Nábor do armády se podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky nedaří tak, jak by bylo potřeba. Letošní čísla nejsou dobrá, řekl po zahájení výstavy Dvacet let od zrušení povinné vojenské služby v našich zemích. Resort obrany měl počátkem letošního roku 27 826 vojáků z povolání a 4266 členů aktivních záloh. Podle strategických plánů by do roku 2030 chtěla mít armáda třicet tisíc vojáků z povolání a deset tisíc příslušníků aktivních záloh.
Nábory do armády se nedaří, přiznává Řehka
Podle Řehky není pro armádu podstatné jen doplňování náboru, ale rozdíl mezi tím, kolik lidí z ní odejde, a kolik přibyde. „Letos ta čísla vůbec nejsou dobrá a ten trend není dobrý,“ poznamenal. Do budoucna podle něj armáda bude muset udělat radikálnější opatření týkající se mimo jiné benefitů pro vojáky. „Protože přestává být konkurenceschopná,“ řekl.
„Dali jsme dohromady sadu krátkodobých a střednědobých navrhovaných opatření, konzultujeme to s ministerstvem. Chystáme i možnost nějakých legislativních kroků ve spolupráci s ministryní obrany a s ministerstvem, včetně třeba novelizace některé legislativy,“ dodal Řehka.
Náměstek ministryně obrany František Šulc ve svém projevu na zahájení výstavy podotkl, že je paradoxem, že existence profesionální armády vyžaduje mnohem větší participaci a ochotu připravovat se na obranu ze strany celé společnosti. Týká se to podle něj například funkčního systému vytváření záloh. „Což je jedna z našich velkých rezerv za posledních dvacet let,“ upozornil.
Návrat povinné vojenské služby je nyní nereálný, míní Řehka
S koncem povinné vojenské služby podle něj stát přišel o přehled o populaci. „Ukázalo se to především v posledních deseti letech a teď definitivně na Ukrajině, jak důležité je, aby stát měl přehled,“ uvedl. To dle Šulce neznamená, že musí být fyzické odvody, ale „stát má mít přehled a občané by měli mít nějakou znalost“.
Povinná vojenská služba skončila na konci roku 2004. Tehdy to podle Řehky dávalo smysl a armáda se díky profesionalizaci posunula. „Z mého pohledu to mělo ta negativa, že dnes, kdy je situace jiná, tak nám každý rok odchází z povinné zálohy nižší desítky tisíc lidí, které ještě prošly vojenským výcvikem, a my je téměř nenahrazujeme – nebo jen velmi málo,“ zdůraznil.
Dalším důsledkem podle něj bylo, že se armáda „odtáhla“ od společnosti a naopak. „Převládl pocit, že obrana země se netýká občanů a celé společnosti, ale pouze malého profesionálního sboru vojáků, kteří jsou za to placeni,“ dodal.
Dnes se situace podle Řehky mění. Vládou schválená bezpečnostní a obranná strategie jednoznačně říkají, že obrana je věcí celé společnosti, míní. „Dnes nikdo v Česku nehovoří o návratu povinné vojenské služby. Myslím si, že něco takového je v dohledné době nereálné, protože na tom není společenská shoda,“ prohlásil. Je ale podle něj třeba se vážně zabývat dopady, které zrušení povinné vojenské služby způsobilo.
Také Šulc předpokládá, že i nadále bude česká armáda stavět na dobrovolnosti. „Ale pokud se nezmění přístup společnosti k přípravě na obranu, budeme mít v budoucnu velké problémy,“ upozornil. Česko podle něj čelí negativním trendům, jako je klesající demografická křivka, související přetlak na trhu práce a stárnutí populace. „To vše se podepisuje na podobě profesionální armády, na náboru i na participaci společnosti,“ soudí.
