Praha – V památníku na Vítkově se uskutečnil smuteční obřad k poctě válečného veterána Tomáše Sedláčka. Prezident Klaus o něm na obřadu mluvil jako o velké autoritě a osobnosti, která se zasloužila o naši vlast. Ministr obrany Alexandr Vondra Sedláčkovi vzkázal: „Milý Tomáši, tvé chápání důstojnosti budiž vzorem důstojníkům dnešním i důstojníkům budoucím.“ Sedláček zemřel 27. srpna 2012 v motolské nemocnici ve věku 94 let. Generál se zúčastnil bojů československých vojáků na Dukle i Slovenského národního povstání. Po válce byl vězněn komunistickým režimem, plně rehabilitován byl až po roce 1989.
Václav Klaus, prezident:
„I když musel generál Sedláček ve svém životě překonat mnohé překážky a vybojovávat nesnadné bitvy, nikdy nezahořkl a dokázal si zachovat optimistický pohled na svět. Byl to skutečný voják hájící čest důstojnického stavu a vyzařující prvorepublikovou armádní noblesu. Dokázal oslovit, inspirovat a hlavně dokázal vést k zamyšlení. Byl autoritou a osobností, která se významně zasloužila o naši vlast.“
Po skončení ceremoniálu byla rakev převezena do strašnického krematoria, kde se se Sedláčkem rozloučili jeho příbuzní. V prostoru památníku na Vítkově mohli lidé celý den podepisovat kondolenční listiny.
Alexandr Vondra, ministr obrany:
„Armádní generál Tomáš Sedláček nebyl důstojníkem proto, že by měl na příslušnost ke sboru nárok díky vzdělání nebo svému věku. Být důstojníkem pro něj byla povinnost. Často připomínal, že základem podstatného jména důstojník je slovo důstojný, které vychází ze staročeského dostáti, tedy vydržet, být hoden, zasloužit si.“
„Jeho povahovým rysem bylo, že své zásluhy se nesnažil nijak zveličovat. Velké dějiny (do jeho válečných zápisků) vstupovaly jen velmi málo,“ vzpomíná historik Vojenského historického ústavu Jiří Plachý. S podobnou úctou o Sedláčkovi hovořili i ostatní, včetně posledního žijícího parašutisty vysazeného v protektorátu Jaroslava Klemeše. S Tomášem Sedláčkem se poznal už za války. Oba prošli ve Velké Británii speciálním výcvikem: „Takového člověka je škoda, ten nikomu neublížil, byl stálý optimista.“
Na Vítkov přišli vzdát Sedláčkovi hold i současní výsadkáři. „Je to jeden z důvodů, proč můžeme být hrdí na uniformu, protože tady byli lidi jako on,“ uvedl velitel 601. skupiny speciálních sil Karel Řehka.
Petr Pavel, náčelník GŠ:
„Sedláček byl člověkem mimořádně lidským, s laskavým smyslem pro humor. Byl pro nás především kamarádem ve zbrani. Kamarádem, kterému jsme rozuměli, který mluvil stejným jazykem prostým okázalostí a velkých slov bez obsahu. S odchodem generála Sedláčka jako by končila jedna etapa naší historie.“
Historik Aleš Knížek
„Řekněme slovo vydržet - to je slovo, které si dal generál do svého kréda, dal si ho i jako téma svých pamětí. Generál symbolizuje veškeré etapy našeho národa, byl to výjimečný člověk, výtečný voják a hlavně důstojník.“
Sedláček prošel několika věznicemi, rehabilitace se dočkal až po revoluci
Sedláček se narodil v roce 1918, o dvacet let později ukončil vojenskou akademii jako jeden z nejlepších. Po rozpuštění československé armády odešel bojovat do zahraničí. Účastnil se operací v Anglii i Sovětském svazu, prošel boji na Dukle, pomáhal Slovenskému národnímu povstání.
Po válce byl komunistickým režimem ve vykonstruovaném procesu odsouzen k doživotí, prošel několika věznicemi, do roku 1960 byl vězněn v uranovém lágru Bytíz na Příbramsku. Rehabilitace se dočkal díky Sametové revoluci, později byl povýšen až do hodnosti armádního generála ve výslužbě. Za zásluhy mu byly mimo jiné uděleny státní vyznamenání Řád Milana Rastislava Štefánika a Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Zemřel 27. srpna 2012.
Pocty v podobě státního pohřbu se v České republice (resp. v Československu) dostává těm nejvýznamnějším občanům. Zřejmě nejimpozantnější pohřeb měl první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V nedávné době se Češi podobně rozloučili s bývalým prezidentem Václavem Havlem.
