Zlín - Krajský soud ve Zlíně uložil třiatřicetiletému Tomáši Kadlecovi ze Zlína sedm let vězení za podvod při nabízení práce v zahraničí. Podle obžaloby připravil tisíce lidí z celé země o více než 13 milionů korun. Muž vinu odmítá. Rozsudek není zatím pravomocný.
Soud začal rozsudek vynášet v pondělí, kvůli obsáhlému výčtu poškozených verdikt padl až dnes. Rozsudek má přes 300 stran textu. „Činnost obžalovaného byla promyšlená a plánovaná a měla ve své podstatě podvodné jádro. Bylo jeho záměrem vyinkasovat peníze a nabízené zaměstnání nezprostředkovat,“ uvedla předsedkyně senátu Iveta Šperlichová.
Kromě vězení soud Kadlecovi na sedm let zakázal působení ve vedení obchodních společností a družstev i podnikání v oblasti nabízení a zprostředkování práce a služeb. Navíc mu uložil propadnutí téměř 3,7 milionu korun zajištěných na účtech, osobního auta i několika kusů výpočetní techniky.
Podle soudu se Kadlec zaměřil na mladé a nezkušené lidi, kteří za své peníze očekávali, že jim přijde pracovní smlouva a odjedou do zahraničí. Místo toho dostali brožuru s CD a zůstali doma. Poškozenými byli většinou studenti, kteří hledali brigádu. Kadlec u soudu tvrdil, že jeho firmy nabízely jen cestovatelské a překladatelské služby, nikoli zprostředkování práce v zahraničí. Podle něj byla kvalita poskytovaných služeb na vysoké úrovni, reklamací bylo jen do pěti procent a od smlouvy prý lidé odstupovali výjimečně.
Údajně bylo poškozeno 4 246 lidí, od kterých Kadlec získal 13 milionů. Od dalších 275 osob se prý peníze vylákat jen pokusil, šlo o 806 000 korun. Soud uznal muže vinným v 4 165 případech se škodou přes 12,8 milionu korun, ve zbytku obžaloby jej viny zprostil.
Soud vyslechl stovky svědků
Spis má 80 000 a obžaloba 360 stran. Kadlec vinu odmítá s tím, že klienti byli až na několik lidí se službami spokojeni a že trestní řízení je výsledkem mediální kampaně. Desítky jednání soud musel absolvovat poté, co obhajoba požadovala osobní výslech poškozených. Do Zlína tak jezdili lidé z celé země, nakonec ale Kadlec dal souhlas se čtením zbylých výpovědí. Osobně tak bylo vyslechnuto jen zhruba 400 svědků. Pokud by obžalovaný trval na výslechu všech, soud by věc projednával několik let.
Výpovědi byly většinou obdobné. Lidé potvrdili, že nabídky práce v zahraničí uvedené na internetu chápali jako nabídky zajištění zaměstnání, a ne jako pouhé zaslání brožury a CD s adresami a informacemi. Někteří sice přijali, že zaměstnavatele musejí kontaktovat sami, adresy uvedené na CD a v brožuře však podle nich byly neaktuální. Zájemcům se tak nepodařilo s nikým se spojit, stěžovali si také na neochotu zástupců agentury „službu“ reklamovat.
