Praha - Tím, že jste se nenechala ideologicky podmanit a odmítla jste dát kulturu do služeb určité politické ideologie, jste svým dílem nabídla českému lidu možnost odmítnout vazalství a otevřít se světu, zaznělo v řeči velvyslance Francie v ČR Pierra Lévyho, již adresoval Martě Kubišové. Zpěvačka a chartistka byla dnes vyznamenána Řádem čestné legie, nejvyšším francouzským státním vyznamenáním.
„Sešli jsme se, abych vám vyjádřil vděk své země a předal Vám Řád čestné legie. Francouzská republika tímto způsobem ocenila Vaše vynikající přispění k politické svobodě i jejímu přirozenému důsledku, jímž je tvůrčí svoboda a také hodnoty, které sdílíme,“ tlumočil velvyslanec Pierre Lévy Martě Kubišové důvody, na jejichž základě byla oceněním vyznamenána. Francie prý jím chce ocenit jak Kubišové uměleckou kariéru, tak její činnost v Chartě 77.
„To není ani milé překvapení, to je úžas. Jak je možné, že se taková pocta snesla zrovna na mě?“ komentovala udělení řádu slavná zpěvačka a disidentka.
Masaryk, Havel, Kupka, Rejcha…
Řád čestné legie se uděluje na základě dekretu prezidenta republiky za vynikající civilní nebo vojenské zásluhy o francouzský národ, v roce 1802 jej založil Napoleon Bonaparte. Řád má dnes na 95 tisíc francouzských občanů a několik tisíc lidí z řad cizinců. Mezi české nositele tohoto vyznamenání patří například Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel, malíř František Kupka, hudebník Antonín Rejcha, kardinál Miloslav Vlk, režisér Miloš Forman, letec František Fajtl či spisovatel Milan Kundera.
Zanedlouho sedmdesátiletá Kubišová, mluvčí Charty 77, která se mohla vrátit k veřejnému vystupování až po téměř dvaceti letech v listopadu 1989, patří podle velvyslanectví mezi významné osobnosti československého a českého uměleckého a kulturního dědictví a je uznávanou morální autoritou.
„Francie tímto vyznamenáním oceňuje dílo a zásluhy velké umělkyně, zejména pak její odhodlané zapojení do boje proti komunistickému režimu po boku československého disentu,“ uvedla Tereza Nováková z tiskového oddělení velvyslanectví.
Vydavatelství Supraphon u příležitosti narozenin známé zpěvačky vydalo její kompletní dílo na šesti CD pod titulem Zlatá šedesátá. „Opravdu si dali záležet, že po různých archivech a skrýších vynašli věci, o kterých jsem se domnívala jednak, že jsem je nenazpívala, a jednak, že se už nikdy nenajdou,“ říká Kubišová.
Tvé jméno Jan
„Je tam třeba píseň, kterou jsem nazpívala v sedmdesátém sedmém roce po smrti pana profesora Patočky, Tvé jméno Jan. Myslela jsem si, že tahle byla naprosto rozstřihána StB - a najednou se to objevilo.“
Marta Kubišová se stala symbolem Pražského jara. Její Modlitba pro Martu zněla v roce 1968 na odpor proti okupantům, stejně jako po jednadvaceti letech z balkonu pražského Melantrichu. Ve čtvrtek 1. listopadu oslaví sedmdesátiny.
Původně pomýšlela na lékařskou profesi. Narodila se roku 1942 v Českých Budějovicích do rodiny internisty a kardiologa. Kromě práce v nemocnici měl i soukromou praxi, kterou musel v roce 1953 zavřít. Na medicínu ji ovšem nevzali, protože neměla doporučení z továrny. Začala pracovat ve sklárnách.
Třikrát Slavík, pak Modlitba pro Martu
V té době žila v Poděbradech. Přihlásila se na konkurz do pardubického divadla Stop. Přijali ji a za čas ji zlanařil skladatel Bohuslav Ondráček do Plzně. Odtud byl jen krůček do pražského divadla Rokoko, kam odešla v roce 1963. Za pouhých šest let dokázala třikrát vyhrát anketu Zlatý slavík a vynikala s Golden Kids spolu s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem.
Písničkou Modlitba pro Martu si nad sebou podepsala ortel. V únoru 1970 jí zakázali uměleckou činnost pod záminkou údajných pornografických fotografií. U soudu se prokázalo, že jsou to fotomontáže, zákaz ale zrušen nebyl.
V září 1969 se vdala za vzdáleného bratrance Václava Havla, režiséra Jana Němce. Manželství však netrvalo dlouho. Pokus o dítě skončil v osmém měsíci těhotenství, Marta při tom prožila klinickou smrt. Dva roky po Němcově odchodu do exilu se vdala za režiséra Jana Moravce a pět let po svatbě se jim narodila dcera Kateřina. Ani druhé manželství nevydrželo.
K podpisu Charty jsem přistoupila bezstarostně
Před podpisem Charty 77 i poté jí znepříjemňovala život Státní bezpečnost, v té době pracovala jako referentka ve Výstavbě sídlišť. „K tomu podpisu jsem přistoupila naprosto bezstarostně, protože v sedmdesátém šestém, když přijel Pavel Kohout, jsem nečekala, že by z toho mohlo něco být,“ vzpomíná Kubišová. „Když jsem pak v lednu 1977 viděla ten rozruch, co byl kolem Charty, tak jsem si řekla pozor, to jsem také podepsala. A za dva dny mě přijeli zatknout.“
Odpouštět se musí, ale ne zapomínat
„Odpouštět se má a musí. Neumím ale zapomínat a myslím si, že by se nemělo zapomínat, to není nic proti víře. Absolutně nesouhlasím s tím, že když dostanu ránu z jedné strany, tak ještě nastavím druhou tvář, to ne.“
Poprvé od zákazu si veřejně zazpívala v roce 1988 při shromáždění na Škroupově náměstí. O rok později ji Jiří Černý vystrčil na balkon Melantrichu. Brzy nato vyšly znova na desce její Songy a balady. Měly ohromný úspěch, což Martu přesvědčilo, aby obnovila pěveckou kariéru.
Po revoluci vydala ještě sólová alba Řeka vůní a Bůh ví. V roce 2010 vyhrála soud s někdejší kolegyni Vondráčkovou o odškodné 1,3 milionu korun za zrušené turné Golden Kids, když předtím odmítla na turné vystoupit kvůli nedodržení podmínek. Dnes Marta Kubišová působí v pražském Divadle Ungelt a v televizi uvádí pořady Chcete mě? a Adventní koncerty.
