Mladá Boleslav - Tříletá Simonka z Mladoboleslavska žije už dva roky bez nohy. Přišla o ni kvůli rakovině. I s tímto handicapem má ale podle úřadů jen ten nejlehčí stupeň postižení a taky nárok na nejnižší příspěvek na péči. Od loňského zavedení sociální reformy se totiž zdravotní postižení neposuzuje podle diagnózy. Rodiče podobně handicapovaných dětí proti takovému hodnocení sepisují petici. Ti Simončini zase přes dva roky bojují s úřady, odkud pokaždé slyší něco jiného.
Simonka si hraje podobně jako každé tříleté dítě. Chodit a běhat stejně jako ostatní ale nikdy nebude. Má totiž jen jednu nohu. Od narození bojovala se zhoubným nádorem, který ji o jednu nohu připravil, když jí byl jeden rok. „Je na nás hodně závislá, pohybově, psychicky, fyzicky skoro úplně,“ řekla její matka Veronika Smutná. A právě to, jak moc je Simonka na okolí závislá a s čím vším potřebuje pomoci, rozhoduje o tom, jaký stupeň zdravotního postižení, a tedy jaké výhody, jí stát dá.
Už se nerozhoduje podle diagnózy, ale podle stupně závislosti na ostatních
„Zatím se do konce roku 2011 posuzovalo podle diagnóz, od roku 2012 podle toho, jak je člověk schopen se vyrovnat se svým sociálním handicapem,“ uvedla mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Štěpánka Filipová.
Nárok na nejnižší příspěvek na péči činí 3 000 korun. Podle nových pravidel by Simonka měla přijít i o kartičku zdravotně a tělesně postižených a s ní spojené výhody. „Sociální pracovnice přijela po amputaci s tím, že malou ani nepotřebovala vidět, to byl první šok. Na základě toho ji ohodnotila paní revizní lékařka s tím, že má první stupeň postižení,“ divila se paní Smutná.
Co úředník, to jiná odpověď
Rodina Smutných se s touto situací nechtěla smířit, a tak se točí v úřednickém kruhu. Proti původnímu posudku se odvolala, ministerská komise Simonce pak přiřkla druhý stupeň postižení, ve třech letech ale musela kvůli příspěvkům na posudek znovu k původní lékařce a znovu se dostala první kategorie. Teď se Smutní opět odvolávají. Podle ministerstva se o nijak zvláštní situaci nejedná. „Podle informací, které mám, tak se ten stav může měnit a může být jiná situace u dítěte, když je mu rok a půl a když je starší,“ komentovala Filipová.
Simonce je teď tři a půl roku a péče o ni zatěžuje rodinu stále víc. Chůze s protézou se jí stále nedaří, do školky ji nepřijali a navíc jí přibylo náročné cvičení. Že se Simončina míra závislosti nezměnila, spíš naopak, popsala i další sociální pracovnice, která už byla u Smutných doma. Posudková lékařka, která Simonku ovšem nikdy neviděla, vše zhodnotila jinak. Na kameru mluvit nechtěla, mimo ni potvrdila, že si za posudkem stojí.
„Míra závislosti je stoprocentní a podle mě by měla mít ten nejvyšší stupeň postižení, protože stav po onkologické operaci s vysokou amputací není lehké postižení,“ myslí si pro změnu Simončina praktická lékařka Monika Rezková.
ČSSZ: Posudkoví lékaři jsou zkušení lékaři s praxí
„Posudkovými lékaři se stávají zkušení lékaři s několikaletou praxí. Při posuzování vychází z dokumentace ošetřujícího lékaře a šetření sociálních pracovníků,“ popsala praxi Jana Buraňová z České správy sociálního zabezpečení.
„Člověk má šok z toho, že to dítě má nějaký handicap. A když se s tím nějak srovnáme a potřebujeme psychickou a finanční pomoc, tak ta rodina dostane další kopanec,“ stěžuje si paní Smutná, která už společně s dalšími rodinami s podobným osudem proti takovým pravidlům sepisuje petici. Na co Simonka má nebo nemá nárok, stále není jasné. Rodiče čekají na další nový verdikt ministerské komise.
