázek při vyjednávání aktuální podoby evropského rozpočtu. Neprojevuje se tedy ten lobbing za jiné rozdělování evropských dotací nějakým způsobem?
Určitě. Společná zemědělská politika je tou nejdůležitější společnou politikou Evropské unie a taky i přítomnost – nebo spíše nepřítomnost – našich europoslanců v AGRI výboru má samozřejmě velký význam. Jako praktikující farmář a podnikatel ale musím říct, že společná zemědělská politika – nebo chcete-li jednotná společná zemědělská politika – prakticky neexistuje.
Každá země si nějakým způsobem prolobbovala nebo vyjednala jiné podmínky. Víme, jaké podmínky mají například Poláci nebo Francouzi. A bohužel Češi nemají tak dobré podmínky. Hlavně ti menší střední a menší farmáři v České republice.
My bychom to chtěli změnit a chtěli bychom prosadit, aby podmínky pro všechny farmáře, zemědělce, vinaře, myslivce, včelaře byly stejné v celé Evropské unii. Aby nedocházelo k výjimkám. Aby například v jedné zemi nebyly velmi silně dotované některé potraviny, a pak byly tisíce kilometrů převáženy do zemí na druhé straně Evropské unie, kde nejsou dotovány – což nedává vůbec žádný ekologický smysl. Chceme, aby všechno bylo stejné, aby opravdu ta společná zemědělská politika byla i jednotnou zemědělskou politikou.
Pane Šrámku, skutečně to je tak, že jsou to evropská pravidla, která za to mohou? Protože pokud se nepletu, pokud se bavíme zrovna o Polsku, tak tam je to polská vláda, která umožňuje polským rolníkům výrazné slevy na sociálním pojištění, i výrazné slevy na pohonné hmoty a tak dále a tak podobně. To přece není záležitost evropských pravidel.
Je to hlavně otázkou evropských pravidel, protože se vyjednává takzvané sedmileté období a ta společná zemědělská politika se vyjednává na sedm let dopředu. A máte tam samozřejmě nějaké velmi specifické striktní nařízení nebo striktní regulace a pak máte nějaké volnější, kde si samozřejmě vlády jednotlivých zemí mohou průběžně prosazovat i jiné věci a potřebují k tomu takzvanou notifikaci Evropské unie…
Ale Poláci v této notifikaci Evropskou unií skoro vynikají – no tak když mají předsedu zemědělského výboru AGRI, tak se jim to velmi lehce notifikuje a my tam nemáme ani jednoho europoslance. Takže u nás to je velmi těžké.
Na vašich stránkách dokonce čteme, že podle vašich údajů dovážíme skoro padesát procent potravin, což je výsledek posledních třiceti let. To je tím, že čeští zemědělci sami říkají, že nejsou schopni cenou konkurovat ostatním evropským zemědělcům.
Nevím, jestli nejsou schopni… určitě ano, ale to je jenom důsledek…
Český zákazník kupuje rád české zboží…
To je důsledek. Musíme se podívat na příčinu. My v České republice jsme si zvolili takovou strukturu dotací, které jsou víceméně koncentrovány na takzvanou dotaci na hektar. To znamená dotace pro rostlinnou výrobu.
A tím za posledních třicet let nebo za posledních patnáct let v Evropské unii byla tady velmi potlačovaná živočišná výroba, což je vlastně ta hlavní výroba na produkci potravy, menší zpracovatelé a tak dále, a tak dále. A protože jsme podporovali hlavně rostlinnou výrobu, tak jsme přešli na pěstování takzvaných energetických plodin. Protože jsme potlačovali právě živočišnou výrobu.
My dneska máme téměř šestkrát méně zvířat na hektar, než mají například Nizozemci – které já považuji za nejlepší zemědělce na světě – a třikrát méně zvířat, než mají v Německu. To neříkám proto, že by některé země měly rády zvířátka a jiné zase nemají rády zvířátka. Ale to je dáno tím, že ta živočišná výroba nebo zvířata produkují organickou hmotu, která se musí zpátky vrátit na pole.
Dnes tady všichni mluví o vodě, že je sucho. Nedivme se, máme velmi málo organické hmoty a ta by se měla vracet na pole, aby ta půda byla opět živá, životodárná, aby byla – jak se říká – houbovitá, a když zaprší, tak aby voda z toho pole nestekla dolů.
Takže evropské dotace směřovat třeba těm zemědělcům, kteří se správně starají o zemědělskou půdu, o krajinu a tak dále…
Zemědělcům, kteří za prvé mají vyrovnanou rostlinnou a živočišnou výrobu. To znamená, mají poměr takzvaného VDJ na hektar – což je vlastně počet zvířat na hektar – aspoň 0,7 či 0,8. To je ten správný zemědělec, protože třeba Němci mají jedno VDJ na hektar, my v Čechách 0,3. To je jedna věc.
Potom bych podporoval ještě ty zemědělce a farmáře, kteří lokálně zpracovávají. To znamená regionální produkce potravin. Protože jak vidíme, tak padesát procent potravin dovážíme a ti největší zpracovatelé, největší kombináty nejsou prostě schopni sami zajistit soběstačnost České republiky. Proto bychom chtěli podpořit regionální výrobce potravin, kteří mohou k tomuto trošku napomoci. Například ve Francii regionální produkce potravin tvoří třicet procent celkové výroby potravin. To u nás ani zdaleka, ani zdaleka.
Nenajdeme mnoho jiných než zemědělských bodů ve vašem programu. Jeden přesto. Ten říká, že je potřeba mít jasnou zahraniční politiku a je tu takový podbod: „Každá země Unie by měla mít svoji vlastní standardní zahraniční politiku se všemi specifiky a odlišnostmi vycházející z její geopolitické situace a historické zkušenosti.“ Povězte, jak by to mělo vypadat, když by se hlasovalo o protiruských sankcích.
Chtěl bych to rozdělit na dvě věci. Jedna věc jsou globální otázky, kdy by se Evropská unie měla chovat jako velmoc, protože je ekonomicky největší velmocí na světě. Pak určitě vzhledem k dnešní politice – hlavně v ekonomické diplomacii – by to mělo být jednotné a velmi silné.
Na druhé straně Velká Británie a Rumunsko mají úplně jinou historii, úplně jiný přístup, mají i jiné sousedy… Prostě ten vývoj tam byl nějakým způsobem v minulosti, proto ta zahraniční politika jednotlivých zemí by neměla být potlačována jakousi panevropskou politikou. Pouze částečně, protože Evropská unie – ať se tváří, jak se tváří – my prostě nejsme Spojené státy a nikdy Spojené státy nebudeme. Evropská unie bude velmi rozmanitá. Nakonec motto Evropské unie je „Jednota v rozmanitosti“… tak nemůže být všechno úplně stejné.
Proto jsem zvolil ten konkrétní případ protiruských sankcí, protože tam by to asi mohlo být nejmarkantnější. Můžeme vzít třeba Pobaltské státy s jejich historickou zkušeností s Ruskem a třeba Maďarsko s jeho aktuální politikou mnoha azimutů – možná to můžeme nazvat… Tak jak by to mělo vypadat v takovém případě?
Jestliže máme jednotný evropský ekonomický trh, tak v tomhle případě to musí být samozřejmě stejné. Nejde, aby jedna země, když neexistují hranice, neexistují celní bariéry… V téhle dané věci musí být Evropská unie jednotná. To je naprosto jasné.
Pokud byste se dostal nebo dostali do Evropského parlamentu, do jaké frakce byste rádi směřovali?
My bychom určitě chtěli do frakce EPP (pozn. česká zkratka je ELS), tedy Evropské lidové strany. Nejen proto, že ty názory jsou nám blízké, je to ale i největší frakce. Její představitel je z Bavorska, což je například od mé farmy z Plzně malý kousek…
Ale mnoho těch lidových stran právě v lidové frakci jsou potomci těch předválečných agrárních stran. Takže i ten jejich program je nám velmi blízký a my jsme středová strana konzervativního typu. Myslíme si, že tento program EPP je nám nejbližší a tam bychom chtěli směřovat.