Praha – Pražský arcibiskup Dominik Duka se stal kardinálem. Jmenoval ho dnes papež Benedikt XVI. na závěr mše, kterou sloužil při příležitosti Zjevení Páně. Česká republika měla k dnešku pouze jednoho kardinála, a to Miloslava Vlka. Informaci zveřejnilo Arcibiskupství pražské. Spolu s Dukou papež jmenoval dalších 22 nových kardinálů.
Noví kardinálové převezmou kardinálský biret a jmenovací dekret 18. února 2012, kdy poprvé zasedne konzistoř. Den poté bude papež Benedikt XVI. spolu s novými kardinály v bazilice sv. Petra sloužit slavnostní mši svatou, při níž budou předány také kardinálské prsteny. Mezi nově jmenovanými kardinály jsou mimo jiné dva Němci, duchovní z USA, Číny, Itálie, Portugalska, Španělska, Brazílie, Indie, Kanady, Nizozemska, Rumunska, Belgie a Malty. Osmnácti z 22 nových kardinálů je méně než 80 let.
Od kardinála Karla Kašpara je podle Duky tato hodnost spojována se svatovojtěšským stolcem: „Proto je zapotřebí říci, že je to více pozice Prahy než Duky… Je to spíše úřad, který dává nové povinnosti, než že by znamenal odpočívání na vavřínech. Tak i já přijímám toto jmenování a do jisté míry jsem také zavázán i svým předchůdcům.“ Zároveň uvedl, že bude papeže informovat o připravovaných oslavách výročí Cyrila a Metoděje v roce 2013, které proběhnou na Velehradě: „Byli bychom rádi, aby on toto výročí korunoval svou přítomností.“
Kardinála hned několik hodin po jmenování podpořilo královéhradecké biskupství. Objednalo dvě letadla pro poutníky, kteří by chtěli jmenování Duky ve Vatikánu vidět na vlastní oči.
Znakem kardinála je jasně červená barva - nosí červeně lemovanou kleriku, červené cingulum a solideo. Slavnostní oděv je jasně červený celý, krom bílé rochety a rovněž bílé mitry. Součástí jeho erbu je červený kardinálský klobouk s 2 krát 15 střapci. Kardinálovi přísluší oslovení Vaše Eminence (od roku 1630). Po svém jmenování dostane kardinálský biret, jmenovací dekret a kardinálský prsten. Červená je liturgickou barvou mučedníků. U kardinála má symbolizovat jeho věrnost až k prolití krve.
Podle Kodexu kanonického práva bude mít Duka jako člen sboru kardinálů tři úlohy: volit společně s ostatními kardinály papeže, být konzistorním poradcem římského papeže v nejdůležitějších otázkách a pomáhat římskému papeži v každodenní péči o celou církev. S titulem kardinál jsou spjaty rovněž jisté církevní slavnostní povinnosti.
Do dnešního dne měla Česká republika pouze kardinála Miloslava Vlka, který letos v květnu oslaví 80. narozeniny, a proto se už nebude moci účastnit volby papeže. Toho od roku 1970 při konkláve volí pouze kardinálové mladší osmdesáti let. Podle mluvčího Arcibiskupství pražského Aleše Pištory se mimo jiné i proto dalo očekávat, že papež jmenuje kardinála nového.
Kolegium kardinálů má nyní 192 členů, papeže může volit 108 z nich
„Jmenování kardinálem nicméně nemění nic na současných pravomocích a úkolech daných funkcemi pražského arcibiskupa. Arcibiskup Duka svým jmenováním ovšem získává větší možnosti v jednání s římskými úřady,“ uvedlo Arcibiskupství pražské.
Duka je v pořadí 11. kardinálem mezi pražskými arcibiskupy. Praha je také tradičně místem, k němuž tato hodnost náleží. Po II. světové válce se stalo jmenování pražských arcibiskupů pravidlem. Kardinály byli Karel Kašpar, Josef Beran, František Tomášek i předchůdce současného arcibiskupa Miloslav Vlk. Přehled pražských arcibiskupů a kardinálů najdete zde.
Rozhodnutí papeže uvítal i prezident Václav Klaus. Vnímá ho jako vstřícné gesto vůči ČR a jako ocenění dosavadního Dukova působení. „Jsem rád, že Benedikt XVI. dal tímto jmenováním jasně najevo, koho si přeje mít v této těžké chvíli tak rozporuplného světa po svém boku v nejvyšší církevní hierarchii,“ uvedl prezident.
Čeští pováleční kardinálové
Josef Beran (1888–1969; kardinálem jmenován v lednu 1965) – pražský arcibiskup z let 1946 až 1969 měl zkušenosti s odporem proti nacismu i komunismu. Za heydrichiády byl jako rektor pražského arcibiskupského semináře zatčen, prošel pankráckou věznicí, Terezínem i koncentračním táborem v Dachau. Po válce se stal pražským arcibiskupem, po únoru 1948 odmítl vyhlásit loajalitu katolické církve režimu. V červnu 1949 byl internován, po amnestii v roce 1963 musel žít mimo Prahu. Když ho v lednu 1965 papež Pavel VI. Jmenoval kardinálem, povolil mu stát odjet na obřad do Říma, ovšem bez možnosti návratu. Zemřel v Římě, pohřben je mezi římskými biskupy v podzemí svatopetrské baziliky.
Štěpán Trochta (1905–1974; kardinálem jmenován tajně v dubnu 1969, zveřejněno to bylo o čtyři roky později) – Za první republiky působil mezi skautskou mládeží, za války pro pomoc odbojářům a Židům prošel Terezínem a koncentračními tábory Mauthausen a Dachau. V roce 1947 se stal litoměřickým biskupem. Začátkem 50. let byl internován ve svém sídle a v roce 1954 byl odsouzen na 25 let. Z vězení vyšel po amnestii v roce 1960, poté pracoval jako dělník a údržbář. V roce 1968 se vrátil do biskupského úřadu, po srpnové okupaci ale znovu čelil perzekuci. Zemřel po jednom z vyčerpávajících jednání s krajským církevním tajemníkem.
František Tomášek (1899–1992; kardinálem jmenován tajně v květnu 1976, zveřejněno to bylo v červnu 1977) – v prosinci 1977 byl vybrán dosavadní apoštolský administrátor pražské diecéze do dlouho neobsazeného úřadu pražského arcibiskupa. Veřejně známým se stal v 80. letech během otevřeného konfliktu katolických věřících s režimem, aktivně vystupoval na obranu utiskovaných kněží a věřících a požadoval náboženskou svobodu. Velký podíl měl na svatořečení Anežky Přemyslovny na podzim 1989, které se stalo předznamenáním listopadové revoluce. Arcibiskupský stolec opustil v roce 1991, jeho nástupcem se stal Miloslav Vlk.
Miloslav Vlk (*1932, kardinálem jmenován v říjnu 1994) – vysvěcen na kněze byl v červnu 1968. Pracoval jako sekretář českobudějovického biskupa (1968–1971), poté působil jako kněz. V říjnu 1978 mu byl odebrán státní souhlas a do roku 1986 pracoval jako uklízeč, poté byl dva roky archivářem ve Státní bance československé. Jako kněz mohl opět působit od ledna 1989, v únoru 1990 byl jmenován biskupem v Českých Budějovicích, v červnu 1991 vystřídal kardinála Tomáška v čele pražského arcibiskupství, jež vedl do dubna 2010.
Tomáš Špidlík (1919–2010; kardinálem jmenován v září 2003) – jezuitský duchovní byl jedním z největších znalců východního křesťanství s letitou pedagogickou praxí a širokou publikační činností. Do noviciátu jezuitského řádu nastoupil po uzavření vysokých škol nacisty, po únoru 1948 odešel studovat teologii do nizozemského Maastrichtu, kde byl později vysvěcen na kněze a vyslán do Říma. Do komunistického Československa se Špidlík už nevrátil. Doktorát získal na Papežském institutu východních studií, působil na Gregoriánské univerzitě i na vysokých školách v Americe či v Africe.
Dominik Duka (*1943, kardinálem jmenován dnes) – v roce 1968 vstoupil mezi dominikány, vysvěcen byl v červnu 1970. Jako kněz mohl působit jen pět let, poté přišel o státní souhlas a dalších 15 let pracoval ve Škodě Plzeň. I nadále se ale věnoval duchovní činnosti a v letech 1981 až 1982 byl kvůli tomu vězněn. V roce 1986 se stal provinciálem dominikánského řádu a v této funkci působil až do roku 1998, kdy vystřídal Karla Otčenáška v úřadu královéhradeckého biskupa. V únoru 2010 byl jmenován pražským arcibiskupem, úřadu se ujal o dva měsíce později.
